Tento návrh nebyl „z časových důvodů“ projednán v meziresortním připomínkovém řízení. Jedná se totiž zřejmě jen o nevýznamnou „maličkost“ – o zavedení povinného očkování proti onemocnění covid-19. V tomto příspěvku se autorka zamýšlí nad úskalími uvedeného návrhu.
Předchozí část článku si můžete přečíst zde.
Soulad navrhované vyhlášky s mezinárodními smlouvami
V odůvodnění návrhu vyhlášky se uvádí, že tato oblast právní úpravy není předmětem žádné mezinárodní smlouvy, kterou by byla Česká republika vázána, a proto zde není nesoulad s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Podle názoru autorky však připravovaná vyhláška není v souladu minimálně s čl. 26 Úmluvy a s čl. 8 Evropské úmluvy. Z obou uvedených ustanovení vyplývá, že zasáhnout do tělesné integrity člověka lze bez jeho souhlasu, který se jinak vždy vyžaduje, pouze za kumulativního splnění následujících podmínek: 1. pokud tak stanoví zákon, 2. pokud se jedná o omezení nezbytné v demokratické společnosti a 3. pokud je toto omezení nezbytné v zájmu bezpečnosti veřejnosti, předcházení trestné činnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných.
O výhradě zákona již bylo pojednáno výše. K otázce nezbytnosti se vyjádřil ESLP v rozsudku z 22. října 1981 ve sporu Dudgeon v. Spojené království tak, že „nezbytné“ v tomto kontextu nemá flexibilitu výrazů jako „užitečné“, „rozumné“, nebo „žádoucí“, nýbrž implikuje existenci „naléhavé společenské potřeby“ pro daný zásah.[1]
MZd v odůvodnění návrhu novely nezbytnost navrhované úpravy vysvětluje tím, že pozorujeme kontinuální a významný nárůst epidemie, roste tlak na lůžkové kapacity, máme nízkou proočkovanost, v rizikové skupině 60+ má očkování dokončeno 80 % obyvatel, takže v této skupině zbývá více než 300 000 neočkovaných osob, průměrný věk hospitalizovaných se pohybuje v rozmezí od 65 do 70 let, proto se MZd rozhodlo očkovat osoby ve věku 60 let a starší. Co se týče vybraných profesních skupin, MZd uvádí, že povinné očkování je v zájmu zachování kontinuity výkonu jimi vykonávaných činností, že riziko šíření nákazy covid-19 v kolektivech navrhovaných profesních skupin je významně vyšší, že určitá část navrhovaných profesních skupin nemůže být chráněna stacionárními zábranami šíření nákazy, a proto se může snadněji nakazit a následně nakazit i jiné pracovníky. MZd nevysvětluje naléhavou společenskou potřebu ani proporcionalitu zásahu – zda je daný zásah vhodný k naplnění zvoleného cíle ani zda je opravdu potřebný, zda by nešlo třeba nadměrným hospitalizacím zabránit jiným, z pohledu lidských práv šetrnějším způsobem. Přitom se minimálně od léta mluví o tom, že je třeba s očkovanými zacházet stejně jako s neočkovanými, protože mohou šířit nákazu, což v současnosti potvrzuje i stanovisko ECDC. Přesto se očkovaných, pokud nejeví klinické příznaky nemoci, netýká testování a do nedávna ani karantény. Od začátku pandemie také někteří odborníci upozorňují, že je třeba klást větší důraz na primární péči, včasnou léčbu rizikových osob a podávání léků, které sníží pravděpodobnost hospitalizace s těžším průběhem o 70 %.[4][3][2]
Co se týče proporcionality v užším smyslu, je zde třeba připomenout, že ani u povinného očkování není řádně vyřešena otázka odškodnění újmy na zdraví v důsledku vakcinace. Podle zákona č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, je možné domoci se odškodnění pouze v případě, že se jedná o zvlášť závažné ublížení na zdraví, čímž se naprostá většina osob poškozených vakcinací k náhradě újmy nedostane. Navíc jsou poškozené osoby nuceny dokazovat příčinnou souvislost mezi vakcinací a zdravotním poškozením. Zákon sice v § 3 obsahuje domněnku příčinné souvislosti, na jejímž základě by poškozené osoby nemusely příčinnou souvislost dokazovat, avšak ta je navázána na existenci prováděcí vyhlášky, kterou MZd nevydalo ani po víc než roce účinnosti zákona č. 116/2020 Sb. V současně připravované verzi vyhláška se dle informací autorky s využitím domněnky příčinné souvislosti pro očkování proti covid-19 nepočítá. Naše úprava odškodnění újmy v důsledku povinného očkování je tak v rozporu s čl. 24 Úmluvy, podle níž osobě, která utrpěla újmu způsobenou zákrokem, náleží spravedlivá náhrada škody. Obzvlášť z tohoto důvodu je třeba proporcionalitu zkoumat velmi přísně.
Tam, kde není nezbytnost zásahu prokázána, není možné veřejný zájem a priori upřednostňovat před základními právy a svobodami jedince. Takové tendence bylo možné pozorovat v totalitních zřízeních včetně nacistického Německa, ale překvapivě i v poválečném Československu a později i samostatném Česku, kde například docházelo k protiprávním sterilizacím „v zájmu zdravé populace“, a to proto, aby se zabránilo reprodukci z pohledu „společenského blaha“ nevhodných osob. Na takové situace pomýšlí ust. čl. 2 Úmluvy, v němž se uvádí, že „zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy“. V pochybnostech, zda má převážit veřejný zájem nebo základní právo či svoboda jedince, je tedy nutné aplikovat výklad in favorem libertatis či in dubio pro libertatis a upřednostnit základní právo a svobodu jedince.[5]
Bezpečnostní aspekt novely
Předkladatel návrhu novely uvádí, že návrh vyhlášky nemá vztah k bezpečnosti nebo obraně státu, resp. s ohledem na výše uvedené směřuje ke zvýšení bezpečnosti státu. V této souvislosti je třeba se zamyslet, jaký vliv na bezpečnost státu může mít skutečnost, že v případě u nás používaných covidových vakcín se jedná vakcíny zcela nového typu (mRNA a vektorové vakcíny), které navíc zatím neprošly řádnou registrací. Konečná fáze klinického hodnocení těchto vakcín dosud probíhá a dokud bude probíhat, budou se teprve sbírat data o nežádoucích účincích. Jen pro informaci – přestože někteří tvrdí, že klinické hodnocení covidových vakcín je ukončeno, autorka se na základě nahlédnutí do databáze ClinicalTrials.gov (databáze klinických studií z celého světa, poskytovaná U. S. National Library of Medicine) domnívá, že k ukončení studie vakcíny Comirnaty by mělo dojít 2. května 2023, vakcíny Spikevax 27. října 2022, vakcíny Vaxzevria 14. února 2023 a vakcíny Janssen 2. ledna 2023. Pravděpodobně tomu tak nebude, ale kdyby měly covidové vakcíny v delším časovém horizontu způsobit vážné zdravotní obtíže, což nevíme, protože klinické hodnocení vakcín probíhalo a probíhá v neobvykle krátkém čase, mohli bychom mít závažný bezpečnostní problém. Pokud totiž povinně naočkujeme všechny osoby z profesních skupin, které jsou nezbytné pro zabezpečení základních funkcí státu a jejich činnost je specificky zaměřena na zajištění bezpečnosti obyvatel, ochrany jejich zdraví a sociálních potřeb, nemusel by zůstat nikdo, kdo by se o základní funkce státu ve smyslu zajištění bezpečnosti obyvatel a ochrany jejich zdraví a sociálních potřeb staral.[10][9][8][7][6]
Dále předkladatel návrhu novely nevyhodnotil, jaký vliv může mít povinná vakcinace na vznik sociálních nepokojů, ke kterým v souvislosti s povinný očkováním dochází v jiných zemích. V této souvislosti autorka uvádí jen několik úryvků ze zpráv: „Ve Francii se sešlo 160 tisíc lidí na demonstracích proti covidovým pasům a povinnému očkování“ „Policie zasáhla pepřovým sprejem a gumovými projektily proti tisícům demonstrantů, kteří v úterý v australském městě Melbourne znovu vyšli do ulic na protest proti koronavirovým opatřením. Mezi protestujícími byly stovky stavebních dělníků, kteří vyjadřovali nesouhlas s povinným očkováním proti nemoci covid-19 pro zaměstnance ve stavebnictví.“ „Ve Vídni protestovaly tisíce lidí proti nadcházejícímu lockdownu, vadí jim i povinné očkování… Podle pořadatelů do centra metropole dorazilo až 100 000 lidí… Demonstrantům podle ní také nevadil tolik další celostátní lockdown, jako nařízení povinného očkování, které považují za naprosto nekompromisní.“ „Nizozemci, Rakušané či Italové se bouří proti antivirovým opatřením. V Rotterdamu se dokonce střílelo.“[14][13][12][11]
Otázky diskriminace
Do pravidelného očkování proti covid-19 mají být podle novely očkovací vyhlášky zařazeny všechny osoby ve věku 60 let a starší. MZd tuto věkovou hranici neodůvodňuje lépe než tvrzením, že průměrný věk hospitalizovaných se pohybuje od 65 do 70 let. MZd však nezdůvodňuje, proč je právě osobám ve věku 60+ odepřeno právo uplatňovat svou autonomii vůle. Stejně jako se možná některý senior rozhodne neočkovat, přestože má informace o možných důsledcích svého rozhodnutí, může se sportovec rozhodnout provozovat adrenalinový sport a někdo jiný zase s cigaretou v ruce konzumovat tučné maso, zapíjet ho velkým množstvím alkoholu a do restaurace vzdálené 500 metrů jezdit výlučně autem. Jak ve svém nálezu z 2. ledna 2017, sp. zn. I. ÚS 2078/16, uvedl Ústavní soud, „v oblasti poskytování zdravotní péče je třeba plně ctít zásadu svobody a autonomie vůle a možnost pacienta odmítnout poskytnutí péče, byť by byla i považována za nezbytnou pro zachování jeho života. Lékaři a další zdravotničtí pracovníci mohou takové osoby přesvědčovat, mohou se snažit je přimět ke změně jejich postoje, pokud je zjevně pro ně škodlivý, ale v konečném důsledku nemohou zabránit realizaci rozhodnutí o odmítnutí péče, které bylo učiněno na základě svobodné a vážné vůle dospělé svéprávné osoby, pouze z toho důvodu, že se domnívají, že toto rozhodnutí danou osobu poškozuje“. Rozlišování podle věku bez legitimního cíle či bez přiměřenosti prostředků k jeho dosažení je podle názoru autorky v rozporu s čl. 1 a s čl. 3 odst. 1 Listiny.
Pokračování článku naleznete zde.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
stížnost č. 7525/76[1]
COVID-19 surveillance guidance Transition from COVID-19 emergency surveillance to routine surveillance of respiratory pathogens. https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/covid-19-surveillance-guidance[2]
Svoboda, T. Boj s covidem-19 má v Česku významnou trhlinu, říká imunolog. 24. 10. 2021. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/cisla-infikovanych-jsou-nepresna-zanedbavame-primarni-lecbu-covidu-rika-imunolog-178671 (dostupné 5. 12. 2021).[3]
Nohl, R., Přádová, D. Lék na covid za 600 milionů leží na skladě. Neví se, co s ním. https://web.archive.org/web/20211012072406/https://www.seznamzpravy.cz/clanek/lek-na-covid-za-600-milionu-lezi-na-sklade-nevi-se-co-s-nim-176840 (dostupné 5. 12. 2021).[4]
Viz § 35 vyhlášky MZSV č. 152/1988 Sb., navazující na původní metodický pokyn.[5]
Cemper, J. Nová „deklarace lékařů k nátlaku na očkování“ je podporována dezinformačními weby, 1. 12. 2021, https://manipulatori.cz/nova-deklarace-lekaru-k-natlaku-na-ockovani-je-podporovana-dezinformacnimi-weby/ (dostupné 5. 12. 2021).[6]
https://clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT04368728 (dostupné 5. 12. 2021)[7]
https://clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT04470427 (dostupné 5. 12. 2021)[8]
https://clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT04516746 (dostupné 5. 12. 2021)[9]
https://clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT04505722 (dostupné 5. 12. 2021)[10]
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/koronavirus-covid-19-protesty-proti-opatrenim-demonstrace-povinne-ockovani_2107242049_onz, 24. 7. 2021 (dostupné 6. 12. 2021)[11]
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/odpurci-se-bouri-proti-covidovym-opatrenim-v-melbourne-zasahovala-policie-175086, 21. 9. 2021 (dostupné 6. 12. 2021)[12]
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/rakousko-viden-demonstrace-protest-ockovani-lockdown_2111201529_til, 20. 11. 2021 (dostupné 6. 12. 2021)[13]
https://www.lidovky.cz/svet/zastupy-nizozemcu-rakusanu-ci-italu-se-bouri-proti-antivirovym-opatrenim-v-rotterdamu-se-dokonce-str.A211122_105918_ln_zahranici_lros, 22. 11. 2021 (dostupné 6. 12. 2021)[14]
Diskuze k článku ()