V této epizodě Petr Agha s Alešem Rozhnalem hledají hranici mezi e-governmentem a e-demokracií: kdy digitál přestává být neutrálním nástrojem a začne spoluurčovat samotnou proceduru – co je snadné a co obtížné, kdo se do procesu reálně dostane a kdo zůstane mimo. V centru je otázka rovnosti: formální „všichni mohou“ nestačí, pokud se výkon politických práv začne odvíjet od infrastruktury, digitální gramotnosti nebo potřeby zprostředkování.
Podstatnou část tvoří digitální identita jako nová vstupní brána občanství a s ní spojená povinnost státu zajistit reálnou přístupnost, nikoli jen formální nabídku. Navazují online volby – střet tajnosti, svobody hlasování a kontrolovatelnosti: volby nejsou jen technická operace, ale procedura důvěry, která musí obstát i ve veřejném prostoru a před soudem. Důraz padá také na infrastrukturu: kdo ručí za systém, kdo auditují a co musí být veřejně ověřitelné, aby transparentnost nebyla pouze deklarací. A konečně digitální veřejná sféra – dezinformace, moderace a hranice legitimní regulace tak, aby šlo o ochranu férovosti procesu, nikoli o správu „pravdy“.
Závěr epizody patří tomu, co by měl právní řád doplnit: základní principy a pojistky pro digitální demokracii, aby nebyla souhrou dobrých úmyslů a technických řešení, ale procedurou, kterou lze ústavně obhájit.
Podcast naleznete i na našich kanálech na Youtube
Diskuze k článku ()