Ke smíšeným smlouvám (a odlišným kategoriím smluv)

Východisko

Smíšené smlouvy vycházejí z principu neuzavřeného počtu závazkových smluv, tedy z principu dovolujícího vedle smluv pojmenovaných (nominátních) uzavírat také smlouvy nepojmenované (inominátní) nebo smíšené.

Označení smluv jako pojmenovaných (nominátních), resp. nepojmenovaných (inominátních) se zde dává přednost před jejich označením jako typických, resp. atypických, neboť řečený princip dovoluje uzavírat nejen smlouvy, které doplňují strukturu smluvních typů (jako např. smlouva franchisingová), ale také smlouvy, které přistupují k zákonem upraveným smluvním druhům (jako např. smlouvy rámcové).

Lze dodat, že „smíšené“ smlouvy lze střetnout i v jiných členěních; tento příspěvek se však týká pouze těch stojících mezi pojmenovanými a nepojmenovanými smlouvami (tento význam smíšených smluv je ostatně nejběžnější).

Pojem

Kategorie smíšených smluv vyžaduje zevrubnější vymezení jak pozitivní (vzhledem k postavení v „mezipoloze“ vůči pojmenovaným a nepojmenovaným smlouvám), tak negativní (vzhledem ke kategoriím, u nichž hrozí nesprávná záměna se smíšenými smlouvami).

Pozitivně lze smíšené smlouvy vymezit jako takové, které v sobě spojují buď prvky alespoň dvou pojmenovaných smluv, nebo prvky alespoň jedné pojmenované smlouvy s nepojmenovanými prvky.

Negativně je třeba smíšené smlouvy vymezovat zejména proti smlouvám spojujícím různé pojmenované smlouvy jako celek, smlouvám nepojmenovaným a konečně také smlouvám, které beze změny své právní kvalifikace integrují prvky jiné smlouvy.

V prvém případě se jedná o několik „samostatných“ pojmenovaných smluv (tyto smlouvy jsou „využity“ jako celek, nejen co do vybraných prvků).[1]

Ve druhém případě se mají na mysli ty smlouvy, které svým obsahem a jeho uspořádáním vytváří z hlediska stávajícího systému pojmenovaných smluv originální kategorie, aniž je možné nebo vhodné rozlišit části odpovídající pojmenovaným smlouvám (např. leasingová smlouva, srov. NS 32 Odo 1289/2005).

Ve třetím případě se setkáváme z prvního pohledu se specifickým, leč ve skutečnosti nijak raritním jevem, kdy určitá smlouva integruje prvky jiné, aniž se tím mění její právní kvalifikace (jako konkrétního smluvního druhu či typu). Integrované prvky mohou mít ke smlouvě různý vztah, komplementární (srov. např. vztah úschovy k ubytování podle § 2327 odst. 2 občanského zákoníku), instrumentální (srov. např. vztah účtu ke stavebnímu spoření podle § 5 odst. 11 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb.) či ještě jiný. V každém případě se však jedná o vztah podřízený, což platí i pro případné použití „úpravy původu“ integrovaného prvku; to se nesmí dotknout existence ani kvality smluvního závazku.

Tuzemská úprava

Současný občanský zákoník smíšené smlouvy výslovně neřeší; tuto kategorii smluv lze pouze vyvozovat z § 1746 odst. 1 a 2: „(1) Zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. (2) Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.“[2]

Citovaná dnešní úprava je inspirována zrušeným obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb., a to jeho § 269 odst. 1 a 2: „(1) Ustanovení upravující v hlavě II této části zákona jednotlivé typy smluv se použijí jen na smlouvy, jejichž obsah dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. (2) Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřená není.“

Na rozdíl od obchodního zákoníku, zrušený občanský zákoník č. 40/1964 Sb. pamatoval na smíšené smlouvy a jejich právní režim výslovně, a to v § 491 odst. 1 a 3: „(1) Závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně upravených; mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§ 51) a ze smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv. […] (3) Na závazky ze smíšené smlouvy je třeba přiměřeně použít ustanovení zákona upravující závazky, které se smlouvou zakládají, pokud samotná smlouva nestanoví jinak.“

Projekty europeizace soukromého práva

Vymezení smíšených smluv podávají i projekty europeizace smluvního práva; konkrétně bude poukázáno na Principy evropského smluvního práva Komise pro evropské smluvní právo, Návrh společného referenčního rámce Studijní skupiny k evropskému občanskému zákoníku a tzv. Acquis Group a Evropský smluvní zákoník Akademie evropských privatistů. Nejen z vývoje tuzemského práva, ale i z komparace právních řádů, včetně výstupů uvedených projektů, pozorujeme rozdílné přístupy, včetně rozdílného důrazu na přesnost vymezení.[5][4][3]

V Principech evropského smluvního práva bližší vymezení smíšených smluv nenacházíme, což lze vysvětlit soustředěním tohoto dokumentu na obecné smluvní právo.

V Evropském smluvním zákoníku, jehož ambice již přesahuje z obecného smluvního práva do systému smluvních typů, je vymezení smíšených smluv součástí čl. 2 odst. 2: „V mezích stanovených předchozím odstavcem mohou strany uzavírat smlouvy (zvláště – vlož. V. P.) neupravené tímto zákoníkem, zejména kombinováním různých smluvních typů nebo spojováním více jednání.“

V Návrhu společného referenčního rámce, jehož pojetí je z vybraných dokumentů nejširší, včetně úpravy vybraných smluvních závazků, se setkáváme se zřejmě nejpřesnějším vymezením smíšených smluv; těm je věnován celý čl. II. – 1:107 o pěti odstavcích. Podle odstavce 1 „Pro účely tohoto článku je smíšenou smlouvou smlouva obsahující (a) části náležející ke dvěma nebo více smlouvám zvláště upraveným těmito pravidly; nebo (b) takovou část a jinou část, nenáležející ke smlouvám zvláště upraveným těmito pravidly.“ Smíšené smlouvy jsou dále upraveny z hlediska svého režimu, „složeného“ podle příslušných částí, ledaže povaha smlouvy nebo ujednání určuje jiný režim. Tento režim je pak vyloučen u smluv, které by z přísně logického hlediska vyhověly vymezení smíšených smluv, avšak které jako celek podléhají režimu jedné ze svých části, určuje-li tak zvláštní pravidlo nebo zjevná převaha této části.

Právní režim

Zevrubná a ve své obecné poloze relativně ucelená úprava čl. II. – 1:107 Návrhu společného referenčního rámce zároveň ukazuje hlavní smysl přesného vymezení smíšených smluv, včetně jejich odlišení od nepojmenovaných smluv a dalších na první pohled podobných smluv: jedná se především o určení jejich právního režimu.

Česká judikatura tento smysl s důrazem na jeho praktický aspekt vystihla při odlišení smíšených a nepojmenovaných smluv: „u typových smluv a u smluv smíšených je obsah jimi založeného závazkového vztahu v tom rozsahu, v němž není upraven smlouvou, dán zákonem (srov. § 269 odst. 1 obch. zák.) a k uzavření smlouvy nepojmenované je třeba, aby v ní účastníci dostatečně určili předmět svých závazků (srov. § 269 odst. 2 obch. zák.).“ (NS 32 Cdo 17/2012). Rekodifikace soukromého práva se tohoto závěru principiálně nedotýká.

Smíšené smlouvy tak mají „složený“ režim, kdy v jednotlivých částech „pocházejících“ ze smluvních typů podléhají úpravě příslušného smluvního typu, ovšem v mezích daných smíšenou povahou smlouvy [tato výhrada, na rozdíl od Návrhu společného referenčního rámce (čl. II. – 1:107 odst. 2) v českém právu výslovně vyjádřena nebyla a není, musí však platit i zde]; obsahují-li také nepojmenované části, pro ty je určující shodná vůle stran (případně lze uvažovat o analogii některým smluvním typem, taková úvaha může však být nejednou problematická z hlediska zachování úmyslu stran uzavřít nepojmenovanou smlouvu a strany by jí měly předcházet dostatečně určitým ujednáním nepojmenovaného obsahu).

Závěry

Stručný přehledový příspěvek o smíšených smlouvách lze shrnout do následujících závěrů:

1. Smíšené smlouvy přistupují jako další kategorie ke smlouvám pojmenovaným a nepojmenovaným. Nutně vycházejí z jejich vymezení; ani jedněm však nejsou podřazeny.

2. Smíšené smlouvy je třeba vzhledem k takové pozici vymezit jak pozitivně, tak negativně. Pozitivně se vymezují dvěma možnými variantami, totiž kombinací prvků (pouze prvků) alespoň dvou pojmenovaných smluv nebo kombinací prvků (pouze prvků) alespoň jedné pojmenované smlouvy a nepojmenovaných prvků. V rámci negativního vymezení je třeba smíšené smlouvy odlišit zejména od smluv spojujících různé pojmenované smlouvy jako celek, smluv nepojmenovaných a konečně také smluv, které beze změny své právní kvalifikace integrují prvky jiné smlouvy.

3. Smíšené smlouvy je nezbytné přesně rozpoznávat, včetně odlišování od jiných smluv, zejména vzhledem ke specifickému režimu. Ten spočívá v případě varianty smíšených smluv spočívajících ve spojení prvků více pojmenovaných smluv v použití jejich úpravy na příslušné části smíšené smlouvy, pokud to neodporuje jejímu celku; v případě varianty smíšených smluv obsahujících i nepojmenované prvky se na tyto prvky aplikují poznatky o smlouvách nepojmenovaných (o prvcích pojmenovaných smluv platí již uvedené).

---

Škárová, M. in Švestka, J., Spáčil, M., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník: komentář I (§ 1-459). 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1499.[1]

Hulmák, M. in Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník: komentář V., Závazkové právo: obecná část (§ 1721-2054). Praha: C.H. Beck, 2014, s. 139.[2]

The Commission on European Contract Law, http://frontpage.cbs.dk/law/commission_on_‌european_‌contract_law/Skabelon/pecl_engelsk.htm.[3]

The Study Group on a European Civil Code, http://www.sgecc.net/; The European Research Group on Existing EC Private Law (Acquis Group), http://www.acquis-group.org/.[4]

L’Académie des Privatistes Européens, http://www.eurcontrats.eu/site2/. [5]