Jak se obhajoba dozví o podání obžaloby?
Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy. O podání obžaloby vyrozumí obviněného, obhájce a poškozeného, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé, je-li obviněný advokátem, též ministra spravedlnosti a předsedu České advokátní komory (§ 176 odst. 1 věta první tr. řádu). Státní zástupce vyrozumívá obviněného i jeho obhájce o podání obžaloby u příslušného okresního (krajského) soudu stručným několikařádkovým přípisem obsahujícím sdělení, kdy na obviněného podal u konkrétního soudu obžalobu pro trestný čin označený názvem i ustanovením trestního zákoníku. S tímto vyrozuměním však obhajoba zpravidla neobdrží obžalobu, o jejímž podání u soudu je státním zástupcem pouze informována.[1]
Opis obžaloby musí být obviněnému a obhájci doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení nebo s vyrozuměním o něm (§ 196 odst. 1 tr. řádu). Proto předseda senátu může doručit opis obžaloby obhajobě (i poškozenému) také dříve, než nařídí hlavní líčení. Je také možné, aby státní zástupce doručil obhajobě opis obžaloby společně s přípisem obsahujícím sdělení, kdy na obviněného podal u konkrétního soudu obžalobu. Podle Beckova komentáře k trestnímu řádu „není vyloučeno doručení obžaloby bezprostředně po jejím podání k soudu. Reakcí procesních stran může být vyvoláno posléze nařízení předběžného projednání obžaloby a vydání některého z tam předpokládaných rozhodnutí.“[2] V praxi obdrží obhajoba obžalobu nejčastěji až od soudu, zároveň s předvoláním k hlavnímu líčení.
Státní zástupce vesměs nezasílá obžalobu obhajobě společně s vyrozuměním o podání obžaloby proto, že neví, zda předseda senátu (samosoudce) shledá důvody pro nařízení hlavního líčení. Ani soud však nedodává obviněnému a jeho obhájci obžalobu bezprostředně poté, co mu je doručena státním zástupcem. K tomu dochází až poté, co předseda senátu (samosoudce) prostuduje obžalobu (§ 181 odst. 1) a spis vč. příloh (§ 185 odst. 1) a shledá důvod pro nařízení hlavního líčení. Proto teprve poté, co předseda senátu (samosoudce) nařídí hlavní líčení na konkrétní termín, dá pracovnici trestní kanceláře soudu pokyn k doručení obžaloby obviněnému a poškozenému.
Má-li obviněný obhájce, doručuje se opis obžaloby také jemu, i s vyrozuměním o konání hlavního líčení. Má-li obžalovaný dva nebo více obhájců a orgánům činným v trestním řízení dosud neoznámil, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí ho předseda senátu a toto své rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům (§ 37 odst. 3); nestane-li se tak, je nutné doručit opis obžaloby všem zvoleným obhájcům.
Pokud je obviněný ve vazbě, je třeba o podání obžaloby vyrozumět i příslušnou věznici [§ 70a odst. 1 písm. i)].
Jak reagují obvinění na vyrozumění o podání obžaloby?
Obvinění, kteří nemají obhájce, reagují na vyrozumění o podání obžaloby různými způsoby, z nichž dva výrazně převažují. Část obviněných trpělivě čeká na nařízení hlavního líčení a dodání opisu obžaloby. Další obvinění však nechápou, proč neobdrželi obžalobu, a dožadují se jejího dodání u státního zástupce, který je vyrozuměl o podání obžaloby. Pak zdvořilý obviněný např. sdělí státnímu zástupci: „Omylem jste mně nedodal stejnopis obžaloby, kterou jste na mě podal, a já proto nevím, proti čemu se mám obhajovat v hlavním líčení před soudem.“ Jiní obvinění se nedokážou zdržet kritiky státního zástupce, který podle nich neplní své povinnosti, protože jim nedodal opis obžaloby. Následně pak jsou obvinění, urgující dodání obžaloby státním zástupcem, informováni, že obžalobu obdrží od soudu, avšak jen v případě, že předseda senátu (samosoudce) nařídí hlavní líčení. Obviněný se příp. dozví i to, že obžalobu obdrží buď současně s předvoláním k hlavnímu líčení, nebo samostatně, ještě před stanovením termínu hlavního líčení. To obviněný zpravidla vezme na vědomí a čeká na dodání stejnopisu obžaloby soudem. Jen výjimečně navštíví obviněný, který se hájí sám, soud, u něhož podal státní zástupce obžalobu, a obeznámí se s obžalobou, nebo si pořídí její kopii při nahlédnutí do spisu.
Některý obviněný, který se hájí sám, po vyrozumění o podání obžaloby absolvuje ad hoc porady s advokátem, který mu poskytne základní informace. Další obvinění pak zmocní vyhledaného advokáta ke své obhajobě.
K reakci obhájců na vyrozumění o podání obžaloby
Obhájce obviněného, který obdrží vyrozumění o podání obžaloby, má dvě odlišné možnosti. Buď vyčká dodání obžaloby, ať již společně s předvoláním k hlavnímu líčení, event. samostatně, před stanovením termínu hlavního líčení, nebo si u soudu vyžádá obžalobu při nahlédnutí do spisu.
Některý obhájce po vyrozumění o podání obžaloby obviněnému sdělí: „Nyní musíme vyčkat, až nám soud zašle obžalobu a předvolání k hlavnímu líčení, a poté se začneme připravovat na jednání soudu.“ S takovým přístupem obhájce nelze souhlasit, protože je v rozporu se zájmem obviněného. Zejména to platí, pokud obhajoba po skončení vyšetřování navrhovala postoupení věci jinému orgánu pro přestupek či kárné provinění (§ 171 odst. 1) nebo zastavení trestního stíhání pro některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 1 nebo 2. V takových případech obhájce rezignuje na obhajobu obviněného v době od podání obžaloby do převzetí obžaloby zaslané soudem, neprosazuje návrhy, s nimiž neuspěl při skončení vyšetřování, a smiřuje se s tím, že předseda senátu nařídí hlavní líčení. Nepříznivým důsledkem tohoto přístupu je, že obhajoba pasivně očekává zaslání obžaloby soudem a seznamuje se s ní až po nařízení hlavního líčení. V takovém případě však obhájce od vyrozumění o podání obžaloby nečiní nic, čím by mohl zabránit konání hlavního líčení, a pouze bere na vědomí podání obžaloby, i když nezná její obsah.
Takový pasivní přístup obhájce není v souladu s § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, dle něhož je advokát při výkonu advokacie povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Tento přístup není ani v souladu s § 41 odst. 1, dle něhož je obhájce povinen účelně využívat k hájení zájmů obviněného prostředky a způsoby obhajoby uvedené v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci. Při takovém přístupu obhájce nevyužívá možnost činit za obviněného návrhy a nahlížet do spisů (§ 41 odst. 2). To je v rozporu se zájmem klienta, protože obhájce po podání obžaloby neuplatňuje v zájmu obviněného vše, co pro něj může být prospěšné, zejména nepodává u soudu ty návrhy, kterým nebylo vyhověno v přípravném řízení. Především pak obhájce, který neprostuduje obžalobu krátce po jejím podání, nevyužije možnost podat návrh na předběžné projednání obžaloby pro některý z důvodů uvedených v § 186 odst. 1 písm. a) až g).
Jsou i obhájci, kteří návrh na předběžné projednání obžaloby podají, i když nemají k dispozici obžalobu podanou státním zástupcem, a proto nemohou reagovat na výrokovou část obžaloby ani odkazovat na její strany, nýbrž jen na výsledky vyšetřování. V těchto případech obhájce předpokládá, že výroková část obžaloby se nebude odlišovat od usnesení o zahájení trestního stíhání, z něhož pak vychází.
Jak by měl obhájce reagovat na vyrozumění o podání obžaloby?
Poté, co obhájce obdrží od státního zástupce vyrozumění o podání obžaloby, neměl by vyčkávat, zda dojde k nařízení hlavního líčení, nýbrž by si měl obstarat obžalobu a zjistit, zda lze podat návrh na předběžné projednání obžaloby pro některý z důvodů uvedených v § 186 písm. a) až g). K podání takového odůvodněného návrhu obhajoby je znalost obžaloby nezbytná. Proto je v zájmu obžalovaného, aby obhájce poté, co od státního zástupce obdrží vyrozumění o podání obžaloby u příslušného soudu, požádal pracovnici trestní kanceláře nebo přímo předsedu senátu (samosoudce) o nahlédnutí do spisu a také o stejnopis obžaloby. Pokud je obhájci sděleno, že obžalobu zanedlouho obdrží do datové schránky, poštou či jinak, neměl by to pouze vzít na vědomí. Svoji žádost o stejnopis obžaloby by měl odůvodnit potřebou zjištění, zda má obhajoba důvod k podání návrhu na předběžné projednání obžaloby či nikoliv. Pak opis obžaloby zpravidla obdrží a svým podpisem potvrdí její převzetí, a proto mu již nebude doručována. Pokud pracovnice trestní kanceláře nemůže získat souhlas předsedy senátu, pak si obhájce může pořídit kopii obžaloby fotoaparátem v mobilu, přenosným skenerem či jinak. V takovém případě sice nemá k dispozici opis obžaloby, má však její kopii, která mu postačuje pro rozhodnutí, zda je důvod k předběžnému projednání obžaloby, který spatřoval po skončení přípravného řízení, bez znalosti žalobního návrhu, či nikoliv.
Konkrétní reakce obhajoby na vyrozumění o podání obžaloby by měla záviset na výsledcích skončeného vyšetřování a navázat na návrhy, které již obhajoba podala. Nejednou po skončení vyšetřování podala obhajoba návrh na zastavení trestního stíhání obviněného dle § 172 odst. 1 písm. c) a v něm prokazovala, že skutek, pro který se trestní stíhání vede, nespáchal obviněný. Pokud státní zástupce tomuto návrhu obhajoby ve vyšetřování nevyhověl, nemůže obhájce spoléhat, že návrh, který podal v průběhu či po skončení vyšetřování, bude pro soud bez dalšího důvodem k nařízení předběžného projednání obžaloby a k zastavení trestního stíhání obviněného. Proto by měl obhájce, po seznámení s obžalobou, podat soudu návrh na předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. c) s návrhem, aby soud po předběžném projednání obžaloby zastavil trestní stíhání obviněného dle § 188 odst. 1 písm. c) vzhledem k tomu, že tu jsou okolnosti dle § 172 odst. 1.
V řadě případů podává obhájce po skončení vyšetřování návrh na doplnění dokazování, který je policejním orgánem konajícím vyšetřování a následně také státním zástupcem odmítnut, ať již s odůvodněním, či bez něj. Pak by měl obhájce u soudu získat a prostudovat obžalobu a poté podat soudu návrh na její předběžné projednání dle § 186 písm. f), protože ve věci nebyly v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout, s návrhem na vrácení věci státnímu zástupci a na doplnění dokazování dle § 188 odst. 1 písm. e).
Nezřídka obhajoba podá po skončení vyšetřování návrh na rozhodnutí dle § 171 až 173, návrh na uzavření dohody o vině a trestu se státním zástupcem (§ 175a), návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání (§ 307) nebo na narovnání (§ 309), či návrh na odstoupení od trestního stíhání mladistvého [§ 70 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (dále „ZSM“)], event. jiný návrh, jemuž nebylo vyhověno. V těchto případech je v zájmu obviněného, aby obhájce podal takový návrh znovu po podání obžaloby, a to i s reakcí na obžalobu, kterou si vyžádá u soudu.
V době od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení nebo do jiného rozhodnutí soudu zná obhajoba z vyrozumění o podání obžaloby pouze jednací číslo spisu, který je veden na státním zastupitelství. Proto je vhodné, aby obhájce zjistil jednací číslo spisu, který je veden u příslušného soudu, u něhož byla podána obžaloba, a k tomuto jednacímu číslu zasílal své návrhy na předběžné projednání obžaloby, které adresuje soudu.
K obhajobě obviněného po podání obžaloby
Někteří obhájci sdělují obviněnému, že jeho obhajoba po vyrozumění o podání obžaloby není možná, a proto je třeba v klidu vyčkat dodání obžaloby soudem. S tímto názorem nelze souhlasit, protože je v rozporu s možnostmi, které obhajobě dává trestní řád.
V době od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení nebo do jiného rozhodnutí soudu dle § 188 odst. 1 nebo 2, je možná a potřebná obhajoba obviněného, i když v jiném rozsahu než v průběhu vyšetřování a v odlišném rozsahu než v hlavním líčení a veřejném zasedání o odvolání. To, že státní zástupce podal u soudu obžalobu (§ 176 odst. 1) nebo návrh na potrestání [§ 179c odst. 2 písm. a)], ještě neznamená, že musí dojít k nařízení hlavního líčení. Podanou obžalobu musí přezkoumat soud z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a v § 186, aby mohl posoudit, zda je namístě nařídit její předběžné projednání nebo lze nařídit ve věci hlavní líčení (§ 185 odst. 1). Obdobně lze předběžně projednat i návrh na schválení dohody o vině a trestu [§ 314o odst. 1 písm. c)]. Samosoudce sice obžalobu nebo návrh na potrestání předběžně neprojednává (§ 314c odst. 1), avšak přezkoumává je z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186.
Obdobně jako předseda senátu (či samosoudce) by se měla s obžalobou seznámit také obhajoba, aby mohla následně i se znalostí obsahu obžaloby usoudit, zda na ni bude reagovat, a pokud ano, jakým způsobem.
Je zásadní chybou obhájce, pokud se nezajímá o podanou obžalobu jen proto, že její opis neobdržel s vyrozuměním o jejím podání, a vzhledem k tomu ji v řízení před soudem nemá k dispozici. V době od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení (§ 198) nebo do rozhodnutí dle § 188 by obhájce neměl vzít pouze na vědomí, že státní zástupce podal u soudu obžalobu, a pak jen očekávat, že soud splní své zákonné povinnosti při přezkoumání obžaloby dle § 181 odst. 1. Naopak by se měl obhájce snažit prosadit u soudu odůvodněné návrhy obhajoby, jimž orgány činné v přípravném řízení v průběhu vyšetřování ani po jeho skončení nevyhověly. Ve všech takových případech by měl obhájce navrhnout soudu, aby nařídil předběžné projednání obžaloby, nebo samosoudci, aby obžalobu nebo návrh na potrestání přezkoumal z hledisek uvedených v § 181 odst. 1, § 185 odst. 1 a § 186 tr. řádu. To však může učinit až po obstarání a prostudování obžaloby.
Co neví obhájce, který nezná obžalobu?
Obhájce, který se po vyrozumění o podání obžaloby neseznámí s jejím obsahem, reaguje jen na usnesení o zahájení trestního stíhání a na průběh přípravného řízení, a proto je ve znevýhodněném postavení oproti státnímu zástupci. Obhájce, a proto ani obviněný, nezná výrokovou část obžaloby ani její odůvodnění, a proto neví, na základě jakých konkrétních důkazů a dalších skutečností dospěl státní zástupce k podání obžaloby, která nemusí zcela korespondovat s usnesením o zahájení trestního stíhání, i když je zachována totožnost skutku. Proto obhajoba neví, zda se může ztotožnit s obžalobou v tom, že věc byla v přípravném řízení dostatečně objasněna tak, aby měl soud v hlavním líčení dostatečné podklady pro provedení dokazování v rozsahu potřebném pro prokázání viny obviněného. Není proto obeznámena ani s tím, zda v přípravném řízení byly dle státního zástupce objasněny okolnosti, které se vztahují ke znakům skutkové podstaty trestného činu uvedeného v obžalobě, okolnosti týkající se stupně společenské škodlivosti činu (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku), jakož i poměrů obviněného.
Obhájce musí vědět, v jakém rozsahu vyšel státní zástupce z usnesení o zahájení trestního stíhání, zda se plně či jen zčásti ztotožnil s návrhem policejního orgánu na podání obžaloby. To je pro obhajobu velmi důležité zejména v případech, kdy se výrok usnesení o zahájení trestního stíhání týkal dvou a více skutků.
Je v rozporu se zájmem obviněného, pokud po dobu několika týdnů či měsíců od vyrozumění o podání obžaloby nezná obhájce její obsah. V případech, kdy si dvě skupiny důkazů odporují, obhájce neví, jak státní zástupce v obžalobě odůvodnil, že rozpory již nelze v přípravném řízení odstranit, ani mu není známo, zda se o odstranění těchto rozporů pokusil. Pokud by to obhájce věděl, potom by mohl shledat důvod pro podání návrhu na předběžné projednání obžaloby a doplnění dokazování v přípravném řízení. Vzhledem k tomu, že to neví, potom takový návrh nezvažuje, a pokud ano, tak bez znalosti obsahu obžaloby podané u soudu.
Nezná-li obhájce obžalobu, nemůže z vyrozumění o jejím podání posoudit, zda byla podána v souladu s § 176 odst. 2, tedy pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1). Pokud obhájce nedisponuje obžalobou, potom nemůže posoudit, zda obsahuje náležitosti jejího podání, jak vyžaduje § 177.
Důsledkem toho je, že obhajoba neví:
- a) označení státního zástupce a den sepsání obžaloby,
- b) zda u jména a příjmení obviněného jsou i jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou.
Bez obžaloby obhajoba nezná:
- c) žalobní návrh, a proto nemůže posoudit, zda je v něm přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popř. s uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby.
Potom není obhajoba obeznámena ani s nejdůležitější částí obžaloby, a to přesto, že soud může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Pokud státní zástupce před podáním obžaloby upozornil obviněného a jeho obhájce, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160), hodlá posuzovat jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, pak nezná obhajoba důvod, proč se zřetelem na zamýšlenou změnu kvalifikace skutku nebylo doplněno dokazování podle jejího návrhu.
Obdobně nepříznivé pro obhajobu je, pokud obhájce po podání obžaloby nezná:
- d) návrh na uložení trestu s uvedením jeho druhu a výměry nebo návrh na upuštění od potrestání; pokud je navrhován trest propadnutí majetku, peněžitý trest nebo trest propadnutí věci, neví, zda a jaké věci byly zajištěny pro účely výkonu trestu.
Kromě toho obhajoba nezná:
- e) odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, ani právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona. V důsledku toho není obviněný ani jeho obhájce obeznámen s důkazy, jejichž provedení státní zástupce navrhuje v hlavním líčení, neví, u kterých svědků (znalců) navrhuje jejich osobní výslech a u kterých považuje za dostatečné přečtení protokolů o jejich výslechu z přípravného řízení (u znalců též znaleckého posudku), neví, které důkazy hodlá sám provádět v hlavním líčení před soudem, zejména které svědky či znalce zamýšlí sám před soudem vyslechnout. I když obhajoba neshledá důvod k návrhu na předběžné projednání obžaloby, nemusí se shodnout se státním zástupcem v tom, které svědky je nutné vyslechnout a u kterých postačuje čtení protokolů o jejich výslechu z přípravného řízení. V praxi státní zástupce navrhuje, aby soud vyslechl v hlavním líčení svědky, kteří usvědčují obviněného.
Je na obhájci, aby soudu navrhl, aby v hlavním líčení vyslechl svědky, kteří vyvracejí podanou obžalobu nebo alespoň uvádějí jakékoliv skutečnosti ve prospěch obviněného. Obdobně to platí také u znalců, kteří zpracovali znalecké posudky. Pokud státní zástupce navrhuje pouze výslech znalce, kterého přibral on nebo policejní orgán, pak by měl obhájce navrhnout výslech znalce, od něhož si vyžádala znalecký posudek obhajoba a závěry jeho posudku jsou ve prospěch obviněného a vyvracejí či zpochybňují posudek přibraného znalce.
Obhájce (nebo obviněný, který se hájí sám) by měl co nejdříve po podání obžaloby zjistit, zda státní zástupce v obžalobě uvedl obhajobu obviněného uplatněnou v přípravném řízení a zda k ní vyjádřil své stanovisko, nebo zda se vyvracení argumentů obhajoby nezabýval. Pokud v přípravném řízení byly obstarány dvě skupiny důkazů, jednak usvědčující, jednak ospravedlňující, měla by obhajoba po podání obžaloby zjistit, jaké stanovisko zaujal státní zástupce k důkazům navrženým ve prospěch obviněného, nebo zda se k nim nevyjádřil, protože mu to § 177 neukládá.
Pokračování článku naleznete na portálu Právní prostor pod tímto odkazem.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
Není-li v textu dále uveden odkaz na konkrétní zákon v podobě zkratky, odkazuje se vždy na zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).[1]
P. Šámal a kol.: Trestní řád II. § 157 až 314s, Komentář, 7. vyd., C. H. Beck, Praha 2013, str. 2516.[2]
Diskuze k článku ()