Rozhovor na téma doménového práva jste nám poskytl naposledy v roce 2016. Jak se od té doby změnila právní úprava domén? Zaznamenali jsme v oblasti doménového práva nějaký posun?
Doménová jména jako taková stále nejsou explicitně v českém právním řádu řešena a upřímně řečeno, nepředpokládám, že by se na tom v budoucnu něco měnilo. Na evropské úrovni řeší otázku doménových jmen v doméně .EU nařízení č. 733/2002 a 874/2004, která byla již zčásti nahrazena nařízením č. 517/2019 a plně jím budou nahrazena od října 2022. Některé pojmy a pravidla zavedená těmito nařízeními se tak mohou analogicky použít i v rámci českého právního řádu. S doménovými jmény se nicméně bude i nadále nakládat jako s jakoukoliv jinou věcí, bude tedy předmětem prodeje, dědění apod.
K důležité změně došlo u doménových jmen v doméně .EU, neboť v důsledku vystoupení Velké Británie z Evropské Unie ztratily osoby sídlící nebo usazené ve Velké Británii právo být držiteli doménových jmen v doméně .EU a jejich stávající doménová jména budou nejpozději do 1. ledna 2022 zrušena, pokud v mezidobí nebudou převedena na osoby sídlící nebo usazené v EU.
Od roku 2015 není mimosoudní řešení doménových sporů považováno za rozhodčí řízení. Jaké výhody to má (jsou-li nějaké)?
Poté, co Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3895/2011 rozhodl, že spory o doménová jména nemohou být rozhodovány v rozhodčím řízení na základě do té doby platných pravidel, bylo i pro doménová jména v doméně .CZ zavedeno alternativní řešení sporů vycházející z celosvětově užívaného systému UDRP platného pro generické domény .COM, .NET apod. či systému platného pro doménu .EU.
Cílem rozhodčího a posléze i alternativního řešení sporů o doménová jména bylo vyřešení problému s dlouhotrvajícími řízeními před obecnými soudy. To se v obou případech podařilo a současné alternativní řešení sporů je možná ještě rychlejší, než bylo řízení rozhodčí, neboť vyřešení sporu lze očekávat do cca 4 měsíců. Nevýhodou je pochopitelně to, že takové řešení sporu je omezeno pouze na otázku samotného vlastnictví doménového jména. Nemůže v něm být, na rozdíl od soudního či rozhodčího řízení, rozhodnuto o ničem jiném, tedy ani o náhradě škody, ale třeba ani o nákladech řízení. Na druhou stranu to umožňuje soustředit se výlučně na ten nejdůležitější aspekt sporu a ponechat rozhodování o dalších vzájemných nárocích stran na další řízení, která spolu strany mohou, ale nemusí vést.
Jakým způsobem probíhá mimosoudní řešení sporu o generické a národní domény, resp. kdo tyto spory řeší a podle jakých pravidel se řeší?
Alternativní řešení sporů o generická doménová jména se řídí tzv. Jednotným způsobem řešení doménových sporů (Uniform Domain Names Dispute Resolution Policy), který je součástí každé registrační smlouvy. EU formou nařízení stanovila, že obdobný alternativní způsob řešení sporů je povinný i pro evropské domény .EU. Spory o doménová jména .CZ jsou pak řešeny na základě pravidel, která stanovil správce domény .CZ.
Tyto spory může v rámci alternativního řešení sporů řešit Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Tento rozhodčí soud je pak i jedním ze dvou sudišť pro spory o doménová jména .EU (od roku 2018 je druhým sudištěm Světová organizace duševního vlastnictví WIPO) a řeší i spory o generická doménová jména (zde funguje ještě dalších 5 sudišť). Nikde přitom není předepsáno, jaké sudiště si může navrhovatel ve sporu o doménové jméno zvolit, samozřejmě pokud dané sudiště spory o dotčená doménová jména má ve své kompetenci.
Spory jsou ve všech případech řešeny elektronicky, bez ústních jednání i bez videokonferencí, takže v době celosvětové pandemie onemocnění Covid-19 nebylo řešení těchto sporů prakticky dotčeno.
Nakolik se liší pravidla pro alternativní řešení sporu ohledně českých domén od ADR pravidel rozhodných pro .eu spory a UDRP v případě generických domén? Obsahují nějaké zásadní rozdíly?
Pravidla pro alternativní řešení sporů o doménová jména v doméně .CZ vycházejí jak z UDRP, tak z pravidel platných pro doménová jména .EU. Ostatně i pravidla pro spory o doménová jména .EU vycházejí z UDRP, dá se tedy říci, že všechna 3 pravidla se navzájem velmi podobají a jejich rozdíly jsou dány spíše dobou jejich vzniku a případně promítnutím praktických zkušeností, které se v mezidobí objevily. Míra podobnosti všech těchto pravidel vede k tomu, že je běžné argumentovat např. ve sporech o doménové jméno .CZ rozhodnutím vydaným ve sporu o doménové jméno .COM nebo .EU.
Proč byste k řešení doménových sporů doporučil právě mimosoudní řešení sporu? Jaké jsou jeho výhody?
Mimosoudní nebo alternativní řešení sporů o doménová jména má nezanedbatelnou výhodu v rychlosti, s jakou lze dosáhnout vyřešení sporu, tedy buď konstatování, že doménové jméno nějak zasahuje do práv navrhovatele, nebo naopak tato práva nejsou doménovým jménem dotčena. Jak držitel doménového jména, tak osoba, která se domnívá, že je do jejích práv zasahováno, se tak mohou v řádu několika měsíců dozvědět, zda tomu tak opravdu je. Na druhou stranu je vždy kladen velký důraz na to, aby se obě strany mohly vyjádřit ke vznášeným argumentům a byla tak zachována rovnost zbraní.
Druhou velkou výhodou je jistota, že spory o doménová jména řeší pouze osoby, které mají praktické zkušenosti s problematikou ochranných známek, obchodních firem, jmen a všech dalších chráněných označení, a vedle toho také pochopitelně s problematikou doménových jmen. Účastníci sporu tak mají jistotu, že jejich spor je řešen někým, kdo problematice opravdu rozumí, a to způsobem, který je používán v zásadě všude ve světě. V této souvislosti musím upozornit na málo známou skutečnost, že to jsou strany, kdo si vybírá, zda jejich spor bude řešen jedním expertem (panelistou), nebo zda jej bude řešit tříčlenný panel.
Konečně poslední, nikoliv však nejméně důležitou, výhodou je jistota, že spor bude řešen vybraným sudištěm podle jednotných pravidel bez ohledu na stát sídla navrhovatele či držitele doménového jména, místo sídla registrátora jehož prostřednictvím bylo doménové jméno zaregistrováno, stát, ve kterém jsou umístěny servery, které jsou pod doménovým jménem dostupné apod. Řešení těchto procedurálních otázek v době globalizované elektronické komunikace ve standardním soudním řízení by často zabralo delší dobu, než prosté rozhodnutí sporu samotného. Alternativní řešení sporů je tak způsobem, jak se při zachování jasných a předem daných pravidel soustředit pouze na samotný spor.
Jakým způsobem lze obecně zajistit účinnou ochranu práv osob, které se cítí být poškozeny registrací domény?
Pokud se někdo cítí být dotčen registrací doménového jména, může se obrátit na obecný soud se žalobou, může obecný soud požádat o vydání předběžného opatření, které zakáže užívání doménového jména do rozhodnutí sporu, případně může zahájit alternativní řešení sporu a dosáhnout na omezenou dobu zablokování možnosti převést doménové jméno v průběhu řešení sporu. Širší možnosti ochrany má pochopitelně ve standardním soudním řízení, u alternativního řešení sporu se může domáhat jen zrušení registrace doménového jména, nebo jeho převodu na sebe, a to u generických, .EU i .CZ doménových jmen.
Domnívám se, že v současné době mají dotčené osoby k dispozici celou řadu způsobů, jak v závislosti na urgentnosti nebo charakteru sporu dosáhnout ochrany. Doporučoval bych nicméně v každém případě konzultovat v těchto věcech s odborníkem, který jim vysvětlí rozdíly a případně poradí, jakou cestou zvolit. Zejména u komplexních sporů mezi stranami není alternativní řešení sporů o doménová jména vhodné, neboť v něm se řeší jen omezený okruh otázek a je-li spor stran rozsáhlejší a komplikovanější, není neobvyklé, že nakonec návrh v ADR řízení bude zamítnut s odůvodněním, že jde o spor nad rámec doménového sporu a strany budou odkázány na řízení před obecným soudem.
V praxi se lze setkat s případy, kdy někdo účelově předběhne se zaregistrováním domény firmu, a nyní žádá za odprodej domény peníze. Jak je možné bránit se v tomto konkrétním případě?
Klíčové je zde spojení „účelově předběhne“. Pokud by se opravdu ukázalo, že doménové jméno bylo zaregistrováno s vědomím toho, že se na registraci doménového jména nebo ochranné známky chystá někdo jiný, držitel doménového jména by patrně jednal ve zlé víře a možnosti ochrany jsou takové, jak jsem uvedl výše. V poslední době se nicméně stává, že je v průběhu řešení sporu zjištěno, že doménové jméno bylo zaregistrováno před registrací ochranné známky či jiného chráněného označení a neprokáže se, že byla registrace provedena ve zlé víře, tedy např. s cílem poškodit vlastníka budoucí ochranné známky. V takovém případě hovoříme o tzv. reverse domain name hijacking, tedy o pokusu o únos domény, která byla zaregistrována a je stále užívána řádně v dobré víře, ale navrhovatel se ji pokusil prostřednictvím ADR řízení odejmout např. poté, kdy mu ji držitel odmítl prodat. V takových případech jsou návrhy často zamítány. Jednoduchost alternativního řešení sporů a nemožnost potrestat neúspěšného navrhovatele např. uložením povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení vede bohužel k tomu, že se i s rizikem konstatování reverse domain name hijacking navrhovatelé pouští do takových sporů s nadějí, že by možná mohli mít štěstí a uspět.
Může se v případě účelového předběhnutí někoho jiného zaregistrováním domény jednat o nekalosoutěžní jednání? Jaký postih hrozí za takové jednání?
Bezpochyby ano a nekalosoutěžní prvek se promítá právě v hodnocení víry držitele doménového jména, tedy v tom, zda jednal v dobré či ve zlé víře. Postih v alternativním řešení sporů je v podstatě jediný – pokud jsou splněny vyžadované podmínky, může držitel doménové jméno ztratit. Buď mu je zrušeno, nebo je převedeno na navrhovatele.
Jakou roli v takovým sporech hrají správci domén, např. sdružení CZ.NIC?
Správce domény nejvyšší úrovně, v případě domény .CZ tedy sdružení CZ.NIC, stanoví pravidla, podle kterých se doménová jména registrují a případně v alternativním řešení sporů i řeší spory o doménová jména. Správci dále vybírají sudiště, která spory o jimi spravovanou doménu budou řešit, ovšem do dalších procesních záležitostí, zejména do výběru osob, které budou spory řešit, již nezasahují. Samotných sporů se nijak neúčastní, pouze po jejich skončení doménové jméno zruší či převedou, nebo v případě, že navrhovatel ve sporu neuspěje, ponechají registraci doménového jména beze změny.
Diskuze k článku ()