Důvodová zpráva k okolnostem přijetí této krátké novely o jediném změnovém bodu popisuje, že novelizovaným zákonem je definována dávka nezaopatřenému dítěti, kterému není ze strany povinné osoby hrazeno soudem stanovené výživné. Poskytnutí dávky je podmíněno probíhajícím vymáhacím řízením na výživné, přičemž touto podmínkou stát deklaruje, že finanční pomoc poskytne těm, kteří jsou motivováni svou situaci řešit a nechtějí pouze přenést odpovědnost na stát. Dávka náhradní výživné náleží ve výši stanovené vyživovací povinnosti, (resp. ve výši rozdílu mezi tím, co je stanoveno, a tím, co nezaopatřené dítě obdrží), nejvýše však ve výši 3000 Kč měsíčně. Je poskytována po omezenou dobu, přičemž nárok na ni až doposud zanikal nejpozději po výplatě 24 splátek náhradního výživného nebo skončením nezaopatřenosti dítěte. Po zániku nároku na dávku, tedy po výplatě doposud 24 splátek nebo skončením nezaopatřenosti, přechází pohledávka na výživném ve výši vyplacených dávek náhradního výživného na stát, jenž prostřednictvím Úřadu práce ČR vyplacené dávky po povinném vymáhá.
Zákonodárce deklaruje, že ač je zákon z hlediska jeho původně zamýšleného cíle plně funkční, mělo se v průběhu jeho aplikace ukázat, že výše zmíněná „dočasnost“ podpory, v zákoně definovaná zánikem nároku na dávku náhradní výživné nejpozději po 24 měsíčních výplatách této dávky, značně tvrdě dopadá zejména na příjemce náhradního výživného v těch situacích, kdy se vymáhat výživné po povinné osobě nedaří. Má jít o situace, kdy, ačkoliv jsou podmínky pro nárok na náhradní výživné nadále splněny (zejména podmínka probíhajícího vymáhacího řízení), nárok na dávku náhradní výživné zanikne z důvodu vyplacení předem určeného „počtu“ vyplácených měsíčních splátek dávky. Tato situace pak tvrdě dopadá na rodiny nezaopatřeného dítěte, kdy v průběhu vyplácení náhradního výživného nedošlo ke stabilizaci finanční situace, ke zlepšení platební morálky povinného, případně k takové efektivitě vymáhání výživného exekucí či soudním výkonem rozhodnutí (tedy vynucením plnění), aby finanční potřeby oprávněného dítěte bylo možné podkládat za saturované.
Byla vznesena otázka nutnosti zachování časového omezení doby čerpání náhradního výživného na 24 měsíců, na níž zákonodárce popisovanou novelou zareagoval zvýšením maximální doby čerpání náhradního výživného na 48 měsíců. Cílem změny je umožnit čerpat dávku náhradní výživné po delší dobu, resp. poskytnout žadatelům či příjemcům této dávky větší množstevní dotaci měsíčních splátek této dávky, a tím prodloužit období, během kterého bude možné nadále pokračovat ve využití standardních nástrojů vymahatelnosti práva na výživné, apelovat na platební morálku povinného a celkově přispět k větší finanční stabilizaci rodiny.
Diskuze k článku ()