Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2015, sp. zn. 14 Cmo 524/2013
S účinností od 1. 1. 2014 došlo v občanském soudním řádu k podstatné změně, pokud jde o zákonné vymezení jednotlivých typů žalob v ustanovení § 80 o. s. ř. Tento procesní předpis již výslovně nezmiňuje žalobu statusovou (ve věcech osobního stavu), neboť statusové věci jsou od uvedeného data upraveny v zákonu č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ani žalobu na plnění. Uvedené dva typy žalob byly z procesního předpisu pro řízení sporné vypuštěny a výslovně upravena zůstala jen jako výjimka určovací žaloba (žaloba na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem).
Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak v případech, kdy její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, kdy vystihuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, není ani naléhavý právní zájem na takovém určení. To mj. znamená, že v případech, kdy lze žalovat na určení práva či právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti příslušného právního úkonu (jednání); otázka platnosti právního úkonu (jednání) je totiž předběžnou otázkou pro řešení otázky existence práva či právního vztahu.
V poměrech komentované věci to znamená, že naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu není dán, neboť žalobce se může přímo domáhat určení, že první žalovaný je společníkem společnosti.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()