Vím, že nemoderuješ pouze Kongres Právní prostor. Čím je pro Tebe právě tento kongres výjimečný nebo jiný než ostatní?
Ano, moderuji i jiné kongresy, konference či právnické i neprávnické akce, nicméně Právní prostor je pro mě srdcovka. Letos ho budu moderovat už po 11. a moc se zase těším na tu jedinečnou okouzlující atmosféru, kdy se zavře 150 právníků do sálu hotelu Jezerka a místo vitamínu D ze sečského slunce bude hltat právnické minerály, vitamíny, bílkoviny, sacharidy atd. od top odborníků. Těch rozdílů s jinými akcemi by se našlo více, např. oproti mé druhé srdcovce – Karlovarským právnickým dnům - jde o vrcholnou konferenci zaměřenou primárně na aktuální trendy v českém právu. V mé aktuální moderátorské dráze jde rozhodně o nejnáročnější konferenci, když se od pultíku nehnu téměř 1,5 dne.
Jak vypadá Tvoje příprava na moderování kongresu? Máš třeba nějaký rituál?
S ohledem na poslední větu mé odpovědi ad 1) je dobré pracovat především na fyzické a psychické kondici, o což se snažím pravidelným hraním šachu, adventure golfu, plaváním, tenisem, chůzí apod. Zatím se to odráží spíše na mé psychické kondici. Ostrovtip pak brousím v průběhu celého roku a napadají mne nejrůznější divoké myšlenky a slovní přemety, které ale naštěstí stihnu vždycky zapomenout. Téměř vždy se v mezidobí mezi kongresy jedu podívat na jiné moderátory, abych něco okoukal. Letos jsem vedle tradičního Marka Ebena přidal ještě Števa Eisele a Pepu Krále (komentátoři F1), tak uvidíme, co z toho vznikne.
Letos opět usedneš v porotě studentské soutěže o nejlepší právní článek. Možná nejen mě, jakožto účastníka jednoho z ročníků, by zajímalo, jakým způsobem vybíráte vítěze. Stává se, že se rovnou shodnete nebo dochází i k nějakým vášnivým střetům?
Rád bych připomněl, že jsi byla nejen účastníkem, ale přímo vítězkou jednoho ročníku soutěže. Právě před chvílí jsem dočetl všechny soutěžní články a poslal šéfce soutěže mé hodnocení. Hodnotím vždy dle regulí soutěže a zajímá mne aktuálnost tématu, jeho zpracování a schopnost vymezit a shrnout ve stanoveném krátkém rozsahu právní problém a vyjádřit vlastní názor, délka příspěvku apod. Jsem pak napjatý, jestli jsme se s kolegy porotci shodli, či nikoli. Vášnivé střety jsem zatím nezažil a myslím, že ani letos se nepobijeme.
Co bys vzkázal těm, kteří s účastí váhají a svůj text nakonec do soutěže nepošlou?
Vzkázal bych jim, že je to velká škoda a vyzval bych je k větší aktivitě. Věřte, že to má smysl.
Jaké byly počátky Tvé kariéry? Vzpomínáš si na svůj první právní případ?
Počátky mé profesní kariéry sahají do jiného století, a dokonce i předchozího tisíciletí, takže si už přesně na první případ nevzpomínám. Myslím, že to byl nějaký Němec, který jel moc rychle na českých silnicích a zastupoval jsem ho v přestupkovém řízení.
Z minulého rozhovoru naši čtenáři ví, že nevykonáváš advokacii pouze v Česku, ale také v Rakousku. Řešíš často i přeshraniční spory?
Ano, letos jsem začal kroutit už 14. rok jako usazený evropský advokát ve Vídni. Přeshraniční spory řeším hodně často, kromě již rutinních sporů z oblasti letecké dopravy mám teď na stole zrovna žalobu nespokojené rakouské pacientky proti české klinice na náhradu škody z plastické operace a dále velký spis ohledně odpovědnosti za výrobek při výstavbě wellness hotelu v Rakousku. V těchto typech sporů se opakovaně řeší otázky soudní příslušnosti, rozhodného práva, takže třeba v prvním zmiňovaném případě, se snažím přesvědčit rakouskou soudkyni, že by měla případ posuzovat podle českého hmotného práva, což se jí zatím moc nechce.
Kdybys nebyl advokátem, jaké jiné povolání by Tě lákalo?
Mohl bych odpovědět, že advokát je to nejlepší povolání, co mě mohlo potkat, a byla by to pravda. Částečně se také věnuji odbornému překladu a tlumočení a občas také učím na právnických fakultách. Toho učení si dokážu představit více.
Vzhledem k tomu, že nedávno skončila olympiáda, nemohu si odpustit ještě jeden dotaz. Jak jsi ji Ty, jakožto velký sportovec, prožíval?
Vrcholné sportovní akce prožívám vždy hodně intenzivně a naplno jako správný fanoušek z gauče. Tentokrát se ke mně připojily i moje dcera a manželka, takže jsme českým želízkům fandili ve třech. Pět získaných medailí, z toho dvě zlaté, ukazují, že když se chce, všechno jde.
Diskuze k článku ()