Pět otázek pro Danielu Zemanovou

Již zítra začíná další ročník kongresu Právní prostor, na kterém budete přednášet. Na co se v rámci Vaší přednášky mohou účastníci těšit?

Ve svém příspěvku se budu zabývat odpovědností soudců – a nikoliv pouze tou kárnou. Za co vše je soudce při ve své funkci odpovědný, zda k tradičním a popsaným druhům odpovědnosti moderní doba přidává nějaké další.

Jaký je Vás názor na současný stav české justice, zejména na dlouhodobě kritizované často mnohaleté vedení složitějších (nicméně mnohdy i těch jednoduchých) kauz? Je naše justice paralyzovaná?

Nemyslím si, že naše justice je paralyzovaná. Průměrná délka řízení se dokonce zkracuje. Délka řízení u složitých věcí je vyvolaná jednak právě jejich závažností a často také aktivitou účastníků řízení. Ale souhlasím s tím, že v některých věcech by soudy měly rozhodovat rychleji. Zejména ten problém vnímám u péče o nezletilé děti.

Soudní řízení lze u nás zrychlit zajištěním dostatku kvalitních odborných pracovníků, a také tím, aby se soudy nemusely zabývat některými typy věcí, které nevyžadují úvahu soudce, ale je jich velké množství. Díky těmto věcem je velká část činnosti soudce na prvních stupních soudů spíše organizační, než rozhodovací, a to je špatné – pro účastníky řízení i pro soudnictví samotné. Vyřešení těchto problémů by umožnilo rychlé a soustředěné rozhodování i ve složitých případech.

Obdobná otázka, tentokrát však zaměřená na její zástupce – jak vnímáte kvalitu našich soudců?

Máme velmi dobré soudce. Kdybych si to nemyslela, nemohla bych stát v čele jejich profesního sdružení. Ale nikdy si nesmíme přestat klást otázky, jak úroveň soudců dále zvyšovat a jak zlepšovat systém v tom směru, aby se soudcem stávali jen ti nejlepší uchazeči, a aby fungovaly kontrolní nástroje, které upozorní na případné nedostatky v práci soudce. A ve všech těchto oblastech máme stále velký prostor pro zlepšení.

V současné době je nedostatek kvalitních osob v mnoha oborech a – vztáhnuto na soukromou sféru – společnosti se předhánějí v tom, aby takové jedince získali. Jak je to v současnosti se zájmem o práci v justici? Roste či klesá?

O funkci soudce je stále velký zájem. Jsem přesvědčená, že bychom měli ještě více uchazečů, pokud by byl způsob výběru soudců jasný a jednotný. S tím velmi úzce souvisí zájem o místa asistentů soudce – nemají jistotu v motivaci, některé soudy mají problém nalézt dostatek kvalitních zájemců o tuto funkci. A naprosto tragická je situace u odborného personálu! Jejich finanční ohodnocení vůbec nemůže konkurovat ostatním oblastem na trhu práce. Například zapisovatelky, které vykonávají velmi zodpovědnou práci, mají platy stejné nebo nižší než pokladní v supermarketu a podobná povolání. To vytváří pro soudy neustálou zátěž, protože stále zaučují nové a nové pracovníky, kteří následně odcházejí jinam, ale též nebezpečné situace, neboť jednou z mála motivací uchazečů o práci na soudech může být přístup k citlivým údajům. Předsedové soudů upozorňují na to, že při naprostém nedostatku uchazečů nemohou klást požadavky na jejich kvalitu. Snažíme se tento problém řešit spolu s Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem práce a sociálních věcí, neboť bez rychlého zásahu v této oblasti hrozí soudům a potažmo účastníkům řízení snížení rychlosti i kvality řízení.

Kdybyste měla zmínit tři základní věci/problémy/oblasti, které by se v justici měly změnit, jaké by to byly?

Zásadním problémem jsou nevyrovnané pozice třech státních mocí v neprospěch moci soudní, což nelze vyřešit bez zřízení orgánu typu Nejvyšší rady soudnictví. Dále je zcela nezbytné přijmout funkční a jednotnou úpravu výběru soudců. Na třetí stupeň pomyslného žebříčku bych musela natěsnat vedle sebe velké množství zásadních rovnocenných problémů, a přesto by stále některé chyběly, takže si jejich výčet nechám na jinou příležitost.