Kde se zrodil nápad přijít na trh s konceptem litigačního financování?
S nápadem rozjet z Česka financování soudních sporů přišel společník Maroš Kravec, který LitFin zakládal. Ve Velké Británii, kde podnikal, je litigation finance již velmi rozvinutou a hojně využívanou oblastí, zato v kontinentální Evropě existovalo do nedávna jen několik málo společností. Když mě Maroš oslovil s nabídkou spolupráce, dlouho jsem neváhal, jelikož jsem přesvědčen o velkém potenciálu tohoto odvětví. A to nejen z ekonomického (resp. investičního) hlediska, ale i s ohledem na jeho etický přesah.
Jak se tento koncept u nás uchytil v porovnání se zahraničím? Lišíte se v něčem od Vašich zahraničních konkurentů?
Přestože se v České republice zejména díky našim aktivitám povědomí o možnosti využít v soudním procesu financování třetí stranou za poslední dva až tři roky značně zvýšilo, rozhodně nelze hovořit o tom, že bychom se blížili situaci na trhu v USA, Velké Británii nebo Austrálii, které jsou v tomto ohledu nejvyspělejší. Nezbývá nám tak nic jiného než soustavně laickou i odbornou veřejnost o benefitech spojených s litigačním financováním edukovat. Za nejzásadnější rozdíl mezi fungováním naším a zahraniční konkurencí považujeme to, že LitFin není čistě jen poskytovatelem financí, ale v kauzách jsme sami aktivní, tzn. poskytujeme klientům (poškozeným) veškerou podporu od začátku až do konce daného sporu.
Jakým způsobem financování sporu funguje?
Litigační financování je založeno na velmi jednoduchém principu, kdy třetí subjekt hradí veškeré náklady (zpravidla) žalobce, které s vymáháním nároku souvisejí (např. soudní poplatky, náklady na právní zastoupení, znalecké posudky a další), přičemž v případě úspěchu ve sporu mu náleží předem dohodnutá minoritní odměna. Pro žalobce je zapojení financujícího partnera do sporu výhodné v mnoha ohledech. Zejména odpadá finanční riziko, které je s uplatňováním nároku spojené, dále získává strategického partnera, jenž se v dané oblasti pohybuje od rána do večera (což mu sice ještě nezaručuje úspěch, ale rozhodně přidá na klidu, že se dělá absolutní maximum, jelikož náš zájem je se zájmem klienta v naprosté shodě).
Náš soudní systém sklízí téměř konstantě kritiku za to, že je pomalý a spory jsou časově velmi náročné. Jakým způsobem se tato skutečnost odráží ve Vašem byznys modelu, odráží-li se?
Bohužel, pravdou je, že naše soudnictví je v mnoha ohledech stále ještě za světovou špičkou, např. podle World Justice Project Rule of Law Index 2021 nám náleží 22. příčka z celkem 139 zemí (Zdroj: https://worldjusticeproject.org/our-work/research-and-data/wjp-rule-law-index-2021). Nicméně vzhledem k tomu, že se orientujeme především na skupinové litigace s působností napříč celou EU, tento problém se nám v mnoha případech daří úspěšně eliminovat uplatňováním nároků ve vyspělejších jurisdikcích, jakými jsou např. Nizozemsko či Německo (ve výše uvedeném indexu se nachází na 6., resp. 5. pozici).
Na koho je financování zaměřeno? Kdo je cílovou skupinou?
S malou nadsázkou se dá říci, že financování soudních sporů je pro každého, tedy jak pro fyzické osoby, přes malé živnostníky až po velké nadnárodní korporace. Nicméně každý litigation funder má nastavená vlastní investiční kritéria a oblast sporů, na kterou se specializuje.
Zastupujete také jednotlivce?
Předně je třeba zdůraznit, že v žádném z našich sporů klienty přímo nezastupujeme, jelikož ti jsou vždy právně zastoupeni specializovanou advokátní kanceláří. My fungujeme v zásadě jako projektový manažer, zařizujeme vše okolo tak, aby klient dostal “one-stop solution“. Nicméně ano, v případě, kdy daný spor odpovídá našim investičním kritériím, se rozhodně nebráníme financování ani fyzických osob. Ve výjimečných případech, kdy cítíme hrubou nespravedlnost, ale rádi podpoříme i klienta, který naše požadavky zcela nesplňuje. To se stalo např. ve sporu jednoho našeho klienta proti nemocnici, která mu způsobila značnou újmu nevratným zásahem do jeho zdraví.
Na jaké spory se zaměřujete? Vyhledáváte si příležitosti k financování sami?
Meritem našeho portfolia jsou skupinové žaloby z oblasti práva hospodářské soutěže, kde je klientem (poškozeným) obchodní společnost. Takto financujeme například nároky přepravních společností v rámci kartelu výrobců nákladních vozidel nebo nároky farmářů v kauze velkoprodejců pesticidů v Německu. Tyto spory jsou pro nás typologicky zajímavé hned z několika důvodů. O existenci kartelu (příp. zneužití dominantního postavení) rozhoduje relevantní autorita, kterou je buď Evropská komise, nebo orgán ochrany hospodářské soutěže příslušného státu EU. V žalobách o náhradu škody v této oblasti tak nemusíme dokazovat, že skutečně došlo k porušení práva (tj. např. že kartel skutečně existoval, a že žalovaná společnost se jej účastnila), jelikož pro soudy je dané rozhodnutí závazné. Naše aktivity jsou navázány na činnost výše uvedených autorit, přičemž na důkladnou analýzu daného rozhodnutí navazuje - v případě, že se rozhodneme do dané kauzy jít - vlastní akviziční kampaň, kde klientům vysvětlujeme, co se stalo a jakou očekáváme výši kompenzace, na kterou mají právo. Klienti totiž často sami vůbec nevědí, že nějaký nárok na odškodnění mají. Menší část našeho portfolia je nicméně založena také na tzv. single cases, tedy jednotlivých žalobách, kde jsme oslovováni napřímo buď samotným potenciálním klientem, nebo jeho právním zástupcem.
Zkušenosti máte i s žalobami proti státu. V čem jsou tyto spory specifické? Čím se liší od jiných sporů?
Naše zkušenosti se žalobami proti českému státu jsou minimální, což je dáno především naším interním politickým rozhodnutím vycházejícím z toho, že nechceme zatěžovat státní rozpočet - máme to tu rádi :). Obecně je ale při žalobách jakéhokoliv státu zapotřebí brát v potaz skutečnou nezávislost justice. Např. v Německu bylo prakticky do roka rozhodnuto o tom, že neprávem uhrazené poplatky za mýtné budou vyplaceny zpět. Měli jsme však na stole kauzy proti Polsku, které se táhly mnoho let a my měli velké pochybnosti o tom, zda tyto spory i přes solidní právní meritum dané věci úspěšně dopadnou, proto jsme je odmítli.
Předpokládám, že získat financování soudního sporu není jednoduché. Jaké jsou základní podmínky pro to, abyste o financování vůbec uvažovali a bylo pro Vás lukrativní?
Při vyhodnocování toho, zda budeme financovat danou kauzu, se řídíme několika základními kritérii. Mezi tato kritéria patří pravděpodobnost úspěchu sporu na základě právního meritu věci, poměr žalované částky vůči předpokládané výši investice, očekávaná délka sporu, pravděpodobnost možného settlementu, otázky spojené s jurisdikcí a další. U individuálních žalob máme interně nastavenou minimální hodnotu nároku na 4 miliony EUR, ale pokud vyhodnocujeme kauzu, která má sice menší valuaci, ale je poměrně jednoznačná, tak financujeme spory i pod tuto hranici.
Možnost externího financování sporů bude jistě ještě zajímavější s příchodem hromadných žalob. Jakým způsobem hromadné žaloby ovlivní současný koncept financování?
Nejprve musím podotknout, že mnohem větší vliv bude mít na financování litigací tzv. Voss report, který představuje podklad pro novou směrnici regulující toto odvětví napříč EU. Jakým způsobem hromadné žaloby ovlivní současný koncept financování soudních sporů, bude záviset zejména na tom, v jaké podobě předmětný zákon o hromadném řízení nakonec spatří světlo světa. Hromadné žaloby cílí na spotřebitele a určitě mohou pomoci, bude-li zákon napsán tak, aby byl praktický a usnadňoval situace, které jsme např. koncem loňského roku zažívali ve spojení s kauzou Bohemia Energy. Bohužel, s ohledem na vliv lobbistických skupin nejsem přesvědčen o tom, že tomu tak bude. Uvidíme, jak se k tomuto zákonu postaví nová vláda. Zatím to vypadá, že to pro ni priorita není.
Bude podle Vás o financování s uzákoněním hromadných žalob větší zájem?
Pravděpodobně, ale neočekávám žádný dramatický nárůst. Jak jsem již zmínil, naším primárním cílem jsou kauzy B2B a v tomto ohledu se tak pro nás nic zásadního nezmění.
Jak se k financování sporů staví advokátní kanceláře?
S potěšením musím říci, že čím dál lépe! Stále více advokátních kanceláří si uvědomuje, jak velká symbióza mezi námi je a samy nás oslovují s příležitostmi. Z naší spolupráce benefituje jak daná kancelář, s níž sdílíme riziko a napomáháme k dalšímu růstu, tak její klient, který by svůj nárok bez podpory financující třetí strany třeba vůbec neuplatňoval, ať již z důvodů finančních či obecně z nedostatku apetitu vést danou litigaci.
Diskuze k článku ()