Články

Studentský spolek Common Law Society měl v nedávné době příležitost pozvat na Právnickou fakultu UK v Praze dalšího zajímavého hosta, a to pana Mgr. Tomáše Hülleho, který studentům přednášel na téma vyjednávání a řešení sporů v Číně, a nakonec nejen to.

S místem státního zastupitelství v systému dělby moci velice úzce souvisejí i otázky spojené s nezávislostí státního zástupce, personální správou státního zastupitelství a způsobem jeho financování.

Nové právo aneb co nejdůležitějšího přinesl veřejné správě rok 2014, se řešilo ve dnech 5. a 6. listopadu 2014 v Hradci Králové, na již třetím ročníku specializované konference Právo ve veřejné správě 2014. S účastníky přijeli i tentokrát diskutovat nejen odborníci ze státní správy, ale také advokáti, akademici či soudní exekutoři a témat k diskuzi bylo hned několik.

Zlomové datum 1.1.2014 přineslo mnoho pro a proti, která ve svém závěru rozvířila jindy toliko klidné vody právnické obce. Stojí za námi téměř deset měsíců po úspěšně neúspěšné rekodifikaci soukromého práva v České republice.

V současném světě skoro každý existuje prakticky nejméně dvakrát. A to ve své fyzické podobě, a potom jeho virtuální já, jakýsi otisk sebe samého v kyberprostoru, kterých může být bezpočet. Za současného překotného vývoje, přerodu společnosti ve společnost informační, elektronizace veřejné správy, je právě ono virtuální já čím dál tím více určující. Dle mého názoru „Bohužel“. Málokdo si však uvědomuje, že na rozdíl od naší fyzické entity, která prožívá neuvěřitelný rozkvět svobod, náš virtuální dvojník je stále velice limitován.

Na konci října zveřejnilo Ministerstvo vnitra informaci, že policie šetří vydírání státu. Pachatelé hrozili rozšiřováním viru ebola na veřejných místech. Jaké trestněprávní konsekvence by mělo naplnění těchto výhružek?

Článek pod názvem „Komentář: Pochybení vazebního soudu“ publikovali na tomto serveru dne 10. října Pavel Kohút a Mgr. Michal Sýkora z AK Gřivna. Povšimli si totiž mediálně přetřásaného rozhodnutí stížnostního senátu Městského soudu v Praze, který při přezkumu napadeného usnesení o vzetí do vazby propustil na svobodu obviněného, stíhaného pro trestný čin vraždy.

V očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může člověk projevit vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem.

Ve dnech 5.11. a 6.11.2014 se v Hotelu Černigov v Hradci Králové konala odborná konference Právo ve veřejné správě 2014 s podtitulem „Nové právo“. Byl jsem osloven pořadateli, abych tuto konferenci moderoval, což jsem s díky jako novou výzvu po moderaci letošního Právního prostoru přijal.

Mezi právníky i politiky velmi oblíbené téma, mezi soudci už jistě tolik ne. Nacházíme se doopravdy v době, kdy soudci rozhodují věci, které nejsou v jejich kompetenci? A co všechno by měl vlastně soudce rozhodovat? Je lepší soudce kreativní a odhodlaný, či jen soudce jako stroj?

Problematice vzájemné vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi jsem se věnoval ve svém pravidelném článku už před více než rokem. Avšak – tehdy ještě Právní prostor neexistoval, tak nevím, kolika čtenářům se donesla informace o dvou zajímavých rozhodnutích Ústavního soudu, které se této nejfrekventovanější vyživovací povinnosti věnovaly v létě loňského roku.

Na Právnické fakultě UK v Praze působí mnoho spolků, které svými akademickými i jinými akcemi obohacují studentský život, co nejvíce je to možné. Jednou z takových událostí byla také přednáška MUDr. Zuzany Roithové, MBA, pod záštitou Common Law Society, která přímo v prostorách fakulty proběhla dne 4. 11. 2014.

James Madison se na jednom místě v Listech Federalistů zeptal: „K jakému vhodnému opatření se tedy nakonec uchýlíme, abychom v praxi zachovali dělbu moci mezi jednotlivé složky, jak ji určuje Ústava?“[1] a vzápětí odpověděl: „Problém musí být odstraněn takovým vnitřním uspořádáním vlády, v němž by se jednotlivé složky navzájem udržovaly v patřičných mezích prostřednictvím vzájemných vztahů.“[2]

Již po osmé udělila Randova nadace při Spolku českých právníků Všehrd ocenění třem nejlepším diplomovým pracím z vybraných oborů práva, a to při slavnostním předání hodnotných cen dne 30. října 2014 ve Vlasteneckém sále Karolina.

Na jednoduchou otázku, jednoduchá odpověď. Z hlediska soukromoprávní teorie je odpověď samozřejmě negativní, pacht je doslova po staletí typickým obligačním vztahem podobným nájmu. Nicméně nedocílil zákonodárce přijetím ustanovení § 2333 NOZ (obdobně § 2203 NOZ pro nájem) určitého prolomení této zásady?

JUDr. Jiří Valdhans, Ph.D., proděkan pro zahraniční a vnější vztahy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, přijal pozvání do pořadu Právo o páté, kde se mimo jiné vyjádřil k postavení asociace FIFA a k možnému rozporu jejích aktivit s unijním právem.

(1) Navrhne-li nezletilý, který není plně svéprávný, aby mu soud přiznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví, pokud nezletilý dosáhl věku šestnácti let, pokud je osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti a pokud s návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého. V ostatních případech soud vyhoví návrhu, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého. (2) Za podmínek stanovených v odstavci 1 soud přizná nezletilému svéprávnost i na návrh jeho zákonného zástupce, pokud nezletilý s návrhem souhlasí.

Spolek Common Law Society má za sebou další kavárenský seminář z cyklu NOZ. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přinesl mnoho nových, sporných i výkladově problematických institutů a úprav do všech oblastí soukromého práva. Jednou z nejvíce dotčených složek občanského práva je pak bez pochyby právo rodinné.

Novým občanským zákoníkem výslovně připuštěná tzv. negativní závěť je jedním z přínosů k možnostem formulace „poslední vůle“. Zůstaviteli umožňuje „vydědit“ jiného než nepominutelného zákonného dědice.

Po nedávném vystoupení současného ministra vnitra Milana Chovance propagujícího možnost zabavování motorových vozidel pachatelům přestupků nebo trestných činů a vyzývající k takovému postupu orgány policie i justice, včetně případných legislativních změn vyhovujících takovému názoru, vznikla na uvedené téma nejen v odborných kruzích rozsáhlá polemika.

Na začátku stál nápad, který Jakub Mráček prezentoval na soutěži Social Innovation Camp v listopadu 2013. Jakub se inspiroval v Lotyšsku, kde funguje obdobný projekt ManaBalls (v překladu Můj hlas). Myšlenka Zákonomatu na SIC zvítězila a získala základní finanční podporu na počáteční rozvoj projektu. Po jednom roce dobrovolnické práce nyní běží základní a funkční verze Zákonomatu na webu www.zakonomat.cz.

Ve Sněmovně čeká na své první čtení návrh týkající společného jmění manželů. Rozsah společného jmění manželů je v exekučním řízení podle stávající právní úpravy absolutně respektován.

Nikoho nepřekvapí, že to byl právě rok 1989, který postavil naši soustavu orgánů veřejné žaloby před nutnost provedení mnoha změn, přičemž položil zejména otázku po jejím novém postavení v rámci čerstvě se formujícího právního státu. Leckdo by však již mohl být udiven, že ani více než dvacet let nestačilo k tomu, aby byly všechny problémy, které z výše uvedené situace vyplynuly, vyřešeny.

Služební zákon je právní normou nezbytnou v každém moderním demokratickém státě. Co je na něm důležitého? Nedozvíme se to z celého názvu platného, leč v České republice stále neúčinného, zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech. Začněme tedy jinde…

Majitelé bytů a domů jsou stále častěji i lidé, kteří v domě nebydlí, ale byt v něm pronajímají. Celkem logicky pak nemají důvod chodit na schůze tzv. společenství vlastníků jednotek (SVJ), aby se tam bavili se sousedy o tom, co v domě bude nebo nebude opraveno, a kdo by měl třeba kosit trávu či vyměnit schránky.