Nejvyšší soud ČR se odmítl zabývat dovoláním muže odsouzené ze spáchání trestného činu vraždy. Z uvedených informací vyplývá, že odsouzený při incidentu, z něhož nevyplývaly nikterak závažné následky, použil proti poškozenému nůž a několikrát jej bodl do hrudníku. Soudy prvního a druhého stupně pak tento skutek kvalifikovaly jako trestný čin vraždy.
Je zřejmé, že se v tomto případě dle dostupných informací nemůže jednat o případ nutné obrany, neboť z hlediska tohoto institutu by se jednalo o tzv. intenzivní exces, kdy obrana byla zcela zjevně nepřiměřená útoku.
Z hlediska kvalifikace skutku jako trestného činu zabití je třeba konstatovat, že spáchání tohoto trestného činu je podmíněno silným rozrušením pachatele v době činu, které vyvolal strach, úlek, zmatek nebo jiné omluvitelné hnutí mysli pachatele, anebo které vyžaduje předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného. Předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného v daném případě nelze spatřovat, za silné rozrušení, které je omluvitelným hnutím mysli ve smyslu § 141 odst. 1 trestního zákoníku, pak nelze považovat rozrušení pachatele vyvolané jeho hněvem a vztekem ve spojení s vlivem alkoholických nápojů, které požil (R 9/2012).
Závěrem je vhodné dodat, že trest 12 let odnětí svobody se pohybuje při dolní hranici trestní sazby trestného činu vraždy.
*Autor příspěvku je tajemník katedry trestního práva PF UK v Praze a jednatel společnosti Center for Regulatory Compliance Programs, s.r.o
Diskuze k článku ()