Letos budeš kongres Právní prostor moderovat již po desáté za sebou. Jak se za celou dekádu změnil kongres a Ty jako moderátor?
Ano, letošní rok je pro mne takový výroční a příležitost moderovat 10x v řadě takto významný kongres je pro mne čest a vždy i určitá výzva. Jelikož jsem na kongresu byl úplně poprvé na ročníku, který moderoval JUDr. Dvořák, mám letos možnost si ho užívat celkem už po jedenácté. Myslím, že kongres zraje jako dobré víno v rukách kvalitního a stále zkušenějšího a naslouchajícího vinaře, které své práci dává vše, co umí a k tomu hodně srdce. O něco podobného se snažím i já. Když jsem moderoval poprvé před 10 lety, nebyl jsem sice úplný moderátorský zelenáč, ale i tak se mi občas z některých kapacit sedících vedle mě občas mírně zatočila hlava a přeskočil hlas. Vždy se na moderování kongresu pečlivě připravuji a doufám, že je to i vidět a že moje vtipy a glosy ještě nejsou opakované.
Kongres Právní prostor je přínos nejen z hlediska aktuálních odborných informací, ale i skvělá příležitost pro setkání s kolegy. Je nějaká část v programu, na kterou se Ty osobně nejvíce těšíš?
Těším se jak na nabitou odbornou část, kde mě letos zaujala abeceda AI, kterou se rád naučím, a netrpělivě vyhlížím silný závěrečný justiční blok (a to zdaleka nejen proto, že po něm se jede domů), ale samozřejmě neméně významná a cenná je společenská část, při které účastníci rozebírají při dobrém jídlu a pití příp. v tanečním reji, jak se jim líbila ta která přednáška apod.
Jsi jeden z mála českých advokátů, který vykonává advokacii zároveň ve dvou státech. Buď tak hodný a přibliž nám Tvojí pobočku v Rakousku a ve zkratce Tvoje zkušenosti s rakouskými soudy.
Na tuto otázku jsem už odpovídal na mnoha fórech, dokonce i v rámci přednášek v uplynulých ročnících kongresu. Tak snad jedině stručný upgrade – letos kroutím 25. rok v české advokacii a rakouská pobočka oslavila 12. výročí své existence (tuším čtvrtým rokem na nové adrese kousek od Stephansdomu). Pořád se mi zdá, že se mám co učit a že rakouské soudy jsou o něco pružnější a rychlejší (zejména u menších kauz a rozkazních řízení), ale své mouchy mají také. Určitě se můžeme navzájem stále inspirovat.
Jak náročné je pro Tebe přepínat mysl mezi český a rakouský právní systém? Stává se Ti někdy, že by Tě pro český případ intuitivně napadlo řešení, které by se dalo použít spíše v Rakousku?
Mysl určitě na zmáčknutí knoflíků přepnout nejde, takže se – zvlášť v procesních věcech – moje myšlenky občas míchají. Někdy se i snažím cíleně některé instituty jednoho právního řádu, které se mi líbí, použít v druhém právním řádu. Např. podle rakouského ZPO si advokáti navzájem musí vyměňovat svá podání adresovaná soudu. Ne vždy se ovšem setkám při tomto mišmaši s pochopením.
Jak se liší etika právnických profesí v těchto dvou zemích? Vnímáš třeba jiný vztah mezi advokátem a klientem?
To je velmi pěkná otázka, ale těžko se na ni krátce odpovídá. Zkusím na to jít z jiné strany. V Rakousku platí ABGB (i když také s mnoha změnami) od roku 1811, u nás máme nové moderní civilní právo od roku 2014 (předtím bylo zejména v totalitním období v důsledku různých okolností deformované). Je tedy logické, že k některým tradičním právním institutům existuje v Rakousku rozsáhlá judikatura a literatura, která se u nás teprve postupně vytváří. Právní vědomí potenciálních klientů v obou zemích a jejich očekávání od advokáta jako profesionála je tedy také trochu jiné. Advokátní profese není v ČR mezi občany bohužel moc oblíbená, v Rakousku to takto intenzivně nevnímám. Přesto věřím, že při správném a odborném přístupu je „všude chleba o dvou kůrkách“.
Málokdo o Tobě ví, že jsi také úspěšným sportovcem, a to dokonce v několika rozdílných disciplínách, jsi vlastně taková právnická Ester Ledecká. Pochlubíš se čtenářům některým ze svých mnoha sportovních úspěchů?
Děkuji za laskavé přirovnání, ale Ester se sportovně rozhodně zdaleka nevyrovnám a věřím, že jí budeme všichni na následující olympiádě držet palce (snad stihne obě své disciplíny). Od malička jsem rád plaval a hrál šachy. Díky loni oslavené padesátce jsem si letos v únoru zahrál se stejně starými kamarády z šachového oddílu Moravská Slavia Brno, jehož jsem předsedou, Mistrovství světa seniorských družstev v Praze a skončili jsme v silné konkurenci jako nejlepší český tým na 10. místě. Dvakrát jsme vybojovali s oddílem stříbrné medaile v české šachové extralize. Kromě toho se teď pár let věnuji adventure golfu, kde jsem ale spíše průměrným hráčem, i když některé světlé okamžiky se občas objeví.
Je obdivuhodné, jak dokážeš skloubit pracovní kariéru se sportovními aktivitami. Zbývá Ti při tom všem čas na rodinu? Vím, že máš dvě děti, nechystají se jít ve tvých šlépějích?
Tuto otázku bych rád otočil. Prioritní je pro mě rodina, protože jinak by zejména má pracovní aktivita ztrácela smysl. S manželkou jsme před pár dny oslavili stříbrnou svatbu a chtěl bych jí moc poděkovat za její lásku a trpělivost se mnou. Téměř 20letý syn je spíše počítačový koumák a fotograf, takže tam to na nástupnictví moc nevidím. Téměř 17letá dcera je zatím ve 2. ročníku gymnázia, takže se teprve rozhoduje, vyřídilku i fištróna na právničku by měla, ale zatím to spíš vypadá na jinou doktorku.
Diskuze k článku ()