Pět otázek pro Jakuba Morávka

1) Na kongresu Právní prostor 2015 vystoupíte s příspěvkem na téma Whistleblowing. Mohl byste čtenářům přiblížit, co se pod tímto pojmem skrývá?

Podobně jako řada jiných pojmů ani tento nemá zcela jednoznačný obsah. Zjednodušeně jej můžeme charakterizovat jako oznamování závadných či škodlivých jednání, kdy takové oznámení může mít buďto charakter vnitřního oznámení, tj. v rámci příslušné instituce, organizace, společnosti atp., nebo vnějšího oznámení, tedy oznámení vůči orgánům veřejné moci, tj. správním orgánům, orgánům činným v trestním řízení.

Chcete-li stručnou odpověď, která nicméně může vyvolat mezi čtenáři určité vášně, pak lze tento pojem, který vychází ze spojení blow the whistle, přeložit taky jako oznamování nebo udávání.

To je však jen obecný význam.

V rámci právního řádu České republiky, vynecháme-li jednu vyhlášku České národní banky, kde se o něm přímo hovoří, a prováděcí nařízení k zákonu o státní službě, které prozatím není, tento pojem konkrétní obsah ve smyslu označení sociálního jevu a vymezení souvisejících právních důsledků fakticky nemá. Jestli to je (alespoň z mého hlediska) dobře, nebo špatně, to si řekneme na Právním prostoru.

2) Nakolik je problematika mezi právníky známá?

Záleží na tom, na co se ptáte.

Pokud na pojem whistleblowing a zahraniční právní úpravy, které se mu věnují, tak mám za to, že v posledních zejména pěti letech došlo v tomto směru k poměrně velkému posunu a mezi odbornou veřejností začíná být jev, který označuje, včetně všech možných důsledků a související judikatury primárně Evropského soudu pro lidská práva vztahující se primárně k loajalitě zaměstnance, relativně známý.

Omezíme-li obsah pojmu na compliance, s nímž se z části kryje, pak asi není třeba nic dalšího dodávat.

Konečně, pokud se ptáte na shora naznačený český ekvivalent, tak mám pocit, že s ohledem na naši historii o něm má poměrně jasno nejen odborná veřejnost.

3) Whistleblowing je téma průřezové – má právní i mimoprávní aspekty. Kterých právních odvětví se dotýká a jak?

Jak říkáte, jedná se o jev, který má průřezový charakter. A právě kvůli tomu se zdá být namístě spíše otázka, kterých oblastí práva se nedotýká.

Odpověď zase záleží na říši, v jaké o oznamování hovoříme.

Teoreticky je možné, budeme-li daný pojem nahlížet ze široka, že nám může s různou intenzitou zasahovat do všech oblastí práva, tedy od práva občanského přes právo obchodní a pracovní až do práva správního, trestního, finančního či práva životního prostředí.

To, do kterých oblastí bude skutečně zasahovat, bude záležet na konečném výstupu z legislativního procesu. Byly tu nápady (těžko lze hovořit o promyšlených záměrech) oznamování včlenit kupříkladu do antidiskriminačního zákona, což by znamenalo relativně široké uplatnění. V současné době se pohybujeme v úvahách o dílčích úpravách – kupříkladu ust. § 205 zákona o státní službě předpokládá, že v rámci státní služby bude vytvořen jakýsi interní systém oznamování, jehož podoba bude určena nařízením vlády.

Reálně se dle mého mínění v současné době realizuje (primárně interní) oznamování v oblasti zejména obchodních korporací se zahraniční majetkovou účastí právě v podobě compliance.

4) Je dle Vašeho názoru současná právní úprava, byť u nás neexistuje komplexní právní předpis, který by se whistleblowingu věnoval, dostatečná?

Odpověď na tuto otázku je složitá a není zde prostor pro nanášení argumentů, které je třeba vážit a v jejichž rámci je třeba hledat konečnou odpověď. Ta bude odvislá zejména od aspektů, které nejsou striktně vzato právní – jde mj. o historickou a kulturní tradici a zkušenost, společenské klima, disciplínu ve společnosti, náturu národa, její morální hodnoty a respekt k autoritám a pravidlům. Jde tedy vlastně o skutečnosti, které jsou v základu právního řádu. I z tohoto důvodu se domnívat, že v tomto případě se lze zahraničními právními úpravami whistleblowingu jen volně inspirovat a nelze bez dalšího přejímat.

Podstatné je, co v tomto směru očekáváme, jaký je konečný cíl. Poskytovat oznamovatelům ochranu, motivovat je k oznamování? Pokud ano, je právní úprava z řady hledisek nedostatečná. Otázka nicméně zní, zda snaha dohnat tento „deficit“ je cesta správným směrem.

5) V lednu se k whistleblowingu prvně sešla Pracovní komise Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí, jejíž jste členem. Jaké cíle si komise vytyčila?

Stručně řečeno, nelehké.