Nejvyšší správní soud se zabýval případem advokátky, která je vedle výkonu advokacie též dlouhodobě politicky aktivní. Angažovala se i v kritice migrace a islámu. V rámci svého veřejného projevu na shromáždění občanů před budovou velvyslanectví Turecké republiky mimo jiné uvedla: „a protože pane velvyslanče nerozumíte diplomatickému protokolu, udělám teď něco, čemu budete rozumět: proklínám Vás, proklínám Vás, proklínám Vás, umřete, umřete dřív, než zplodíte syny a umřete beze cti“. Podle České advokátní komory tím snížila důstojnost advokátního stavu, za což jí byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč. Proti rozhodnutí o pokutě se advokátka bránila u Městského soudu v Praze, který rozhodnutí České advokátní komory zrušil. Jednání advokátky podle něj nemělo žádnou souvislost s výkonem advokacie, a proto jí nemohla Česká advokátní komora postihnout.
NSS se v řízení o kasační stížnosti České advokátní komory proti rozsudku městského soudu zabýval tím, zda zákon o advokacii v tehdejším znění zakazoval snižovat důstojnost advokátního stavu jakýmkoliv jednáním, nebo pouze pokud mělo spojitost s výkonem advokacie. Podle tehdejšího znění zákona platilo, že advokát postupuje při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že se Nejvyšší správní soud zabýval pouze výkladem právní úpravy účinné v době, kdy došlo k citovanému projevu advokátky (tedy do 31. 12. 2020). Nyní účinná právní úprava regulující povinnosti advokátů je již formulována odlišně.
České advokátní komoře, která zpochybňovala především výklad zákonného spojení při výkonu advokacie, Nejvyšší správní soud za pravdu nedal. Nezpochybnil, že činnost advokáta nezahrnuje pouze samotné poskytování právních služeb; advokáti v souvislosti se svým podnikáním často vystupují i na veřejnosti, což může zahrnovat jak reklamu, tak i neformální způsoby jejich propagace jako advokáta, jako jsou různá veřejná vystoupení, vyjádření v médiích, na sociálních sítích apod. Pokud se při takové činnosti advokát označuje za advokáta, případně jiným způsobem své služby propaguje či je jeho příslušnost k advokátnímu stavu z okolností dané činnosti jinak zřejmá, bude se také jednat o výkon advokacie. Zákon o advokacii však nedopadal na veškerá jednání advokáta a pod výkon advokacie nebylo možné podřadit jak čistě soukromá jednání advokátů, tak ani jejich projevy představující výkon politických práv, které neměly s výkonem advokacie žádnou souvislost.
Nejvyšší správní soud v dané věci neshledal žádnou souvislost citovaného projevu advokátky s jejím výkonem advokacie. Na shromáždění vystupovala jako soukromá osoba, neoznačovala se za advokátku a obsah daného vystoupení ani jeho kontext nijak s advokacií nesouvisel. Podle Nejvyššího správního soudu na věci nic nemění ani to, že advokátku v dané věci lze považovat za osobu veřejně známou, resp. že je o ní známo také to, že je advokátkou. Jak vysvětlil předseda senátu Milan Podhrázký: „I známý advokát totiž může jednat jako soukromá osoba či vystupovat bez vazby ke své advokátní činnosti při výkonu svých politických práv (je ostatně otázkou, jaké kritérium by v dnešní době pro „veřejnou známost“ určitého advokáta mohlo být vůbec určující). Pokud advokát sám nijak v souvislosti s výkonem své profese nevystupuje, neoznačí se za advokáta, jeho vztah k advokátnímu stavu není ani z dalších okolností jeho projevu zjevný a nejedná se ani o situaci bez dalšího spojenou s výkonem advokacie (například vystoupení u soudu či na právnické konferenci) nelze dovodit, že jedná při výkonu advokacie již jen tím, že je veřejně známý jako advokát. Podobně nerozhodné je, zda si veřejnost (či její část) výstup určité osoby s jejím výkonem advokacie spojí“. Podle Nejvyššího správního soudu tedy spojení při výkonu advokacie nebylo možno vykládat tak široce, že by pod něj spadaly projevy advokáta čistě soukromé či projevy související pouze s výkonem politických práv.
Nejvyššímu správnímu soudu proto již nepříslušelo, aby se zabýval tím, zda projev advokátky byl nebo nebyl vhodný. Protože projev nebyl učiněn při výkonu advokacie, nemohla jeho vhodnost posuzovat v kárném řízení ani Česká advokátní komora a následně ani správní soudy.
Převzato z tiskové zprávy Nejvyššího správního soudu
Celý text rozsudku sp. zn. 8 As 136/2022
Diskuze k článku ()