Na soudce Ústavního soudu se, jak ozřejmuje důvodová zpráva, vztahuje ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o Ústavním soudu přestupková imunita, díky které ústavního soudce nelze stíhat za přestupek. Ti podléhají toliko kárnému řízení před Ústavním soudem. Tato imunita byla do konce března 2002 obdobně upravena také pro poslance a senátory, kteří podléhali jen disciplinární pravomoci své parlamentní komory. Od dubna roku 2002 však bylo pro poslance a senátory nově stanoveno, že podléhají klasickému přestupkovému řízení s výjimkou případů, kdy o projednání věci parlamentní komorou v disciplinárním řízení sami požádají.
Důvodová zpráva uvádí, že popsané řešení lze po takto dlouhé době považovat již za osvědčené. Proto byl nalezen konsenzus vztáhnout jej rovněž na ústavní soudce a odstranit nerovnost mezi nimi a ostatními občany co se stíhání za přestupek týče. V kárném řízení před Ústavním soudem totiž není možné uložit soudci za přestupek jinou sankci než výtku.
Deklarovaným cílem novely je tak stav, kdy také soudci Ústavního soudu odpovídají za své přestupky. Jejich přestupky by přitom bylo možné projednat v intencích zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich s výjimkou těch případů, kdy sám soudce Ústavního soudu požádá o projednání přestupku v kárném řízení podle části čtvrté zákona o Ústavním soudu. Ústavní soudce bude moci, obdobně jako poslanci a senátoři, požádat o projednání přestupku v kárném řízení, hrozil-li by mu nepřiměřený zásah ze strany výkonné moci. I v takovém případě mu však kárný senát Ústavního soudu bude moci uložit správní tresty předvídané příslušným přestupkovým zákonem.
Zákon své účinnosti nabývá dnem 1. 12. 2018.
Diskuze k článku ()