O jedné systémové chybě exekučního řádu

Již téměř dvacet let probíhá diskuze, jak učinit exekuci podle exekučního řádu spravedlivější a férovější. Jde přitom o úkol téměř neřešitelný, neboť se snaží skloubit dva zcela protichůdné principy, na nichž je exekuční řád založen. Na jedné straně se od soudních exekutorů očekává, že budou podnikateli, kteří v rámci soutěžního prostředí budou maximalizovat svůj zisk, na druhé straně se vyžaduje, aby soudní exekutoři jim svěřenou soudní moc vykonávali nezávisle, spravedlivě a striktně v mezích zákona.

soudkyně Okresního soudu v Mostě

V plném  rozsahu se rozpolcenost postavení soudních exekutorů projevuje v rozhodování o nákladech exekuce. Nepamatuji si ze soudní praxe případ, kdy by si soudní exekutor nepřiznal náhradu nákladů řízení či jejich část z důvodů zvláštního zřetele hodných na straně povinného či s ohledem na okolnosti řízení. Naopak, případů, kdy soudní exekutoři opakovaně rozhodují o nákladech exekuce nezákonně, je více než dost.

Poslední léta se ustálila a sjednotila rozhodovací praxe v tom, že povinnost k náhradě nákladů exekučního řízení ve prospěch jednoho z účastníků tohoto řízení nelze uložit soudnímu exekutorovi, neboť právní úprava takovou možnost nepřipouští (např. usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 56Co 333/2011, ze dne 29. 8. 2011 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 678/2015 ze dne 1. 7. 2015). Jinak řečeno, pokud si soudní exekutor vyčíslí nesprávně vlastní náklady exekuce, nenese za toto bezprostřední odpovědnost (teoreticky se účastník může pouze krkolomně domáhat náhrady vůči státu v důsledku nesprávného úředního postupu).[1]

Logicky se tedy nabízí otázka proč? Proč by povinný, který podá důvodné námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, neměl dostat náhradu vynaložených nákladů. Proč by účastník, který podá odvolání proti usnesení soudního exekutora, v němž je nezákonně či v nezákonné výši stanovena povinnost k náhradě nákladů exekuce, neměl obdržet přímo v rámci soudního přezkumu od soudního exekutora náhradu nákladů odvolacího řízení? Ostatně, soudní exekutor má v případech, kdy se rozhoduje o jeho nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů, postavení účastníka řízení.

Jsem přesvědčena, že drobná legislativní úprava v uvedeném ohledu by exekučnímu řádu neuškodila a přinejmenším by napomohla kultivovat současné prostředí exekucí. Hrozba toho, že procesní faul se může soudnímu exekutorovi vymstít v podobě drobné sankce odpovídající povinnosti nahradit účastníku náklady řízení o opravném prostředku, může působit nejen výchovně, ale především preventivně.


Dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem[1] 

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články