Vypořádání se provede na základě následujících principů. Podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, nahradí se vnosy manželů do SJM a vnosy ze SJM do výhradních vlastnictví manželů, přihlédne se k zájmu nezletilých dětí a zásluhám manželů v péči o rodinu a nabytí majetku. Při vypořádání společného jmění je třeba postupovat tak, aby si manželé museli navzájem hradit co nejnižší částku v penězích, přičemž by neměly být věci přikazovány tomu, kdo je nechce.
Obvykle jeden z manželů o věc projeví zájem a věc je mu přikázána do jeho vlastnictví oproti vypořádacímu podílu. Nastávají však situace, kdy o věc, zpravidla nemovitost, nemá nikdo z účastníků zájem, zejména proto, že nemají dostatek prostředků na výplatu vypořádacího podílu. Případně zájem manželů o nemovitost limitují jiné okolnosti, například fakt, že se dům nachází na pozemku ve vlastnictví třetí osoby.
Jaké má soud možnosti řešení?
První možností je reálné rozdělení nemovitosti. Tato eventualita je však možná pouze v případě, pokud je dům opravdu reálně rozdělitelný, tedy že to konstrukční řešení domu umožňuje. Případně, že manželé budou ochotni hradit náklady spojené s reálným rozdělením. Jestliže je rozdělení nemovitosti spojeno s výraznými náklady a žádný z účastníků se nechce na těchto nákladech podílet, je nemovitost, analogicky se zažitou judikaturou dotýkající se vypořádaní podílového spoluvlastnictví, považována za nedělitelnou.
Druhou možností je přikázání nemovitosti do podílového vlastnictví účastníků. To však není ve valné většině řešením sporu, nýbrž pouhým odložením takového řešení. S vysokou mírou pravděpodobnosti by nesolventní manželé stejně dosáhli pouze vypořádání formou prodeje věci.
Poté již zbývá pouze nemovitost přikázat do výhradního vlastnictví účastníků. Jestliže však ani jeden z účastníků není dostatečně solventní, aby byl schopen uhradit vypořádací podíl, bylo by přikázání nemovitosti do vlastnictví některého z nich nespravedlivé, protože jediným východiskem, pokud nedojde k urychlenému a tedy zřejmě nevýhodnému prodeji domu, by byla exekuce. Netřeba připomínat, že by tak oprávněný z manželů získal polovinu hodnoty domu v penězích a povinný z manželů by získal pouhý zlomek této hodnoty, protože by nesl riziko nákladů řízení i nižší ceny při exekučním prodeji domu.
Otázka zní: Může soud nařídit vypořádání společného jmění manželů prodejem společné věci?
Odpověď: Proč ne.
Takové řešení zákon nevylučuje, oproti vypořádání podílového spoluvlastnictví jej nezmiňuje. To nemění nic na skutečnosti, že takové vypořádání bude spravedlivé k oběma účastníkům a manželé odejdou vypořádáni stejným dílem. Navíc budou splněny i další, na začátku tohoto článku uvedené podmínky, tedy že manželé si budou vyplácet co možná nejnižší vypořádací podíl a věc nebude přikázána do vlastnictví toho, kdo ji nechce. Každopádně by se však jednalo o rozhodnutí mimořádné. O jeho užití by bylo možné uvažovat až poté, co by byly vyloučeny veškeré další způsoby vypořádání a prodej společné věci by se jevil jako jediný možný. Též by bylo nutné zabývat se zájmem nezletilých dětí účastníků, zejména pokud by prodejem přicházeli o svoje bydliště. Nelze přehlédnout, že takový způsob je pro manžele tím úplně nejméně výhodným z hlediska výnosu. Výnos z prodeje takto vypořádané věci velice pravděpodobně nedosáhne takového výnosu, jaký by přinesl prodej z volné ruky. Otevření této možnosti by tak mělo působit spíše motivačně na účastníky sporu, aby se vyhnuli neblahým, zejména finančním, následkům takového řešení.
Diskuze k článku ()