Některá média zcela ztratila své demokratické instinkty, říká Aleš Rozehnal

Potřebujeme omezit koncentraci vlastnictví médií?

Koncentrace mediální moci znamená nerovnou a tudíž nedemokratickou, nekontrolovanou a potenciálně neodpovědnou moc. Náš ústavní systém přijal separaci státních mocí, aby omezil možnost zneužití moci výkonné. Stejná pravidla by měla být zavedena i pro čtvrtou moc, kterou jsou média. Koncentrace mediálního vlastnictví ohrožuje základní funkci média, které má sloužit veřejnému zájmu, protože čím větší koncentrace médií, tím menší je možnost občanů získávat pestrou paletu informací. Snížení počtu nezávislých médií snižuje počet úhlů pohledu, které média poskytují veřejnosti. Obecně platí, že v nesoutěžním mediálním prostředí mají spotřebitelé nižší schopnost posuzovat, zda je zboží, které jim je nabízeno méněcenné či nikoli. Stejně tak mají sníženou schopnost posuzovat, jaká je kvalita informace, kterou dostali v důsledku snížení plurality mediálního systému.

Jakým způsobem bychom tak měli učinit?

Aktivním a přímým nástrojem regulace na poli mediální koncentrace může být soutěžní právo. Není možno se spoléhat pouze na soutěžní pravidla, protože mediální síla nebo moc a tržní síla jsou dvě rozdílné kategorie. Různorodost vlastnictví soutěžitelů produkujících média, nemusí automaticky vést k různorodosti obsahu médií. Soutěžitelé provozující média totiž soutěží o stejné publikum a s obdobnými produkty. Na základě řečeného se domnívám, že spojování podnikatelů v oblasti médií vyžaduje zvláštní právní úpravu, která by odrážela zvláštnost jejich produkce.

V současné chvíli se o koncentraci médií mluví především v souvislosti s Andrejem Babišem. Měl by se zákaz koncentrace vztahovat jen na politiky nebo na všechny osoby?

Média, která vlastnicky ovládá politik, nemají žádný společenský smysl. Tato média nemohou ze své podstaty být hlídacím psem politické moci, protože se stala její součástí. Tato média jsou ze své podstaty nedůvěryhodná. Média vlastněná politikem jsou takovým protimluvem jako by byl rozsudek vydaný soudcem ve vlastní věci. Úřad pro ochranu hospodářské soutěž by také měl v rámci rozhodování o mediálních fúzích a akvizicích aplikovat kritérium testu plurality, který zahrnuje nejen posuzování strukturální, ale i obsahové různorodosti médií. Test plurality nezahrnuje zohlednění pouze velikosti média a jeho publika, ale též jeho schopnost ovlivnit veřejné mínění. Tato schopnost je posuzována na základě analýzy vlivu zpravodajských informací, které médium produkuje. Za velký problém považuji existenci duopolu Facebooku a Googlu, který neumožňuje rozvoj nových skutečně nezávislých digitálních médií.

V případě, že bychom přistoupili k omezení koncentrace, domníváte se, že by se snadno našli noví vlastníci, kteří by tak případně přispěli svým kapitálem?

Český mediální trh je relativně malým trhem. Je asi dvacetkrát menší než mediální trh ve Spolkové republice Německo. Příjmy z reklamy jsou nejisté a to činí média zranitelnými ze strany velkých korporací nebo vlády. Média v České republice jsou z tohoto důvodu náchylnější k různým podobám koncentrace, a tudíž i cenzury, jakou je strukturální cenzura z koncentrace médií vyplývající. Investorů, kteří by chtěli rozběhnout nové mediální projekty, je však i přes to celá řada, byť je jejich motivace povětšinou utilitaristická.

Vedle soukromých médií to občas nemají jednoduché ani ty veřejnoprávní. Jak vnímáte jejich roli, zvláště v poslední době?

Veřejná služba v oblasti vysílání je službou obecného zájmu a jedná se o standardní součást vyspělého mediálního prostředí. Specifickým znakem této služby je fakt, že pokud by nebyla finančně podporována, nebyla by poskytována vůbec nebo by byla poskytována v nižší kvalitě či rozsahu. Proto je její existence více méně nutností pro zajištění existence kultivovaného mediálního světa.

V minulosti jste na kongresu vystoupil s příspěvkem na téma presumpce neviny v médiích, kde neměla být z různých důvodů dodržována. Změnilo se podle vás něco za poslední dva roky?

Naopak, situace je ještě horší. Některá média zcela ztratila své demokratické instinkty a stala se v podstatě prodlouženou rukou některých politiků a jim nakloněných represivních složek, resp. jejich tiskovým orgánem.

Potýkají se podle vás česká média i s dalšími nešvary?

Těch nešvarů je tolik, že je určitě nezvládnu všechny vyjmenovat. Patří sem nedostatečná fundovanost některých novinářů, servilita některých novinářů k vlastníkovi, předpojatost atd. Patří sem ale i problémy související se strukturální krizí mediálního prostředí, tedy zejména s poklesem důvěry v tradiční média, s neobjektivitou a nevyvážeností některých médií. V oblasti digitálních médií vznikl naprosto nefunkční model způsobený existencí duopolu, který dusí rozvoj digitálních mediálních platforem.

Jak přesto vnímáte budoucnost českých médií?

Změnu snad přinese rozvoj nezávislých nízkonákladových internetových médií, které mohou nabídnout velké množství úhlů pohledů šířených přes web. Rozvoj skutečné internetové žurnalistiky, zejména pak webů, které jsou provozovány přímo novináři, je tak zřejmě úkolem přicházející generace novinářů.

doc. JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D.
Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v roce 1993. Je autorem řady publikací včetně Mediální právo, Mediální zákony – komentář, Mediální zákon – komentář či Občanské právo hmotné. Je autorem desítek článků v odborných periodikách. Působí jako externista katedry obchodního práva Právnické fakulty UK, vedoucí katedry práva na Bankovním institutu vysoká škola. Byl jednatelem TV NOVA. Zasedá ve správní radě Ústavu nezávislé žurnalistiky a Nadačního fond Bazaar Charity. Působí rovněž jako advokát v Praze. Rektorem Univerzity Karlovy byl jmenován docentem oboru obchodní právo.