Tento případ ilustruje, že při sepisování poslední vůle je třeba dbát na každou zákonnou formalitu. Níže přinášíme přehled nejčastějších chyb, kterých se lidé při sepisování závěti dopouštějí.
Chybějící datum pořízení závěti (§ 1494 odst. 1 OZ)
Jednou ze základních náležitostí závěti je určení data, kdy byla sepsána. Zákon výslovně nestanoví, že závěť musí obsahovat datum pořízení, ale není-li zřejmé, kdy byla závěť pořízena, a zůstavitel zanechal více závětí, které si odporují, nebo pokud závisí účinky závěti na době jejího pořízení, je závěť neplatná. Pro jistotu je vhodné uvádět datum vždy, i kdyby zůstavitel pořizoval jen jedinou závěť – předejde se tím případným pochybnostem o aktuálnosti listiny.
Nedodržení náležitostí formy závěti (§ 1532–1537 OZ)
České právo zná více forem závěti a pro každou stanoví přesné náležitosti. Nesplnění formálních požadavků patří k nejčastějším důvodům neplatnosti závěti[2]. Závěť musí být vždy pořízena písemně (s výjimkou zvláštních krizových situací) a zákon rozlišuje zejména:
Vlastnoruční závěť (holografní) – Zůstavitel ji musí celou napsat vlastní rukou a podepsat. Nestačí tedy například závěť vyťukat do počítače či napsat na stroji a jen vlastnoručně podepsat; taková listina by byla neplatná. Chybou bývá právě domněnka, že podpis zůstavitele na vytištěném dokumentu stačí – nestačí, celý text musí být napsán rukou zůstavitele (§ 1533 OZ). Podpis zůstavitele na závěti je každopádně nutný u všech typů (bez něj by šlo o neplatné právní jednání).
Nevlastnoruční (alografní) závěť – Pokud závěť nesepsal vlastní rukou sám zůstavitel (tj. je napsána na stroji, počítačem nebo cizí rukou), musí ji zůstavitel vlastnoručně podepsat před dvěma současně přítomnými svědky a nahlas před nimi prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Oba svědci se poté rovněž na listinu podepíší. Typickými chybami bývá, že svědci nebyli přítomni zároveň, že zůstavitel opomněl učinit ono formální prohlášení o poslední vůli, případně že dokument sice podepsal, ale nikoli za přítomnosti svědků (podepsal dříve či jinde). Jakékoli takové opomenutí má za následek neplatnost závěti (§ 1534 OZ). Jako svědka nelze použít někoho, kdo je v závěti obmyšlen (viz dále) – pokud by svědek zároveň dědil, listina nesplňuje zákonnou formu[3].
Závěť ve formě veřejné listiny (notářský zápis) – Tuto závěť sepíše notář. Forma notářského zápisu zpravidla eliminuje veškerá formální rizika – notář dohlédne na dodržení zákonných náležitostí. Notářská závěť má výhodu, že je vždy platně sepsána dle zákona (§ 1537 OZ) a uložena v centrální evidenci, avšak je s ní spojena odměna notáře.
Pro speciální situace stanoví OZ ještě další formy s úlevami – např. ústní závěť před třemi svědky v případě bezprostředního ohrožení života (§ 1542 OZ) nebo možnost závěti sepsané starostou, kapitánem lodi apod. v krajních okolnostech (§ 1543–1544 OZ). Tyto případy jsou však výjimečné.
Nezpůsobilý nebo nevhodný svědek (§ 1539–1540 OZ)
Svědci hrají klíčovou roli u alografních závětí (a speciálních situací) – dosvědčují pravost projevu vůle zůstavitele. Zákon ale omezuje, kdo smí svědčit. Každý svědek musí být plnoletý a plně svéprávný a musí rozumět jazyku, ve kterém je závěť pořízena (například pokud by zůstavitel byl nevidomý a závěť byla sepsána Braillovým písmem, musí svědci umět Braillovo písmo – jinak nejsou způsobilí svědčit.) Dále svědkem nesmí být nikdo, kdo v závěti sám dědí nebo kdo je blízkou osobou či zaměstnancem takového dědice. Tento zákaz má zabránit střetu zájmů – svědek nesmí mít žádný prospěch ze závěti.
To byl právě případ Aničky Slováčkové – svědkyní její závěti byla blízká přítelkyně jejího bratra (dědice), čímž svědek nebyl způsobilý a část závěti ve prospěch bratra byla soudem prohlášena za neplatnou[1]. Volte proto za svědky raději osoby nestranné, které nejsou potenciálními dědici ani jejich příbuznými.
Nejasná nebo neurčitá identifikace dědiců či majetku (§ 1497 OZ)
Závěť musí obsahovat jasný a určitý projev vůle zůstavitele ohledně toho, kdo dědí a co je předmětem dědictví. Vůle zůstavitele musí být vyjádřena určitě – nestačí pouhé přitakání návrhu nebo vágní formulace. Vágnost či nesrozumitelnost může vést k výkladovým sporům, v krajním případě až k neplatnosti části závěti pro neurčitost.
Častou chybou bývá nedostatečná identifikace dědiců. Pokud zůstavitel uvede například jen obecné označení „mému synovi“, ale má syny dva, nastane problém, kterému z nich majetek připadne. Správně by závěť měla každého dědice jednoznačně identifikovat jménem a příjmením, datem narození nebo alespoň vztahem k zůstaviteli (např. „syn Jan Novák, nar. 1.1.1980“)[2].
Podobně i u odkázaného majetku je vhodné být konkrétní, a pokud zůstavitel odkazuje jednotlivé věci či nemovitosti konkrétním osobám (odkaz, nikoli univerzální dědic), měl by je popsat tak, aby nedošlo k záměně. Např. místo vágního „odkazuji chatu na horách svému vnukovi“ je lepší uvést přesnou identifikaci nemovitosti (adresu, případně číslo parcely či listu vlastnictví). U cenných věcí (auta, obrazy) se hodí uvést například výrobní číslo, RZ automobilu apod. Čím přesněji bude majetek popsán, tím menší šance, že vznikne spor o výklad. [4].
Samozřejmě, není nutné v závěti vyjmenovat každou položku majetku, zejména pokud zůstavitel ustanovuje univerzálního dědice (dědice celé pozůstalosti nebo podílu na ní). V takovém případě dědic nabývá veškerý zůstavitelův majetek ke dni smrti bez ohledu na přesný výčet[5]. Avšak u odkazů (konkrétních věcí či sum) platí, že musejí být dostatečně specifikovány.
Kolize více závětí a odvolání předchozích pořízení
Lidé během života někdy sepíší novou závěť a domnívají se, že tím automaticky ruší všechny předchozí. Občanský zákoník stanoví, že závěť lze zrušit odvoláním nebo pořízením pozdější závěti. To znamená, že novější závěť sice ruší tu starší, ale jen v rozsahu, v němž jsou jejich ustanovení v rozporu. Pokud nová závěť některé otázky neřeší, mohou v těchto částech původní starší závěti nadále platit. Nejednoznačné kombinace více závětí tak mohou způsobit, že část novější závěti či část starší závěti bude shledána neplatnou nebo bude výklad obtížný.
Příklad: zůstavitel v roce 2015 pořídí závěť, v níž rozdělí veškerý svůj majetek mezi své dvě děti. V roce 2020 sepíše novou závěť, kde odkáže konkrétní byt své nové partnerce, ale o zbytku majetku se nezmíní. Starší závěť z roku 2015 není výslovně odvolána. Po zůstavitelově smrti nastane situace, kdy ohledně bytu platí závěť z roku 2020 (je v konfliktu s rozdělením z roku 2015), ale ohledně zbytku majetku může pořád platit závěť z roku 2015 (není s ní rozpor). To jistě nebyl záměr zůstavitele, ale právně by tomu tak mohlo být.
Doporučení: Vždy při pořízení nové závěti uveďte jasně, že rušíte všechny své dřívější závěti a pořízení pro případ smrti. Stačí jedna věta typu „Tato má závěť ruší všechny mé dřívější závěti a jiná pořízení pro případ smrti.“ Tím se předejde pochybnostem.
Opomenutí nepominutelných dědiců (potomků) (§ 1643–1644 OZ)
České dědické právo chrání nejbližší potomky zůstavitele tím, že jim zajišťuje povinný díl z pozůstalosti. Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele (a pokud některé dítě nedědí, nastupují místo něj jeho potomci, tedy zůstavitelova vnoučata) – viz § 1643 odst. 1 OZ[6]. Zůstavitel nemůže své potomky vydědit bez zákonného důvodu; pokud by je v závěti opomněl nebo jim odkázal příliš málo, zákon zasáhne ve prospěch těchto potomků.
Konkrétně platí, že nezletilý potomek musí dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu, a zletilý potomek alespoň jednu čtvrtinu svého zákonného podílu[6]. Tento minimální nárok se nazývá povinný díl. Pokud by závěť zkrátila potomka pod tuto hranici, dotčená ustanovení závěti jsou neúčinná v rozsahu, v němž zasahují do povinného dílu – jednoduše řečeno, nezletilý potomek si může vysoudit doplnění do 3/4, zletilý do 1/4 zákonného nároku.
Druhá chyba je zatížení povinného dílu podmínkou či příkazem, což zákon zakazuje. Povinný díl musí zůstat dědici zcela nezatížen a jakékoli podmínky nebo příkazy vztahující se k tomuto povinnému podílu jsou neplatné[7]. Zůstavitel tedy nemůže např. stanovit: „Můj syn obdrží svůj povinný díl, jen pokud dostuduje vysokou školu“ nebo „Dcera dostane svou část za podmínky, že se postará o rodinný dům“.
Nereálné nebo neudržitelné podmínky a příkazy v závěti
Zůstavitel může ve své poslední vůli stanovit různé podmínky, příkazy či doložky času (např. odložit dědění do určité doby, uložit dědici nějakou povinnost apod.). Zákon tyto tzv. vedlejší doložky připouští (§ 1551 odst. 1 OZ). Je však limitován obsahem takových ustanovení – nesmí jít proti dobrým mravům, veřejnému pořádku nebo zjevně šikanózně obtěžovat dědice. Pokud by zůstavitel stanovil podmínku zjevně svévolnou či nesrozumitelnou, nepřihlíží se k ní (tj. jako by nebyla). Například zákon výslovně zakazuje podmiňovat dědění tím, že se někdo ožení či nevdá nebo že zůstane v manželství. Stejně tak nemožné podmínky způsobují neplatnost dotčeného ustanovení závěti.
V praxi se objevují přehnané pokusy zůstavitelů „svázat“ nakládání s majetkem i dlouho po své smrti. Často citovaným příkladem je ustanovení typu „dědic nikdy nesmí prodat zděděný rodinný dům“ nebo „dědic musí zůstat navždy svobodný, jinak dědictví propadne“. Takové extrémní požadavky soudy obvykle posoudí jako rozporné s dobrými mravy nebo jako zjevné obtěžování dědice, a tudíž neplatné[2]. Dědic pak majetek zdědí, ale bez oné podmínky (ta se prostě podle zákona pomine).
Opomenutí společného jmění manželů (SJM) při odkazech majetku
Velmi častým opomenutím v závětech manželů je nereflektování režimu společného jmění manželů. Pokud je zůstavitel v době smrti ženatý/vdaná, platí, že veškerý majetek spadající do SJM se nejprve vypořádá – polovina obvykle připadne pozůstalému manželovi a druhá polovina jde teprve do dědictví. Zůstavitel může závětí nakládat pouze se svým podílem na SJM, nikoli s celým společným majetkem.
Chybou bývá, že zůstavitel odkáže například „ideální polovinu domu manželce a polovinu dceři“ v domnění, že tím rozdělil dům. Jenže dům byl v SJM – v dědictví se tudíž řeší pouze polovina, která patřila zůstaviteli; druhá polovina zůstává pozůstalému manželovi ex lege. Výsledek může být pro dědice překvapivý: dcera nedědí polovinu celé nemovitosti, nýbrž polovinu z poloviny (tj. čtvrtinu domu [8]. Proto pokud pořizujete závěť a máte majetek v SJM, myslete na to, že z pohledu dědictví „polovina patří manželovi“.
Chybějící ustanovení o náhradníkovi (§ 1507 OZ)
Další často opomíjenou možností, kterou zákon nabízí, je ustanovení náhradního dědice (tzv. komplementárního či vulgárního substituta). Podle § 1507 OZ platí, že zůstavitel může pro případ, že dědictví nenabude osoba, kterou povolal za dědice, povolat této osobě náhradníka. Náhradnictví slouží pro situace, kdy původně určený dědic nemůže nebo nechce dědictví přijmout – typicky zemře ještě před zůstavitelem, nebo dědictví odmítne. Pokud zůstavitel neurčí náhradníka, nastává v takovém případě situace, že uvolněný podíl se musí rozdělit podle zákonných pravidel.
Neplatný odkaz na jinou listinu (§ 1495 OZ)
Někteří zůstavitelé se snaží závěť zjednodušit odkazem na jiný dokument – například v závěti stručně napíší „Můj majetek rozdělte podle dopisu, který jsem zanechal“ a předpokládají, že podrobný rozpis v onom dopise bude závazný. Občanský zákoník ale stanoví, že pokud závěť odkazuje na obsah jiné listiny, má tato listina stejné právní účinky jen tehdy, pokud splňuje náležitosti závěti. Jestliže je onou „jinou listinou“ například seznam majetku či dopis, který ovšem není sám o sobě podepsán a datován jako závěť, pak nelze podle něj přímo dědictví rozdělit. V takovém případě takový dokument slouží jen jako pomůcka k výkladu vůle zůstavitele, ale nemá právní závaznost závěti.
Doporučení: Raději nevkládejte do závěti odkazy na jiné listiny. Veškerá klíčová ujednání (kdo dědí a co konkrétně) napište přímo do textu závěti.
Podstatný omyl o osobě nebo věci (§ 1529–1531 OZ)
Závěť je projevem poslední vůle, která však musí vycházet ze skutečnosti. Pokud se zůstavitel v závěti zásadně splete v totožnosti osoby nebo v určení věci, může to způsobit neplatnost dotyčné části závěti. Zákon říká, že podstatný omyl zůstavitele způsobuje neplatnost ustanovení závěti, kterého se týká (§ 1529 OZ). Dále upřesňuje, že omyl je podstatný, pokud se týká osoby, jíž se něco zanechává, nebo podílu či věci, jež se zanechávají, anebo podstatných vlastností té věci. Zkrátka, kdyby zůstavitel věděl pravdu, dané ustanovení by takto nestanovil – pak jde o omyl podstatný. Naopak pouhý překlep nebo nesprávný popis, který je však zjevný a osobu lze určit výkladem, závěť úplně neinvaliduje.
Další praktické tipy
Krom výše zmíněných větších pochybení existuje i řada drobnějších praktických detailů, které sice nejsou stanovené zákonem jako podmínka platnosti, ale v praxi mohou ovlivnit důvěryhodnost a hladký průběh dědického řízení:
Vícestránková závěť: Pokud má vaše závěť více stran (listů), je vhodné strany číslovat a opatřit každou stranu parafou nebo iniciálami zůstavitele (případně i svědků). Tím ztížíte případné zfalšování či záměnu listů – pozůstalí pak nebudou mít pochybnost, že listina je kompletní a nepozměněná. Notářské závěti mají každou stranu opatřenou otiskem razítka a podpisy.
Podpisy svědků na přílohách: Jestliže závěť obsahuje přílohy (např. zmíněný seznam majetku), které jsou na zvláštním listu, doporučuje se, aby i tyto listy byly podepsány, a to i svědky.
Uložení závěti na dostupném místě: Velmi častá praktická chyba je, že závěť je sice platně sepsána, ale nikdo o ní neví, případně se po smrti nenajde. Nenalezená závěť = neprovedená závěť. Mnoho lidí schová poslední vůli na „tajné“ místo (do knihy, pod matraci apod.), a pozůstalí ji pak neobjeví včas. Proto je lepší uložit závěť způsobem, který zajistí, že se při dědickém řízení objeví. Nejbezpečnější je uschovat závěť u notáře – notář ji zaeviduje v Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou ČR (dříve Evidence závětí). Po úmrtí se notář tuto evidenci dotazuje, a závěť tak bude zaručeně dohledána. U vlastnoruční závěti lze notáře požádat o úschovu (za poplatek). Alternativně můžete listinu ponechat u advokáta nebo v trezoru či bankovní schránce, ale informujte spolehlivou osobu, kde závěť je.
Závěrem: jak pořídit závěť bez chyb
Sepisování závěti je úkon, který mnozí dělají jednou za život – není tedy divu, že v něm existuje řada úskalí. Klíčové je dodržet formality (vlastnoručnost nebo svědci, podpis, datum) a respektovat limity dané zákonem (nepominutelní dědici, zákaz svědků-dědiců apod.). Jak ukázaly příklady výše, chyby mohou vést až k neplatnosti závěti, a tím pádem ke zcela jinému rozdělení majetku, než zůstavitel chtěl.
Nejbezpečnější cestou je samozřejmě pořízení závěti formou notářského zápisu. Notář jako profesionál pohlídá veškeré náležitosti a navíc zajistí uložení listiny do centrální evidence (takže se neztratí). Pokud se ale rozhodnete pro svépomocnou závěť, nechejte si závěť zkontrolovat alespoň právníkem – prevence chyb se vyplatí, protože po zůstavitelově smrti už nelze závěť opravit.
[1] Chyba v závěti Aničky Slováčkové. Dědictví nemohlo být rozděleno tak, jak chtěla | TN.cz https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/633106-chyba-v-zaveti-anicky-slovackove-dedictvi-nemohlo-byt-rozdeleno-tak-jak-chtela
[2] 10 nejčastějších chyb při sepisování závěti, Vzory a smlouvy LEGIS https://www.legis.cz/Aktuality/10-nejcastejsich-chyb-pri-sepisovani-zaveti
[3] Mýty o závěti bez notáře a chyby při psaní - Médium.cz https://medium.seznam.cz/clanek/petr-kolman-chyby-a-myty-pri-psani-zaveti-bez-notare-61997
[4] Výklad závěti a její obsahové náležitosti | AK Hýbl https://akhybl.cz/vyklad-zaveti-a-jeji-obsahove-nalezitosti/
[5] K určitosti výčtu majetku v závětí, jíž byl ustanoven jediný dědic https://profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=11&id_article=246888&csum=59f6b747
[6] Nepominutelný dědic a povinný díl aneb kdy máte na dědictví právo? — Dostupný advokát https://dostupnyadvokat.cz/blog/nepominutelny-dedic
[7] Zkrácení práva na povinný díl. Úvaha nad § 1644 a 1517 OZ https://www.nkcr.cz/casopis-ad-notam/detail/39_813-zkraceni-prava-na-povinny-dil-uvaha-nad-s-1644-a-1517-oz
[8] Společné jmění manželů a dědictví | Accace česká republika https://accace.cz/spolecne-jmeni-manzelu-a-dedictvi-poradna/
Diskuze k článku ()