Evropská unie a Ukrajina

Tato politika nahradila dosavadní plány přeshraniční spolupráce a stanovila nové hlavní cíle a zásady, geografický dosah nové politiky i návrh finančního nástroje (Nástroj evropského sousedství a partnerství), který je aplikován od roku 2007. Tak zvaná Evropská bezpečnostní strategie ze září 2003 však prozatím selhala, jak je patrno z dosavadního vývoje na Ukrajině.

Unie má v podstatě dvě strategie s ohledem na své sousedy: a) nabídku budoucího členství v EU, jedná se o tzv. dynamický proces přidružení se statusem kandidátské země, nebo b) pokouší se stabilizovat zemi nebo širší region s tím, že nabízí spolupráci, avšak bez užší integrace do EU a bez vyhlídky na členství v EU. Evropská politika sousedství[2] odráží druhý přístup, který však nemusí znamenat, že by některá ze zúčastněných zemí nemohla mít zájem na plném členství. Příkladem může být právě Ukrajina, jejíž političtí lídři již v roce 2004 prohlásili svůj zájem na vstupu do EU, což tehdejší představitelé Unie vnímali s překvapením a velice zdrženlivě.[3] Evropská politika sousedství je ve sdílené pravomoci EU a členských zemí.[4]

Ilustrace znázorňující spolupráci EU a jejích sousedů: http://eeas.europa.eu/enp/images/enpmap-web-big.gif

Evropská politika sousedství byla reakcí na největší rozšíření Unie v roce 2004 a stala se tak jednou z priorit EU. Součástí strategie ENP byl cíl, aby došlo ke sdílení výhod rozšíření EU z roku 2004 se zeměmi v sousedství, a to prostřednictvím posilování stability a bezpečnosti v dotčeném území. EU chce dlouhodobě posílit politické i ekonomické vazby se zeměmi, s nimiž přímo nebo blízce sousedí, ale u nichž se spíše nepředpokládá, že by do EU někdy vstoupily. V této souvislosti je situace Ukrajiny složitější, neboť někteří se domnívají, že příslib budoucího členství Ukrajiny v EU, a to i za situace, kdy by samotné přístupové vyjednávání mohlo trvat třeba i deset let, by bylo dostatečnou motivací pro novou politickou reprezentaci v zemi, stejně jako pro její evropsky orientované občany. Ti by tak za účelem vnitřní stabilizace země včetně zakotvení vlády práva, ochrany lidských práv a příslušníku menšin ochotněji vyvinuli nezbytnou energii.[5]

EU postavila své cíle na hodnotě partnerství, které by mělo být založeno na sdílených hodnotách, jako jsou demokracie, respekt k lidským právům, právní stát, tržní ekonomika, udržitelný rozvoj. Z této koncepce je patrná výrazně europocentristická představa EU o mezinárodních vztazích založených na partnerství, stabilitě a prosperitě[6]. Míra spolupráce ze strany EU je založena na tom, nakolik budou partnerské země tyto hodnoty opravdu sdílet a jak budou postupovat při implementaci plánů a úkolů. Tato Evropská politika sousedství se týká zemí, které s EU uzavřely Dohody o partnerství a spolupráci (Partnership and Cooperation Agreement - PCA)[7], což se týká především zemí bývalého Sovětského svazu. Dále se týká zemí, které s EU uzavřely Asociační dohody (Association Agreement - AA) v rámci tzv. Středomořského partnerství (Euro-Mediterranean partnership). V první vlně byly k účasti na ENP přizvány země jako Alžírsko, Bělorusko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Maroko, Moldavsko, Sýrie, Tunisko a Ukrajina. Během roku 2004 byly přizvány i státy jižního Kavkazu: Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie. Svým rozsahem se jedná o velice ambiciózní plán, který však čelí mnohé kritice spočívající především v tom, že sdružuje země s rozdílnými zájmy, s rozdílnými prioritami a preferencemi (např. Ázerbájdžán nevnímá EU jako svého významného obchodního partnera a je orientován více na východ, naopak pro Moldavsko je evropská orientace stěžejní zahraničně politickou prioritou).

Finanční podmínky projektu se zeměmi Společenství nezávislých zemí byly do roku 2006 zajišťovány programem TACIS[8] a následně byly nahrazeny novým finančním instrumentem - European Neighbourhood and Partnership Instrument (ENPI)[9], který byl vymezen pro rozpočtové období 2007-13. V současné době je ENPI nahrazeno novým finančním rámcem, který je nazván Evropský instrument sousedství - European Neighbourhood Instrument (ENI)[10], který je určen pro období 2014-2020. Evropská komise rozhodnutím ze dne 18. 12. 2014 schválila financování projektů v rámci projektu Neighbourhood investment facility[11] na základě schváleného regionálního ročního akčního programu z roku 2014, pro Ukrajinu konkrétně 3,15 mil. EUR.

Do celého procesu vyjednávání vstupoval např. Evropský parlament a další mezinárodní organizace, které realizovaly tzv. pozorovatelské mise. V roce 2012 Evropský parlament vyslal pozorovatelskou misi na Ukrajinu, kterou tvořili bývalí politici EU a Polska.[12] V rámci vyjednávání se scházeli poslanci Evropského parlamentu a ukrajinského parlamentu (Verchovna rada) na půdě Výboru pro parlamentní spolupráci EU - Ukrajina za účelem výměny názorů. Evropský parlament byl dokonce přizván ke kontrole průběhu veškerých vnitrostátních voleb na Ukrajině[13]. V roce 2012 byly součástí mezinárodní volební pozorovatelské mise pozorovatelská delegace Parlamentu, Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Parlamentního shromáždění Rady Evropy a Parlamentního shromáždění NATO.

Bohužel, následně se však slibně nastavená spolupráce partnerství nejen s uvedenými zeměmi, ale i myšlenka partnerství s Ruskem zásadně změnila tím, že v listopadu 2013 na summitu Východního partnerství ve Vilniusu Ukrajina změnila svou původní orientaci na Evropu směrem na Rusko.[14] Ze strany bývalého prezidenta Janukoviče došlo k odmítnutí podepsat asociační dohodu s Evropskou unií (EU). Doba následná zůstává ve znamení domácích nepokojů, ruské agrese a vtažení EU do pravděpodobně vleklého geopolitického konfliktu. Ukrajinské nepodepsání asociační dohody bylo pro evropskou veřejnost i politické představitele překvapení, přestože unijní zpravodajské analytické centrum INTCEN předpovědělo tento vývoj situace ve své tajné zprávě týdny před rozhodnutím.[15]

Navzdory problematické situaci na Ukrajině došlo k podpisu tzv. Asociační dohody mezi EU a Ukrajinou[16] a to poté, co se funkce ujala nová ukrajinská vláda a EU přislíbila finanční balíček pomoci ve výši 11 miliard EUR s cílem stabilizovat hospodářskou a finanční situaci země. Dne 21. března 2013 podepsali ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk, předseda Evropské komise José Manuel Barroso, předseda Evropské rady Herman Van Rompuy a lídři osmadvacítky včetně českého premiéra Bohuslava Sobotky část asociační dohody s Ukrajinou, která se týká politického dialogu, podpory při reformách nebo například spolupráce v obranné a bezpečnostní politice. Ekonomické kapitoly byly podepsány až v červnu 2013, po té co EU diskutovala tyto otázky s Ruskem.[17] Asociační dohoda je velice rozsáhlým dokumentem,[18] který byl schválen Evropským parlamentem[19] a ukrajinskou Verchovnou radou v září 2014. Následně čeká asociační dohodu ratifikační proces mezi osmadvacítkou členských zemí. Účinnost zásadní ekonomické části, která počítá s postupným odstraněním obchodních bariér a harmonizací předpisů ve vybraných sektorech však byla odložena až do roku 2016.

---

[1] http://eeas.europa.eu/enp/index_en.htm.

[2] SVOBODA, P. Právo vnějších vztahů EU. 1.vydání.Praha : C.H. Beck, 2010.str. 191.

[3] ŠIŠKOVÁ, N.ed. From Eastern Partnership to the Association A Legal and Political Analysis. Cambridge Schollars Publishing. 2014.str. 7.

[4] čl. 4 odst. 4 SEU.

[5] Podporovatelem vstupu Ukrajiny do EU je např. bývalý Komisař EU pro rozšíření a politiku sousedství Štefan Fühle (viz jeho proslov - Speech 12/603 ze září 2012, „Ukraine and the World: Addressing Tomorrow’s Challenges Together“).

[6] Politický analytik Jakub Vlasák, publikující v rámci EPP Group in the European Parliament hovoří však spíše o nepochopení odlišných záměrů, které má na jedné straně EU a její členské státy (přestože i mezi nimi nepanuje shoda v oblasti priorit evropské politiky sousedství), a Ruskem na straně druhé. Konstatuje, že EU mám zájem na sousedních stabilních a demokratických zemích, které budou napojeny na volný trh EU, a je přesvědčen, že Rusko dosavadního prezidenta Putina má zájem na pásmu zemí se zmrazenými konflikty, na jejich závislosti at´ už zdrojové nebo celkově politicko-ekonomické, na nestabilních vládách a autoritářských režimech. Toto považuje za přímý konflikt ve vitálních zájmech EU a Ruska a označuje to i jako jeden z důvodů současné politické krize na Ukrajině.více na http://www.evropskehodnoty.cz/wp-content/uploads/2014/10/Reakce-EU-na-krizi-na-Ukrajine.pdf.

[7]http://europa.eu/legislation_summaries/external_relations/relations_with_third_countries/eastern_europe_and_central_asia/r17002_en.htm.

[8] TACIS - Technical assistance programme stimulating partnerships between the EU and the Community of Independent States, http://www.welcomeurope.com/european-funds/tacis-270+170.html#tab=onglet\_details.

[9] European Neighbourhood and Partnership Instrument with Ukraine, NATIONAL INDICATIVE PROGRAMME 2011-2013. http://eeas.europa.eu/enp/pdf/pdf/country/2011_enpi_nip_ukraine_en.pdf.

[10] http://www.enpi-info.eu/ENI.

[11] NIF je investiční mechanizmus, zřízen v rámci finančního nástroje ENI (European Neighbourhood Instrument). Jeho hlavním cílem je podpora infrastrukturních investic a podpora zapojení soukromého sektoru do hospodářského a sociálního rozvoje v partnerských zemích v rámci tzv. sousedské politiky EU. Smyslem tohoto mechanismu je sjednotit zdroje a propojit nenávratné finanční příspěvky (granty) z rozpočtu EU, dobrovolné příspěvky členských států EU a příspěvky dalších dárců s půjčkami multilaterálních a bilaterálních evropských finančních rozvojových institucí. Výsledkem je dosažení finanční páky (leverage) prostřednictvím dalších investic.

[12] Bývalý předseda Parlamentu Pat Cox a bývalý polský prezident Aleksander Kwasniewski.

[13] Evropský parlament byl přizván i ke sledování prezidentských voleb v květnu 2014.

[14] Vztahy mezi EU a Ukrajinou byly založeny na Dohodě o partnerství a spolupráci (PCA), která vstoupila v platnost v roce 1998. Na pařížském summitu v roce 2008 se vedoucí představitelé EU a Ukrajiny shodli, že dohoda o přidružení by měla být nástupnickou dohodou k Dohodě o partnerství a spolupráci. Dohoda o přidružení EU-Ukrajina je první z nové generace dohod o přidružení se zeměmi Východního partnerství. Jednání o této komplexní, ambiciózní a inovativní dohodě mezi EU a Ukrajinou byla zahájena v březnu 2007. V únoru 2008, po potvrzení Ukrajiny členství ve WTO, EU a Ukrajina zahájili jednání o obchodu jako základního prvku dohody o přidružení. Na 15. summitu Ukrajina-EU ze dne 19. prosince 2011, vedoucí představitelé EU a prezident Janukovyč poznamenal, že bylo dosaženo společné porozumění k textu dohody o přidružení. Dne 30. března 2012 se hlavními vyjednavači Evropskou unií a Ukrajinou parafovala znění dohody o přidružení, který obsahuje ustanovení o zřízení DCFTA jako nedílná součást. V listopadu 2013 však došlo k odmítnutí jejího podpisu.

[15] http://www.evropskehodnoty.cz/wp-content/uploads/2014/10/Reakce-EU-na-krizi-na-Ukrajine.pdf.

[16] ŠIŠKOVÁ, N.ed. From Eastern Partnership to the Association A Legal and Political Analysis. Cambridge Schollars Publishing. 2014.

[17] http://www.euractiv.cz/vnejsi-vztahy/clanek/ukrajinsky-premier-dnes-podepsal-s-lidry-eu-cast-asociacni-dohody-011666#sthash.YLhuueIK.dpuf.

[18] Dohoda o přidružení EU-Ukrajina má přes 1200 stran a skládá se z Preambule (filozofie přistoupení), sedmi kapitol (obecné zásady; politická spolupráce a zahraniční a bezpečnostní politika; spravedlnost, svoboda a bezpečnost; obchodní záležitosti (DCFTA); ekonomická a finanční spolupráce; spolupráce v boji proti podvodům, stejně jako institucionální, obecná a závěrečná ustanovení), 43 příloh (právní předpisy EU, která budou převzaty Ukrajinou do určitého data) a 3 protokoly.

[19] Evropský parlament přijal v této souvislosti několik usnesení týkajících se ruské invaze na Krym a politické krize na Ukrajině.