Procesní právo

Dne 13. 11. 2020 nabyl účinnosti zákon č. 460/2020 Sb., označovaný jako „lex COVID justice II“. Byl přijatý ve stavu legislativní nouze podle § 99 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Je novelou zákona č. 191/2020 o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu, tzv. „lex COVID justice I“.

Civilní soudní řízení je zahájeno dnem, kdy soudu dojde návrh na jeho zahájení (§ 82 odst. 1 o. s. ř.). Toto pravidlo má několik konsekvencí. Jednou z nich je povinnost soudu vypořádat se zákonem stanoveným způsobem s každým takovým návrhem, byť je sebevíce absurdní. Civilní soudy se tedy musí zabývat všemi žalobami, které jim napadnou.

Rok 2020 se nese ve znamení udržování společenského odstupu (social distancing). Jak je na tuto situaci připraveno civilní soudní řízení? V září 2017 – dlouho před začátkem současné pandemie – nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu, která civilním soudům umožnila k provádění úkonů užívat technická zařízení pro přenos obrazu a zvuku.

Z procesně právního pohledu je insolvenční řízení zvláštním, samostatným druhem civilního procesu, vykazujícím několik specifik. Cílem tohoto článku je zahájit diskusi o taxonomii a obsahovém vymezení základních procesních zásad tohoto specifického druhu civilního procesu, což je úkol, kterému se místní právní teorie dosud dostatečně nevěnovala.

Žijeme ve světě, kde mezilidské vztahy nepoznaly spory, soudců proto není třeba, kde dlužníci plní své povinnosti, takže soudních exekutorů není třeba, kde se lidé nedostávají do dluhové pasti, a tak insolvenčních správců rovněž není třeba. Čtenáře jistě napadne, jak utopický takový model je.

Žijeme ve světě, kde mezilidské vztahy nepoznaly spory, soudců proto není třeba, kde dlužníci plní své povinnosti, takže soudních exekutorů není třeba, kde se lidé nedostávají do dluhové pasti, a tak insolvenčních správců rovněž není třeba. Čtenáře jistě napadne, jak utopický takový model je.

Doc. JUDr. Tomáš Richter, LL.M., Ph.D. (* 1971), působí jako Of Counsel v kanceláři Clifford Chance LLP v Praze (od roku 2006) a externí vyučující na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (od roku 2002). Advokátem je od roku 1998, kromě Prahy praktikoval krátce v Londýně a Frankfurtu nad Mohanem.

V poslední době otřásly důvěrou v trestní justici dva kontroverzní případy, kdy soudci úpravami přepisu nahraných záznamů z hlavního líčení dle některé ze stran posunuli význam řečeného. Nechci zde rozebírat ani jeden z příběhů, tím spíše, že v jednom jsem byl kárným žalobcem a o tom druhém naopak nevím o mnoho víc, než se objevilo v médiích, čili nic.

V restrukturalizačním světe se mluvilo již několik let o možném ekonomickém ochlazení. Poslední ročník Restrukturalizačního fóra Turnaround Management Association nesl název „Klid před bouří?“. Sotva však někdo předvídal, že přijde tak dramatická turbulence v podobě pandemie koronaviru.

Vztah mezi demokratickým politickým systémem, participací občanů na jeho řádném fungování a sociálně ekonomicky citlivou problematikou exekucí je důležitým, ale dlouho opomíjeným tématem společenských věd i jejich výzkumu, a to navzdory své naléhavosti, a především masovému rozšíření exekucí, které se dnes bezprostředně dotýkají více než 800 tisíc občanů České republiky.

Vztah mezi demokratickým politickým systémem, participací občanů na jeho řádném fungování a sociálně ekonomicky citlivou problematikou exekucí je důležitým, ale dlouho opomíjeným tématem společenských věd i jejich výzkumu, a to navzdory své naléhavosti, a především masovému rozšíření exekucí, které se dnes bezprostředně dotýkají více než 800 tisíc občanů České republiky.

Vztah mezi demokratickým politickým systémem, participací občanů na jeho řádném fungování a sociálně ekonomicky citlivou problematikou exekucí je důležitým, ale dlouho opomíjeným tématem společenských věd i jejich výzkumu, a to navzdory své naléhavosti, a především masovému rozšíření exekucí, které se dnes bezprostředně dotýkají více než 800 tisíc občanů České republiky.

V praxi dochází k situacím, kdy je část kupní ceny uhrazena převzetím dluhu prodávajícího vůči třetí osobě kupujícím. Takový postup však není pro prodávajícího bez rizika. Smluvní strany kupní smlouvy si mohou sjednat úhradu části nebo celé kupní ceny tak, že kupující se souhlasem věřitele nastoupí jako dlužník na místo prodávajícího, tedy převezme dluh prodávajícího vůči třetí osobě.

Článek se zabývá problematikou práva na zákonného soudce v České republice, a to z hlediskaprávní úpravy a především judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu. Právo na zákonného soudce je zaručeno tím, že pravidla přidělování soudní agendy jsou stanovena přímo v rozvrhu práce (formální aspekt) a tato pravidla musí být určena předem a musí obsahovat záruky proti případnému zneužití (materiální aspekt).

Dokazování v občanském soudním řízení představuje velice důležitou problematiku, která má stanovená určitá pravidla, jimiž je nezbytné se řídit a jež mohou mít na vývoj soudního sporu značný vliv. Podobně je to i se schopností účastníků řízení svá tvrzení před soudem podložit vhodnými a přesvědčivými důkazy a unést tak důkazní břemeno, které bývá často klíčem k úspěchu ve sporu.

Před dvěma měsíci byl do uvolněného předsednického křesla nejvyšší soudní stolice jmenován JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D. Jaké jsou jeho dojmy z prvních měsíců ve funkci? Co ho na práci v justici nejvíce naplňuje? Potřebují soudci „mentální prázdniny“? Co bylo v procesu příprav etického kodexu soudců nejobtížnější? Jakými etickými pravidly se řídí sám nový předseda Nejvyššího soudu? Odpovědi naleznete v následujícím rozhovoru.

S ohledem na počáteční fázi legislativního procesu představujeme základní obrysy nové podoby zákona, který v ČR zavede hromadné žaloby. Pomalu ale jistě se připravuje právní úprava hromadného řízení. Ta občanské soudní řízení doplní o zcela nové instituty, s kterými české soudy ani účastníci řízení nemají zkušenosti.

Mediace je podle zákona o mediaci definována jako postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více zapsaných mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody.

Nejvyšší soud ČR nám dal za pravdu, že ve sporu mezi společností a jejím bývalým společníkem může být za určitých okolností věcně příslušný okresní soud. Navíc blíže rozebral, proč je proti usnesení o zrušení rozsudku a postoupení věci jinému soudu přípustné dovolání.

V Praze 15. června 2020 – V době epidemické krize jsme byli svědky ochromení soudních jednání. Garanci kontinuity soudních jednání v podobných mimořádných situacích, kdy fyzické jednání u soudu není možné, může poskytnout videokonferenční hovor. Ten obecně představuje prostředek, jehož intenzivnější využití výrazným způsobem napomůže k potřebné modernizaci soudních řízení ve formě jejich usnadnění, urychlení a zefektivnění.

Legislativních změn posledních měsíců doznala i úprava insolvenčního řízení. Co přinesl tzv. lex covid a jaké dopady budou mít přijaté změny na insolvenční praxi? O ty nejzásadnější změny se s námi podělil JUDr. Petr Chytil, expert na insolvenční právo a spoluautor nového komentáře k insolvenčnímu zákonu, který se vedle insolvenčního práva věnuje také litigacím a oblasti banking & finance.

Legislativních změn posledních měsíců doznala i úprava insolvenčního řízení. Co přinesl tzv. lex covid a jaké dopady budou mít přijaté změny na insolvenční praxi? O ty nejzásadnější změny se s námi podělil JUDr. Petr Chytil, expert na insolvenční právo a spoluautor nového komentáře k insolvenčnímu zákonu, který se vedle insolvenčního práva věnuje také litigacím a oblasti banking & finance.

Mediace (z lat. mediare = „být uprostřed“) je způsob pokojného řešení sporů a konfliktů, jehož cílem je dohoda. Uplatňuje se v právu i mimo něj, zahrnuty jsou v ní nejen právní, ale vždy také psychologická či sociální specifika.

Od poloviny března 2020 se život v naší vlasti zpomalil, někde úplně zastavil. Rozsáhlá a stupňovaná opatření vlády v důsledku epidemiologické situace, panující prakticky na celém světě, naprosto zásadním způsobem dopadla na fungování škol, většiny obchodů, postupně čím dál většího rozsahu průmyslové výroby, divadel, muzeí, no, vždyť víte, co všechno bych mohl jmenovat.

Řada společností se v souvislosti s rozšířením onemocnění COVID19 dostává do krizové situace a řeší, jakým způsobem přistoupit k potenciálnímu neplnění svých závazků nebo závazků ve svém dodavatelském řetězci. Včasné hledání společného východiska s dodavateli či zákazníky je přitom stěžejní a základní kroky je třeba učinit co nejdříve.