Články

Ve dnech 24.-25.4. se v polyfunkčním, velmi útulném hotelu Jezerka konal již osmý ročník odborného kongresu Právní prostor. Kromě toho, že jsem dostal od organizátorů příležitost dokončit – snad úspěšnou – pětiletku moderování (a vypadá to, pokud si to nepokazím nudným článkem, že příští rok si zase nasadím lachtanítko, jak se podle JUDr. Lasáka označuje slušivý aerodynamický head-set), dostal jsem – v duchu hesla „když si to moderoval, tak o tom napiš a napiš to tak vtipně, jak to moderuješ“ také zmocnění, abych napsal tento článek, který se ale musí vměstnat do určitého počtu znaků (což pro mne jako ukecaného advokáta není jednoduché).

Doslova šokující zprávu ze světa mezinárodních arbitráží, generujících z dvoustranných mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic (tzv. Bilateral Investment Treaties ve zkratce „BIT“ dle kontextu), přinesl Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „EU“) ze dne 6. března 2018 ve věci C284/16.

Do 31. 12. 2013 byl institut nezbytné cesty upraven pouze v jediném § starého občanského zákoníku, tedy zákona č. 40/1964 Sb., a to konkrétně v § 151o odst. 3, který zněl: „Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.“

Příspěvek se zabývá interpretací právně relevantních textů, které nicméně nejsou objektivním právem. Typicky se jedná o různá pravidla, či doporučení, souhrnně tedy ne-právo. Podle jakých pravidel by pak mělo být ne-právo interpretováno? Příspěvek se následně zaměřuje na interpretaci Pravidel UNCITRAL pro mezinárodní rozhodčí řízení a zamýšlí se nad jejich interpretací jako ne-práva.

Jedním ze základních principů pracovního práva je ochrana zaměstnanců jakožto slabší strany pracovněprávního vztahu. Tato skutečnost je samozřejmě reflektována rovněž rozhodovací praxí pracovněprávních soudů, kdy převažují rozhodnutí ve prospěch zaměstnanců.

Činnost realitních zprostředkovatelů je pro realitní trh typická a pro mnohé jeho účastníky nepostradatelná. Vzhledem k rozsáhlé a poměrně konstantní judikatuře, která se zprostředkování realitních transakcí věnuje, by se dalo předpokládat, že jsou si realitní zprostředkovatelé vědomi všech právních aspektů své činnosti. Praxe však ukazuje, že tomu tak vždy není.

V posledních letech se stále častěji setkáváme s různými způsoby neoprávněného užívání předmětů ochrany, které jsou chráněny právem autorským a právy s ním souvisejícími, či právy průmyslovými.

Od letošního roku mají zadavatelé veřejných zakázek novou povinnost zjišťovat skutečné majitele svých dodavatelů (tedy fyzické osoby), pokud jsou dodavatelé právnickými osobami. Jak to v praxi může probíhat a co dělat, když firma není uvedena v evidenci skutečných vlastníků?

Vláda počátkem tohoto roku znovu předložila poslanecké sněmovně k projednání návrh na změnu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), mnohými kritiky přezdívanou jako „dluhová amnestie“, kterou by mělo dojít ke zpřístupnění procesu oddlužení širšímu okruhu lidí než doposud.

V nedávné době proběhla Českou republikou kauza matky, kterou chtěl lékař za pomoci policie násilím odvést od kojence hospitalizovaného na jednotce intenzivní péče. Část této situace byla zachycena na video a jeho zveřejnění na sociálních sítích vyvolalo poměrně bouřlivé reakce odborné i laické veřejnosti. Vzhledem k aktuálnosti daného tématu jsem si dovolila sepsat krátký právní rozbor k této situaci.

V poslední době soudy výrazně zpřísnily posuzování trestní odpovědnosti statutárních orgánů právnických osob. Patrné je to zejména z rozhodování trestních kauz týkajících se udělování licencí na výrobu elektrické energie ve fotovoltaických elektrárnách (FVE) ke konci roku 2010. Soudy nově dovozují trestně právní odpovědnost statutárů i v případě jejich ryze formálních úkonů činěných jen z titulu jejich funkce, ale v jejichž obsahu se tito spoléhali na stanoviska odborníků, které si za tím účelem najali.

Franta udeřil Pepu v souboji o puk hokejkou do hlavy a vyrazil mu dva zuby, za což si odseděl dvě minuty na trestné lavici a po zápase se vrátil domů. Když obdobným způsobem v souboji o televizní ovladač udeřil svou choť Růžu, odseděl si trest odnětí svobody ve věznici s ostrahou a domů se vrátil za 3 roky. Proč?

V Slovenskej republike v nedávnej dobe došlo k viacerým ústavným i spoločenským precedensom. Dôsledkom bolo ústavné zakotvenie zrušenia „Mečiarových amnestií”, ku ktorému zaujal stanovisko i Ústavný súd SR. Primárnou príčinou tohto „svetového unikátu” rušenia amnestií bol tlak zo strany občanov a médií, ktorý bol odštartovaní vydaním filmu Únos (Slovensko, 2017). Tento film sa mal vysporiadať s krivdami minulosti a osvetliť súčasnej generácií udalosti z politiky 90-tych rokov. S podobným vplyvom umeleckého diela na normotvorbu sa však stretávame i v ďalších štátoch v Európe i mimo nej.

Cílem tohoto příspěvku je poukázat na výkladové problémy vyplývající z dikce ustanovení § 10 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, v účinném znění (dále jen „ZVR“), které upravuje účinky zveřejnění zápisu člena orgánu právnické osoby a účinky usnesení o zamítnutí návrhu na jeho zápis do veřejného rejstříku, a to ve vztahu k vadám rozhodnutí orgánu právnické osoby o volbě či jmenování člena orgánu a jejich následkům.

Osmý ročník kongresu Právní prostor již je minulostí. Program plný příspěvků ze všech oblastí práva, zajímavých setkání a rozhovorů, navštívilo letos téměř 200 účastníků z celé České republiky.

Stojíme na prahu nové doby, ve které budou roboti přebírat stále více lidských činností. Společnost se v reakci na tuto další průmyslovou revoluci, tentokráte robotickou, rozdělila na dva tábory – na ty, co neustálý růst inteligence strojů vítají, nejen jako pomocníky při práci, ale i v otázce lidské bezpečnosti, a ty, kteří se naopak bojí, že je nové technologie připraví o práci.

S účinností od 1. 1. 2018 přibyla obchodním korporacím (a nejen jim) nová povinnost, a to znát a evidovat svého skutečného majitele. Tato povinnost vznikla v důsledku novely zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále také jako „ZoVR“), která evidenci skutečných majitelů v českém právním řádu zavedla.

Nejvyšší soud ČR se ve svém nedávném rozhodnutí zabýval právní otázkou, zda obchodní korporace, která podá návrh na vyloučení člena jejího statutárního orgánu z výkonu funkce ve smyslu § 65 odst. 1 ve spojení s § 63 odst. 3 ZOK, musí prokazovat důležitý zájem na tomto vyloučení či nikoli.

Termín účinnosti nařízení GDPR se nezadržitelně blíží, proto jsem se rozhodla dnešní příspěvek věnovat anglické terminologii GDPR. Potíže s jejím použitím mohou pramenit ze tří oblastí. Zaprvé nesprávné používání spíše obecných slov, zadruhé jsou tu anglické termíny, které nelze do češtiny převést jednoslovně, zatřetí se v nařízení vyskytují termíny, kde by rodilý mluvčí na rozdíl od evropského zákonodárce volil jiný pojem.

Co mají společného zapisovatelky na soudech a pokladní v supermarketech? Je česká justice paralyzovaná? Odpovědi nejen na tyto, ale i další otázky týkající se současného stavu českého soudnictví nám zodpověděla Mgr. Daniela Zemanová, soudkyně Nejvyššího správního soudu a prezidentka Soudcovské unie.

Připravuje se řešení dlouhodobě diskutovaného problému tzv. systémové podjatosti správních orgánů. Navrhovaná novela správního řádu vylučuje možnost námitky systémové podjatosti, což má vést k efektivnějšímu a rychlejšímu rozhodování správních orgánů.

Nástrojem regulace na poli mediální koncentrace může být soutěžní právo, říká v rozhovoru pro Právní prostor doc. JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D. Se svým příspěvkem na téma možnost omezení koncentrace médií vystoupí na kongresu Právní prostor 2018.

O modelech tvorby a závaznosti práva Ústavním soudem, vytváření konstantní judikatury a faktické závaznosti rozhodnutí vyšších soudů, vše rámováno zřetelným příklonem zákonodárce k principu právní jistoty a legitimního očekávání cestou předvídatelnosti soudních rozhodnutí.

Ve svém předchozím článku Rodinná domácnost manželů a její ochrana jsem se zabývala obsahem pojmu rodinné domácnosti, jejím trváním a její ochranou. Tento článek na něj přímo navazuje a věnuji se v něm významnému právnímu institutu spojenému s bydlením manželů, a to institutu práva bydlení manžela, které vzniká v případě, kdy jeden z manželů má výhradní právo k obydlí manželů.

Dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. byla při podání odpůrčí žaloby dle § 42a (odporovatelnost) zavedená praxe taková, že i pokud věřitel neměl vykonatelnou pohledávku, tj. existující exekuční titul, avšak běžel soudní spor o přiznání případné vykonatelnosti pohledávky věřitele, soud řízení, kterým věřitel odporoval zkracujícímu jednání dlužníka, přerušil a čekal do vyřízení věci v soudním řízení, ve kterém šlo o přiznání pohledávky věřitele.