Obecně platí, že smlouvu lze ukončit, ujednají-li si tak strany (a zákon to implicitně dovoluje), nebo stanoví-li tak zákon. Občanský zákoník ve své obecné části upravuje několik možností, jak lze smlouvu na dobu určitou předčasně ukončit. Další možnosti jsou poté obsaženy v rámci jednotlivých speciálních ustanovení, která se věnují konkrétním druhům smluv.
Tento článek se bude zabývat pouze ustanoveními obecnými, která se dají subsidiárně (pokud není ve zvláštní části upraveno jinak) použít na všechny druhy smluv. Všechny níže uvedené možnosti zániku závazku se pak budou týkat smluv na dobu určitou. Smlouva na dobu určitou standardně zaniká uplynutím sjednané doby jejího trvání, a to bez dalšího. U tohoto druhu smluv zákon předpokládá, že strany chtějí být vázány po celou dobu trvání závazku. Zákonné možnosti předčasného ukončení takovéto smlouvy jsou proto omezené.
Šněrovací smlouvy
První možnost zrušení závazku je upravena v § 2000 OZ a týká se tzv. šněrovacích smluv, tedy smluv, které byly uzavřeny na dobu určitou, která je delší než 10 let. V takovém případě se strany mohou, po uplynutí desetileté lhůty, domáhat u soudu, aby závazek zrušil. Soud tak učiní, pokud vzhledem k okolnostem neexistuje žádný vážný důvod k tomu, aby měl závazek takto dlouhého trvání. Eventuálně soud může závazek zrušit i v případě, kdy se okolnosti, z nichž strany při uzavírání smlouvy vycházely, změnily takovým způsobem, že na zavázané straně již nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána. Ustanovení § 2000 OZ je kogentní povahy a strany ho tak nemohou ve smlouvě vyloučit.
Porušení smlouvy podstatným způsobem
Další možností, kdy lze zrušit závazek na dobu určitou, je případ, kdy jedna ze stran závazek poruší podstatným způsobem. Podle § 2002 OZ je podstatným porušením takové porušení, o kterém kdyby druhá strana věděla již při podpisu smlouvy, smlouvu by nikdy nepodepsala. V praxi se bude jednat zejména o případy, kdy jedna ze smluvních stran poruší své povinnosti takovým způsobem, že bude zmařeno naplnění účelu smlouvy. Pokud dojde k porušení smlouvy podstatným způsobem, strana, která smlouvu neporušila, může od smlouvy jednostranně odstoupit. V takovém případě se závazek zrušuje od počátku. Pokud však bylo již zčásti plněno, lze od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění.
Zánik závazku pro nemožnost plnění
Třetí možností, kdy lze smlouvu na dobu určitou předčasně ukončit je případ, kdy se dluh po vzniku závazku stane pro nemožnost plnění nesplnitelným. Plnění musí být objektivně nemožné, subjektivní nemožnost či i podstatně zvýšená náročnost plnění jedné ze stran zde nehraje roli. Zákon výslovně stanoví, že plnění není nemožné, pokud by dluh mohl být splněn pomocí jiné osoby. Plnění není nemožné ani v případě, kdy je dluh nesplnitelný pouze dočasně a kdy lze rozumně předpokládat, že překážka bránící splnění dluhu v dohledné době odpadne. O nemožnost plnění se v praxi bude jednat zejména v případech, kdy plnění nebude možno fyzicky uskutečnit. Takovou nemožností plnění může být například zánik individuálně určené věci, která je předmětem závazku. V případě nemožnosti plnění závazek zaniká tzv. ze zákona. Pro zánik závazku není vyžadováno žádné jednání dlužníka ani věřitele.
Zrušení závazku soudem pro podstatnou změnu okolností
Situaci, kdy se plnění nestane nemožným, avšak změna okolností vyvolá v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr, poté upravuje § 1765 OZ. Toto ustanovení zákona dává straně, která byla v důsledku změny okolností zvlášť hrubě znevýhodněna, právo domáhat se obnovení jednání o smlouvě. Pokud je jednání o úpravě smlouvy s druhou stranou neúspěšné, může se znevýhodněná strana obrátit na soud, který smlouvu buď upraví, nebo zruší. Strana se může jednání o změně smluvních podmínek domáhat pouze v případě, že okolnosti, které nastaly, byly nepředvídatelné, neovlivnitelné a ve svém důsledku vyvolaly hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran. Hrubý nepoměr dle zákona může vzniknout buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění. V praxi se bude opět jednat o spíše ojedinělé případy změny nejrůznějších vnějších faktorů, jako jsou například přírodní katastrofy, změny právních předpisů nebo například i virové epidemie jako je Covid 19.
Ustanovení § 1765 OZ je ustanovením dispozitivním a strany jej ve smlouvě mohou vyloučit. Vzhledem ale k tomu, že ustanovení dopadá na změny okolností, které nelze předvídat ani ovlivnit, je třeba zodpovědně rozhodnout, zda toto ustanovení v konkrétním závazkovém vztahu opravdu vyloučit či nikoliv.
Ukončení smlouvy z důvodu prodlení druhé smluvní strany
Smlouvu na dobu určitou lze dále ukončit i z důvodu prodlení druhé smluvní strany. Občanský zákoník v § 1977 a v § 1978 rozlišuje mezi prodlením, kterým je porušena smluvní povinnost podstatným způsobem a mezi prodlením, které zakládá pouze nepodstatné porušení smlouvy. V prodlení může být jak věřitel, tak i dlužník. Věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Dlužník je v prodlení, pokud řádně a včas nesplní svůj dluh.
V případě, že jedna ze stran poruší svým prodlením smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pakliže prodlévající stranu o odstoupení informuje bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Dané ustanovení tak umožňuje oprávněnému odstoupit od smlouvy prakticky ihned.
Podstatné porušení se v tomto případě posuzuje opět podle § 2002 OZ, jak je již uvedeno výše. Délka lhůty „bez zbytečného odkladu“ bude záviset na okolnostech konkrétního případu.
Pokud smluvní strana způsobí svým prodlením pouze nepodstatné porušení smlouvy, jsou podmínky pro odstoupení od smlouvy přísnější. Oprávněný je povinen poskytnout prodlévajícímu další dodatečnou lhůtu k plnění. Odstoupit od smlouvy pak může až po jejím marném uplynutí.
Podle zákona platí, že lhůta, která je prodlévajícímu poskytnuta, musí být přiměřená. Přiměřenost se bude opět posuzovat podle okolností konkrétního případu. Pokud by oprávněný poskytl lhůtu nepřiměřenou a odstoupil od smlouvy po jejím uplynutí, nastanou účinky odstoupení až po uplynutí doby, která měla být prodlévajícímu správně poskytnuta.
Na samotný akt poskytnutí dodatečné lhůty neklade zákon žádné formální požadavky. Pro větší míru jistoty v právní vztazích lze však doporučit, aby byla dodatečná lhůta stanovena písemně, a aby byla určena i její délka.
Ustanovení § 1977 a § 1978 OZ jsou dispozitivní a lze je tak smluvně vyloučit.
Neúměrné zkrácení
Poslední ustanovení obsažené v obecné části občanského zákoníku, kterému se bude tento článek věnovat, je ustanovení § 1793 o neúměrném zkrácení. O neúměrném zkrácení lze hovořit v případě, kdy se smluvní strany zaváží k vzájemnému plnění, přičemž plnění jedné ze stran je v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana. V takovém případě zákon opravňuje zkrácenou stranu, aby se u soudu, do jednoho roku od uzavření smlouvy, domáhala jejího zrušení a navrácení všeho do původního stavu. Platí přitom, že zkrácená strana nese ve sporu důkazní břemeno a musí prokázat, že zkracující věděl nebo musel vědět o skutečnosti, která hrubý nepoměr plnění založila.
Práva z neúměrného zkrácení nevznikají v případě bezúplatného či jednostranného právního jednání, ani v případě jednání, jejichž obsah závisí do značné míry na faktoru náhody, jako je například sázka či hra. Ustanovení se neaplikuje ani v případech, kdy zkrácená strana chtěla plnit za nižší cenu, nebo pokud výslovně prohlásila, že plnění za vyšší cenu přijímá, ač jí skutečná cena byla, nebo musela být známa. Neaplikuje se pak ani na tzv. B2B vztahy, tedy na vztahy mezi podnikateli.
Pokud chce zkracující strana předejít možnému soudnímu sporu, musí druhé straně doplnit, oč byla zkrácena, a to až do výše ceny obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. Při vyčíslení takové ceny se vychází z ceny tržní.
Jak již bylo uvedeno výše, ustanovení o neúměrném zkrácení je kogentní a nelze jej smluvním ujednáním vyloučit. V případě, že by smlouva byla záměrně uzavírána v hrubém nepoměru, je jedinou možností, jak se vyhnout případnému zrušení smlouvy soudem, výslovné prohlášení zkrácené strany, že s neúměrnou cenou souhlasí.
Závěr
Na závěr lze shrnout, že za určitých okolností lze smlouvu na dobu určitou předčasně ukončit. Okolnosti, za kterých se tak může stát, budou však v praxi naplněny spíše ojediněle. Obtížnost předčasného ukončení smlouvy je při kontraktaci vždy nutné brát v úvahu. Smluvní strany by při uzavírání smlouvy měly přemýšlet nad tím, jaká možná rizika mohou v budoucnu nastat. Pokud jsou k riziku averzní, měli by do smlouvy vtělit ujednání o možném předčasném ukončení vzájemných vztahů.
Článek představuje pouze základní výklad možností předčasného ukončení smlouvy na dobu určitou, aniž by si kladl ambice na podrobný rozbor dané problematiky. Výše uvedený výčet možností je pouze příkladný.
Diskuze k článku ()