Články

Pokračování příspěvku profesora Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., LL.M., který se věnuje problematice současného stavu a dalším možnostem eGovernmentu.

Vnímání daňové nejistoty mezi firmami a podnikateli v ČR je stále velmi silné. Zatímco mezi respondenty v zemích EMEA meziročně poklesl podíl těch, kteří se domnívají, že je u nich vysoká daňová nejistota (pokles z 60 % na 54,2 %), v ČR je situace podobná jako loni – vysokou daňová nejistotu vnímá 71 % firem (loni to bylo 70,5 % firem). Stejně jako v minulých letech firmám a podnikatelům při podnikání v ČR vadí nejvíce časté změny v legislativě, nejednoznačnost, nedostatky a náhlé zvraty stanovisek daňové správy.

Stovky lidí musela policie v noci dne 22. listopadu 2014 evakuovat z ostravského zábavního centra ve Stodolní ulici kvůli opakovaným hrozbám odpálení bomby. Pachatele výhrůžných telefonátů se policii nakonec podařilo dopadnout velmi rychle.

Při přípravě nového kodexu občanského práva byla široce diskutována otázka lidských práv při využití institutů zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům (§ 10 zákona č. 40/1964 Sb.) při duševní poruše fyzické osoby.

Budu se věnovat tématu, které jsem se pokusil pojmout z hlediska dnešního stavu okolo eGovernmentu, okolo právních úprav, okolo činnosti nebo nečinnosti příslušných orgánů a okolo velice tristní situace související se zadáváním veřejných zakázek.

Úvod komentovaného článku, který vyšel na serveru novinky.cz v pondělí 24. listopadu 2014, zní skutečně děsivě – jen za posledních šest let Česká advokátní komora pokutovala 300 advokátů a 28 jich dokonce vyškrtla za nejrůznější prohřešky.

Obstrukce jako takové byly a v určité míře stále jsou brány jako jedna z pák opozice v parlamentních systémech po celém světě. Je to možnost, jak dát parlamentní většině najevo, že má opozice k dané problematice velmi vyhraněný názor a chce ho určitou cestou, viditelnou i pro veřejnost, dát najevo.

Gremiální porada, která se konala na Městském soudě v Praze dne 9. října tohoto roku, měla jako první bod svého programu „Zaujetí stanoviska k posuzování déletrvající distribuce drog (§ 283 tr. zákoníku) jakožto trestného činu pokračujícího nebo trvajícího“.

Odcizení uměleckých děl bylo velmi horkým mezinárodním tématem především v souvislosti s nálezem velkolepé sbírky Cornelia Gurlitta, kdy bylo roku 2012 v jeho bytě v Mnichově objeveno více než 1 400 děl zahrnující z velké části i tzv. zvrhlé umění, tedy umění zakazované a zabavované nacisty, a to především židovským rodinám.

Centrum právní komparatistiky ve spolupráci s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy uspořádalo seminář o základních problémech trustu, resp. svěřenského fondu, za účasti nejpřednějších znalců této problematiky z Anglie, Německa a Lucemburska.

V rámci tohoto článku se zabýváme problematikou exekucí obcí, resp. měst, tedy samosprávných celků, a to ze dvou pozic. První je daleko častější, tzn. obec v pozici věřitele oprávněného v exekuci - tou jsme se zabývali již v první části článku. Druhá pozice je samozřejmě opačná, což se také někdy stává – obec se ocitne na druhé straně barikády, je v pozici dlužníka, proti kterému je vedena exekuce. A o tom již dnes.

Na přednášku, kterou pořádala organizace studentů práv ELSA Praha u příležitosti ELSA Day, mě přivedl zejména zájem o přednášející, kteří pro mě byli zárukou, že půjde o přednášku velmi zajímavou a kvalitní. To se ve středu 26. listopadu na půdě pražské právnické fakulty, v prostorách legendární „stovky“, také potvrdilo.

Dne 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který vznikl v rámci robustního projektu rekodifikace vnitrostátního soukromého práva ČR. Tato rekodifikace soukromého práva upravila zcela nové právní instituty, a tudíž na tuto skutečnost musí reagovat právní předpisy nejen soukromoprávní oblasti, ale také právní předpisy veřejného práva. V této souvislosti se rekodifikace soukromého práva musela zákonitě promítnout i v oblasti finančního práva, kdy některé zákony, které jsou platné a účinné, doznaly značných změn a některé byly zrušeny a nahrazeny novými.

(1) Brání-li duševní porucha zletilému, který nemá jiného zástupce, samostatně právně jednat, může ho zastupovat jeho potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner, nebo osoba, která se zastoupeným žila před vznikem zastoupení ve společné domácnosti alespoň tři roky.

Jak vykládat zákon bez judikatury? To bylo téma příspěvku JUDr. Filipa Melzera, Ph.D., LL.M. na konferenci Nové soukromé právo, která se konala minulé úterý v Clarion Congress Hotelu v Praze. Odborná konference přivítala velkou řadu odborníků z řad akademiků i osob z praxe, aby zodpověděli nejpalčivější otázky, které s aplikací nového občanského zákoníku vyvstávají.

V rámci tohoto článku se budeme zabývat problematikou exekucí obcí, resp. měst, tedy samosprávných celků, a to ze dvou pozic. První je daleko častější, tzn. obec v pozici věřitele oprávněného v exekuci. Druhá pozice je samozřejmě opačná, což se také někdy stává – obec se ocitne na druhé straně barikády, je v pozici dlužníka, proti kterému je vedena exekuce.

Druhá světová válka nepřestává ani po více jak 60 letech vzbuzovat emoce. Jednalo se o válečný konflikt, do kterého byla zapojena většina států světa a jehož tragický průběh měl globální dopady, z nichž některé ovlivňují jednání států dodnes. Připomínáme si to v mnoha televizních či rádiových pořadech, v dokumentech, publicistických pořadech a v neposlední řadě v mnoha filmových zpracováních.

Úkolem justice je podle Ústavy České republiky poskytovat ochranu základním právům a svobodám občanů. Aby však soudy mohly tento svůj úkol naplňovat, musí pružně fungovat. Ne nadarmo se používá anglické rčení „Justice delayed is justice denied“.

Nadměrná zadluženost může pro obce znamenat řadu problémů. Začátkem července vláda ČR schválila závěry Analýzy řešení platební neschopnosti samosprávných celků. Tato analýza se zabývá možnými řešeními.

Nakolik by mělo být postavení státního zastupitelství zakotveno přímo v ústavě? To je ústřední otázka této čtvrté a poslední části série článků o postavení našeho státního zastupitelství v systému dělby moci. Na úplný závěr samozřejmě nelze opomenout ani shrnutí celé problematiky.

Dne 7. listopadu 2014 se na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze uskutečnila konference pořádaná Výzkumným centrem pro lidská práva (UNCE) k příležitosti 150. výročí přijetí první Ženevské úmluvy z roku 1864 (Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných příslušníků ozbrojených sil v poli). Současně bylo rovněž připomenuto 151. výročí od založení Mezinárodního výboru červeného kříže (MVČK) v roce 1863.

V prvním díle tohoto článku jsme se zaměřili na problematiku změn, které přinesla rekodifikace podnikatelům. Specifikem těchto změn je hlavně to, že se jedná o změny pro podnikatele nutné, které podstoupit se začátkem tohoto roku museli, jinak se vystavovali riziku často i velkých sankcí.

V praxi dochází relativně často k situacím, kdy není zcela zřejmý rozsah aktiv dědictví. Ani zák.č. 99/1963 Sb. (občanský soudní řád ve znění platném do 31. prosince 2013, dále jen „o.s.ř.“), ani zák.č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „zzřs“, platný od 1. ledna 2014) neupravuje postup, kterým by byla spornost aktiv odstraněna.

Potřebuje-li člověk nápomoc při rozhodování, protože mu v tom duševní porucha působí obtíže, třebaže nemusí být omezen ve svéprávnosti, může si s podpůrcem ujednat poskytování podpory; podpůrců může být i více.

Antidiskriminační legislativa je už z povahy věci konceptu rovnosti a nediskriminace roztříštěná a snaha o její unifikaci se projevuje především na úrovni EU, mnohdy oproti vůli členských zemí. Ve smyslu čl. 2 Smlouvy EU je Unie založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.