Jak jsem již zmínila, v úvodní části se budu věnovat novelizaci občanského zákoníku, pak přijde řada na to, co novela nevyřešila. Problémovými okruhy jsou jak otazníky vyplývající z přechodných ustanovení – tedy režim smluv a jejich dodatků, tak rozlišení kogentních ustanovení, otázky platnosti, resp. neplatnosti smluv. Výkladové nejasnosti přináší také úprava smluv uzavíraných adhezním způsobem včetně inkorporace obchodních podmínek. V bodě věnovaném sankčním institutům se zaměřím na závdavek, který považuji za zajímavý jak z toho hlediska, že je to institut, který se do našeho právního řádu vrátil po dlouhých letech, tak také proto, že představuje pro kontrahenta významná rizika. Domnívám se, že v této oblasti se novelizace dočkáme v nejbližších letech také.
Závěrečnou část pak věnuji vybraným smluvním typům, přičemž u nájemní smlouvy jakožto jednoho z nejběžněji uzavíraných smluvních vztahů je s podivem, že přestože se ho novelizace dotkla, nejasnosti vyplývající z právní úpravy neřešila vůbec.
Občanský zákoník a plány jeho novelizace
K 1. lednu 2014 nabyl účinnosti Občanský zákoník – tedy zákon se symbolickým č. 89/2012 Sb., které má vyjadřovat překonání socialistického zákoníku č. 40/1964 Sb. (ten dále označuji pro přehlednost jako „starý občanský zákoník“). Dá se tedy říci, že občanský zákoník je dosud „v záběhu“ a o výkladu mnohých ustanovení se vedou diskuse. Pokud jde o judikaturu, objevily se zatím první vlaštovky.
V letošním roce nabyla účinnosti první novela občanského zákoníku – zákonem č. 460/2016 Sb., a to ke dni 28. února 2017. Zčásti novela teprve nabude účinnosti – k 1. lednu 2018, částečně nabyla účinnosti již ke dni vyhlášení ve sbírce listin – tj. 30. prosince 2016.
Pokud jde o urgentní ustanovení, která nabyla účinnosti ihned, šlo o povinnosti týkající se úpravy zakladatelských jednání právnických osob vzniklých do 31. prosince 2013. Konkrétně byla zrušena povinnost uvést označení právní formy v názvu spolků a společenství vlastníků vzniklých do 31. prosince 2013. S trochou sebeironie tak musím konstatovat, že se osvědčil liknavý přístup těch, kdo si počkali, zatímco zbytečně spěchal ten, kdo se zodpovědně snažil dodržovat zákonem stanovené povinnosti a měnil stanovy jen kvůli názvu v souladu s ustanovením § 3042 občanského zákoníku – tedy do dvou let od nabytí účinnosti občanského zákoníku (tj. do 31. prosince 2015). Vzhledem k tomu, že pro úpravu stanov měly spolky a SVJ dle § 3041 tři roky a § 3042 jako lex specialis stanovil pro úpravu názvu lhůtu kratší, jednalo se zřejmě o legislativní chybu.
Volání po novele se ozývala ještě v době legisvakance občanského zákoníku. Prvotní zápal a kritika zaznívající z úst náměstka a posléze ministra spravedlnosti Roberta Pelikána vůči občanskému zákoníku vzešlému z dílny profesora Karla Eliáše nasvědčovaly, že nový občanský zákoník dozná výrazných změn a že nepůjde jen o změny kosmetické ale koncepční. Nakonec však převládl konzervativní přístup. První novela byla nejprve označována jako „urgentní“, no s ohledem na délku legislativního procesu se pak začalo spíše hovořit o „technické“, což ale také ne zcela vystihuje skutečnost. Nakonec se tak prosadil přídomek „malá“ novela.
„Malá“ novela občanského zákoníku
„Malá“ novela zdaleka neřeší všechny nedostatky občanského zákoníku. V některých případech se ani tak nejedná o řešení nedostatku o nahrazení úpravy jinou, která však také není prosta komplikací (např. v případě kauce, či přesněji řečeno jistoty, u nájmu bytu nebo návrat předkupního práva spoluvlastníků nemovité věci). Co tedy tato první „malá“ novela občanského zákoníku řeší?
Opět je možné uzavřít pracovní smlouvu nebo některou z dohod s nezletilým, ještě před ukončením školní docházky. (Nehovoříme-li o výjimkách uvedených v § 34 občanského zákoníku – tj. výkon umělecké, kulturní, reklamní nebo sportovní činnosti.) Přestože právní úprava platná do konce roku 2013 nečinila v praxi potíže, občanský zákoník v § 35 odst. 1 stanovil, že: „Nezletilý, který dovršil patnáct let a ukončil povinnou školní docházku, se může zavázat k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu.“ Tato úprava vyžadovala kumulativní splnění obou podmínek - to znamenalo, že pracovní smlouvu patnáctiletý nezletilý nesmí uzavřít před koncem školního roku. Novelizovaný § 35 občanského zákoníku vyhověl apelům zaměstnaneckých a zaměstnavatelských organizací a stanoví požadavek pro řádné dokončení školní docházky patnáctiletých logičtěji: „Jako den nástupu do práce musí být sjednáno datum ne dřívější než den ukončení povinné školní docházky.“
Příkladem této situace může být Olin, žák deváté třídy, který si ještě v průběhu školního roku (poté, co dosáhl věku patnácti let) domluvil na místním koupališti prázdninovou brigádu, dejme tomu prodej zmrzliny. Oproti tomu jeho o rok starší bratranec Vilém mohl loni pracovněprávní vztah uzavřít platně až po skončení školního roku. Přestože smyslem předmětného ustanovení bylo chránit jeho zájmy, byl Vilém ve skutečnosti znevýhodněn oproti starším kamarádům a provozovatel koupaliště se namísto čekání na Vilémovo vysvědčení domluvil v průběhu června se středoškolákem Evženem.
Dalším případem, kde novela odstranila problémové místo, je zrušení povinnosti pověřit člena statutárního orgánu právním jednáním vůči zaměstnancům. U toho se zastavíme později, stejně tak jako u výkladových problémů ohledně formy plné moci.
Novela se též týká společného jmění manželů v kontextu s členstvím ve společnosti či družstvu, změny se tak dočkal § 709 odst. 3 občanského zákoníku, kde za tento odstavec byla doplněna nová věta, podle níž nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev. Stejně jako v případě způsobilosti patnáctiletého k uzavření pracovněprávního vztahu, i tato změna odpovídá právní úpravě do 31. prosince 2013, podle které nabytí podílu nezakládalo účast druhého manžela na obchodní společnosti nebo družstvu, nešlo-li o družstvo bytové (srov. § 143 odst. 2 starého občanského zákoníku).
Za zmínku stojí § 921 občanského zákoníku, podle jehož nového odst. 2 může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného. Dřívější judikatura přitom šla opačným směrem, když např. dle rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 8 Co 167/2011 ze dne 19. května 2011 „Úroky z prodlení podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku nelze přiznat v řízení o určení výživného podle zákona o rodině z běžného ani z dlužného výživného.“ Rovněž stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. října 2016 pod sp. zn. Cpjn 204/2012 uvádí jednoznačně: „Rozhoduje-li soud po 1. 1. 2014 o dlužném výživném pro děti, nelze oprávněnému společně s dlužným výživným přiznat i zákonné úroky z prodlení.“
Podle původního § 59 občanského zákoníku soud mohl svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky. Novela do občanského zákoníku zakotvuje možnost omezit svéprávnost až na pět let, v případech, kdy je zjevné, že se stav člověka v této době (tedy během tří let) nezlepší. Toto považuji za přínosné, protože u nejzávažnějších trvalých duševních poruch – stařecká demence, těžká retardace apod., kde není naděje na zlepšení, je přezkoumávání stavu takto těžce postižených nesvéprávných co tři roky, s ohledem na přetíženost soudů a průměrnou délku řízení, zbytečně zatěžující.
K dalším bodům – renesance předkupního práva spoluvlastníků nemovité věci a úpravě jistoty u pronájmu bytu – se zmíním podrobněji dále.
Osud svěřenských fondů jakožto novinky zavedené občanským zákoníkem byl v době ministerského působení profesorky Heleny Válkové na pováženou, nakonec se ale namísto zrušení dočkaly rozsáhlé novelizace ve snaze je zprůhlednit. Významnou novinkou je jejich evidence. Nová právní úprava nabude účinnosti k 1. lednu 2018.
Ohledně „urgentní“ změny – zrušení povinnosti měnit název spolku nebo společenství vlastníků jednotek vzniklých před účinností občanského zákoníku jsem hovořila již v úvodní části.
Ještě jaksi pod čarou zmíním vypuštění některých ustanovení ohledně posmrtné ochrany lidského těla (§ 113 a násl. občanského zákoníku). Souhlas s pitvou a použitím pro výuku a vědecké účely je tak řešen pouze ve zvláštním zákoně. Původní úprava obsažená v občanském zákoníku nekorespondovala se zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a přinášela výkladové problémy.
Diskuze k článku ()