[1] Ústavní soud tímto mířil zvláště na újmy na psychickém zdraví a další okolnosti negativně zasahující duševní sféru člověka, tedy újmy vzniklé zásahem do jeho fyzické či psychické integrity. Dle mého názoru by přesto mělo být jasno v tom, co se skrývá pod pojmy „duševní útrapy“ dle § 2956 občanského zákoníku (dále „o. z.“), „další nemajetkové újmy“ dle § 2958 o. z. a „psychická bolest“. Tyto pojmy jsou často skloňovány v odborné literatuře a judikatuře, není jim však přiřazován jednotný význam.
Předchozí část článku naleznete zde.
Právě další nemajetkové újmy jsou v praxi nejproblematičtější k vymezení. Nelze je z povahy věci lékařsky diagnostikovat ani je taxativně vyjmenovat, mají totiž „vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací, které dosud (do účinnosti zák. č. 89/2012 Sb.) odškodňovány nebyly“. Byť jde o kategorii, jejíž obsah bude nadále formovat především judikatura, existují již záchytné body, jichž se lze držet. Další nemajetková újma spočívá v:[2]
- specifických negativních okolnostech, které nejsou přechodnou bolestí ani újmou trvalého charakteru, a to ani ve fyzické ani v psychické formě. Dovozuji, že těmito okolnostmi může být též nutnost ostříhat si kvůli léčbě (jinak dlouhé) vlasy, vousy či knír, pokud na těchto poškozenému záleží a jinak by si je ostříhat nenechal; sekundární viktimizace poškozené, způsobená nutností podrobit se opakovaně příslušným úkonům trestního řízení vedeného pro trestný čin znásilnění. Dále intenzivní pocity úzkosti a strachu, pociťované po probuzení z několikaměsíčního kómatu, provázející neschopnost vzpomenout si na své blízké, neschopnost komunikace základních potřeb a celkové zmatení z toho, co se stalo;[6][5][4][3]
- specifických negativních okolnostech, které se vymykají obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru; odloučení malého dítěte od rodiny z důvodu hospitalizace, není-li vůbec možnost návštěv v nemocnici;[8][7]
- trpění dočasných negativních okolností, např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení (jdoucí nad míru procentního zvýšení bolestného pomocí Metodiky NS), potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem;[9]
- nemožnosti zúčastnit se významných plánovaných aktivit, např. pracovní či studijní stáže, oslavy vánočních svátků s blízkými, sportovního utkání či soutěže, na kterou se poškozený připravoval, či jiné pro poškozeného významné plánované aktivity. Dovozuji, že sem spadá i nemožnost účastnit se svatby, pohřbu, či oslavy významného jubilea osoby blízké, vlastních takových jubileí, které jsou pro poškozeného jinak běžně spojeny s příjemným nevšedním zážitkem; jakož i nemožnost odjet na naplánovanou rodinnou dovolenou, nemožnost zúčastnit se voleb např. do Poslanecké sněmovny, zajímá-li se poškozený intenzivně o celostátní politiku;[11][10]
- okolnostech, které dále prohlubují již dříve existující psychické problémy poškozeného. Těmito dle názoru autorky mohou být negativní psychické pocity poté, co se poškozený stal obětí trestného činu, např. v případě loupeže pocit částečné ztráty důstojnosti, vážnosti, pocit ponížení a ztráty osobní bezpečnosti, strach z cizích lidí, podezřívavost ústící ve snížení kvality interpersonálních vztahů. Pokud však představuje zásah do důstojnosti či jiné složky práva na ochranu osobnosti základ pro samostatný nárok dle § 2956 ve spojení s § 81 odst. 2 a § 82 o. z., nepředstavuje tento zásah další nemajetkovou újmu.[12]
Tímto apeluji na alespoň přibližné rozlišování jednotlivých výše vymezených skupin dalších nemajetkových újem (případně vytvoření dalších skupin) v zájmu tvorby návodné judikatury sloužící efektivnějšímu uplatňování a odškodňování obou složek duševních útrap.
Do jisté míry lze kvitovat návrh MUDr. Mgr. Mališe, LL.M. Dle tohoto návrhu by bylo odčinění dalších nemajetkových újem přiznáváno nikoli výjimečně, ale v případech ušlého prožívání nevšedních dnů, „prožívání mimořádně intenzivních nepříjemných či obtížných situací“ či za „vysoce intenzivní negativní emoční stavy“. Středobodem tohoto návrhu je však kompenzační rámec, mající za cíl co možná největší objektivizaci a předvídatelnost stanovování výše další nemajetkové újmy. Tento rámec se má použít k odčinění běžných obtíží spojených s ublížením na zdraví určitého typu (tedy obtíží, které současná soudní praxe i odborná literatura řadí pod vytrpěnou bolest, resp. nárok na bolestné).[14][13]
Závěrem si dovolím vymezit se proti přílišnému „škatulkování“ dalších nemajetkových újem, vytváření tabulek s denními sazbami za hospitalizaci či domácí léčení poškozeného a nadměrnému rozšiřování tohoto dílčího nároku o okolnosti odškodňované bolestným. Byť tabulky podají ve velké části případů jasnou odpověď na otázku, jakou finanční částku přiznat poškozenému, opomíjí smysl a účel odškodnění dalších nemajetkových újem. Tím je odčinění negativních okolností, které nespadají pod bolest, tedy pod vytrpěnou bolest a následnou rekonvalescenci ani nejsou trvalými následky. Smyslem je odčinění lékařsky nediagnostikovatelných příkoří, která nelze předem vyjmenovat, a rozhodně je nelze zaměňovat za hospitalizaci či domácí léčení. Z podstaty věci tak nepřichází v úvahu paušalizace denních sazeb, aniž by byly brány v úvahu konkrétní okolnosti případu. Též je třeba dbát na dodržování obecné zásady de minimis non curat lex. Jakákoli újma musí dosahovat jisté minimální intenzity, aby byla odškodnitelná. Tuto zásadu nicméně nelze zaměňovat s Ústavním soudem kritizovaným požadavkem zvláštní (kvalifikované) intenzity újmy.[16][15]
Závěr
Hranice pojmů „duševní útrapy“, „psychická bolest“ a „další nemajetkové újmy“ nejsou z ústavněprávního hlediska důležité. Mám však za to, že pokud mají být veškeré obtíže poškozeného, které se pod těmito pojmy skrývají, náležitě a plně odškodněny, má jasné vymezení pojmů smysl. V tomto textu jsem došla k závěru, že duševní útrapy jsou zastřešujícím pojmem, pod něhož spadá na jedné straně psychická bolest jako lékařsky zjistitelná diagnóza, a na druhé straně další nemajetková újma, která představuje jiné duševní útrapy. Výklad dalších nemajetkových újem je třeba nalézat v judikatuře. Naopak obsah pojmu psychická bolest je poměrně jasný, pouze je třeba doplnit Metodiku NS, která je nástrojem k předvídatelnému určování výše bolestného. Bylo by vhodné – samozřejmě poté, co proběhne diskuse mezi tvůrci Metodiky NS stran patřičného obodování jednotlivých položek – použít jako inspiraci platnou verzi MKN-10, část F00-F99 – „Poruchy duševní a poruchy chování“.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
Nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/2020.[1]
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018.[2]
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018.[3]
A contrario rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 12. 2020, č. j. 6 C 351/2018-174.[4]
Rozsudek Krajského soudu v Praze 19. 10. 2020, sp. zn. 6 T 24/2020, bod 42.[5]
Rozsudek Okresního soudu Jihlava ze dne 25. 3. 2015, č. j. 21 C 410/2013-71.[6]
Bezouška, P. § 2957. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1702–1703.[8]
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019.[9]
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018.[10]
A contrario rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 12. 2020, č. j. 6 C 351/2018-174.[11]
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2017, č. j. 31 To 121/2017-136.[12]
Mališ, D. Jak finančně kompenzovat tzv. další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví? Bulletin advokacie 9/2019, str. 35 an.[13]
Tamtéž.[14]
Zejm. články Mališe, D. Jak finančně kompenzovat tzv. další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví? Bulletin advokacie 9/2019, str. 35 an.; Co patří do tzv. dalších nemajetkových újem při ublížení na zdraví? [online] Advokátní deník, 21. 3. 2019. [cit. 24. 9. 2021], https://advokatnidenik.cz/2019/03/21/co-patri-do-tzv-dalsich-nemajetkovych-ujem-pri-ublizeni-na-zdravi/;[15]
Nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/20, bod 36.[16]
Diskuze k článku ()