[1] Ústavní soud tímto mířil zvláště na újmy na psychickém zdraví a další okolnosti negativně zasahující duševní sféru člověka, tedy újmy vzniklé zásahem do jeho fyzické či psychické integrity. Dle mého názoru by přesto mělo být jasno v tom, co se skrývá pod pojmy „duševní útrapy“ dle § 2956 občanského zákoníku (dále „o. z.“), „další nemajetkové újmy“ dle § 2958 o. z. a „psychická bolest“. Tyto pojmy jsou často skloňovány v odborné literatuře a judikatuře, není jim však přiřazován jednotný význam.
Předchozí část článku si můžete přečíst zde.
Duševní útrapy
Dle Bezoušky je psychická bolest v o. z., který v předmětných ustanoveních užívá zásadně českou terminologii, právě duševními útrapami dle § 2956 či § 2959. Na jiném místě komentáře však uvádí, že další nemajetkové újmy zahrnují psychickou bolest a jiné duševní útrapy, čímž směšuje dohromady dva samostatné zásahy do zdraví, které se samostatně odškodňují – (psychická) bolest a další nemajetkové újmy.[3][2]
Na otázku, zda jsou duševní útrapy psychickou bolestí, ostatně odpovídají různí autoři a judikatura odlišně. Duševní útrapy dle § 2956 jsou dle rozsudku Vrchního soudu v Praze „vnitřní mučivé pocity, které mohou, ale nemusejí mít přímou vazbu na tělesná zranění“, přičemž „pod pojem duševních útrap (judikatura) zahrnuje i psychickou bolest jako možnou duševní reakci na zásah do práv člověka, zpravidla na poruchu zdraví.“ V tomtéž rozsudku, v bodě 26, soud označil další nemajetkové újmy dle § 2958 za duševní útrapy dle obecnějšího § 2956 o. z. Nejvyšší soud definoval bolestné jako nárok na odčinění vytrpěných fyzických i duševních útrap, spojených se samotnou škodnou událostí a následnou léčbou. JUDr. Vojtek a JUDr. Púry, Ph.D., definují duševní útrapy jako nepříznivý následek zásahu do přirozených práv, přičemž „vnímání účinků zásahu přesáhne běžnou úroveň diskomfortu a projeví se v silnější intenzitě pociťovaných nesnází již jako bolestně prožívaná záležitost“. Dle Ústavního soudu „mohou mít další nemajetkové újmy formu psychické bolesti nebo jiných duševních útrap“. Pro úplnost dodávám, že duševní útrapy jsou rovněž zmíněny v § 2959 o. z., kde představují citovou újmu způsobenou reflexním obětem, tedy pozůstalým osobám po usmrceném, nedosahují však intenzity samostatného ublížení na zdraví.[8][7][6][5][4]
Struktura nároků v rámci nemajetkové újmy na zdraví
Psychická bolest tedy není zmíněna v Metodice NS a v odborné veřejnosti nepanuje shoda na tom, co je vlastně psychickou bolestí, a co už jinými duševními útrapami, a jak do toho celého zapadají další nemajetkové újmy. Domnívám se, že právě v návaznosti na to jsou výše uvedené pojmy v soudních rozhodnutích zaměňovány, nepochopeny. Nároky na odčinění příslušných obtíží jsou uplatňovány nesprávně či vůbec. Je pravda podřazení skutkových okolností pod konkrétní zákonné ustanovení je úlohou soudu. Nicméně „jednotlivé relativně samostatné nároky vyplývající z ustanovení § 2958 o. z. … musí být v návrhu specifikovány do té míry, aby bylo možno rozhodnout o každém z nich samostatně“. Typicky může nastat situace, kdy žalobce (v trestním řízení poškozený) neví, zda konkrétní duševní porucha, duševní strádání či jiná obtíž psychického charakteru spadá do „odškodnitelného rámce“ některého z uvedených nároků (a kterého). Jejich obsah je totiž v současnosti podobně nejasný, jako hranice mezi nimi. Takový žalobce či poškozený patrně spíše odmítne riskovat neúspěch ve věci, a zejména bezvýsledné znovuprožívání nepříjemných zážitků, v některých případech provázené sekundární viktimizací. Proto je třeba ustálit alespoň hranice mezi pojmy psychická bolest, duševní útrapy a další nemajetková újma.[9]
Vycházejme z jazykového výkladu § 2958 o. z., dle něhož je nárok na odčinění nemajetkové újmy na zdraví rozdělen na tři dílčí samostatné nároky se samostatným významem, a to na 1. náhradu za ztížení společenského uplatnění, 2. bolestné, 3. další nemajetkové újmy. Jak bylo výše uvedeno, ztížení společenského uplatnění a bolestné zahrnují fyzickou i psychickou složku. V rámci ztížení společenského uplatnění se tedy zohledňuje i překážka lepší budoucnosti zapříčiněná trvalým duševním onemocněním či jiným hendikepem psychického charakteru. V rámci bolestného se pak má odčiňovat nejen fyzická bolest tak, jak je v současné době praktikováno za použití Metodiky NS, ale i psychická bolest. Z důvodu nedokonalosti právně nezávazné pomůcky totiž nelze vyčleňovat psychickou bolest a podřazovat ji pod jiné nároky.[11][10]
Psychická bolest spadá s ohledem na svůj charakter (obtíž způsobená zásahem do psychické integrity člověka) pod zastřešující pojem „duševní útrapy“, zmíněný v § 2956 o. z., dle něhož „Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu … nahradí škodu i nemajetkovou újmu …; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy“. Vedle psychické bolesti, jakožto lékařskými metodami zjistitelné (diagnostikovatelné) kategorie duševních útrap, zahrnuje kategorie duševní útrapy ještě tzv. jiné duševní útrapy. Těmito jinými duševními útrapami jsou právě „další nemajetkové újmy“, coby třetí nárok dle § 2958 o. z.
Jinými slovy duševní útrapy nejsou samostatným nárokem. Jsou zastřešujícím pojmem pro psychickou bolest (odškodňuje se bolestným) a jiné duševní útrapy (další nemajetkové újmy).
Pokračování článku naleznete zde.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
Nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/2020.[1]
Bezouška. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1707.[2]
Tamtéž, str. 1708.[3]
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 1 Tmo 3/2020, bod 27.[4]
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, bod 11.[5]
Vojtek, P. a Púry, F. Aktuální otázky náhrady nemajetkové újmy. Soudní rozhledy. 2017, č. 11–12, str. 346 an.[6]
Nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/20, bod 32.[7]
Doležal a Melzer. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894–3081. Praha: Leges, str. 1021.[8]
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019.[9]
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, bod 11.[10]
A contrario Bezouška, P. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). C. H. Beck, 1. vydání, 2014, str. 1703–1716.[11]
Diskuze k článku ()