Převzetí dluhu jako neúčinný právní úkon pro účely insolvenčního řízení
V praxi dochází k situacím, kdy je část kupní ceny uhrazena převzetím dluhu prodávajícího vůči třetí osobě kupujícím. Takový postup však není pro prodávajícího bez rizika. Smluvní strany kupní smlouvy si mohou sjednat úhradu části nebo celé kupní ceny tak, že kupující se souhlasem věřitele nastoupí jako dlužník na místo prodávajícího, tedy převezme dluh prodávajícího vůči třetí osobě.
Pokud je však zahájeno insolvenční řízení na majetek prodávajícího, může být v důsledku takto sjednaného způsobu úhrady kupní ceny kupní smlouva prohlášena za neúčinný právním úkon (jednání). V takovém případě by kupující musel vydat předmět koupě do majetkové podstaty, případně zaplatit do majetkové podstaty hodnotu předmětu koupě v penězích.
Nejvyšší soud začátkem tohoto roku vydal rozsudek, ve kterém se zabýval právě situací, kdy bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že většina kupní ceny za nemovitou věc bude uhrazena převzetím dluhu prodávajícího. Po uzavření kupní smlouvy došlo k zahájení insolvenčního řízení a na majetek prodávajícího byl následně prohlášen konkurz.
V odůvodnění rozsudku Nejvyšší soud dovodil, že v důsledku stanovení úhrady kupní ceny popsaným způsobem je pro účely insolvenčního řízení předmětná kupní smlouva považována za právní úkon bez přiměřeného protiplnění dle § 240 insolvenčního zákona. Prodávající totiž dle názoru Nejvyššího soudu za převedené nemovité věci reálně neobdržel žádné protiplnění, které by bylo v rámci insolvenčního řízení zužitkovatelné k uspokojení dalších věřitelů prodávajícího.
Věřitel, jehož pohledávku převzal kupující jako nový dlužník, se na druhou stranu nemusí ničeho obávat. Skutečnost, že jeho pohledávku převzal jiný, potenciálně bonitnější, dlužník, nezakládá jeho zvýhodnění oproti ostatním věřitelům prodávajícího ve smyslu insolvenčního zákona. Nejvyšší soud k tomu uvedl: „Takové zvýhodnění je zkoumáno ve vztahu k tomu, co ušlo z dlužníkova majetku a z „dluhu“, který smlouvou o převzetí dluhu opustil dlužníkovo jmění, ostatní věřitelé dlužníka nemohou být uspokojeni.“
Kupujícím lze tedy doporučit, aby při uzavírání kupních smluv, ve kterých je způsob úhrady kupní ceny založen na převzetí dluhu, věnovali zvýšenou pozornost ekonomické kondici svého smluvního partnera.
zdroj: bnt journal
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
