Články s tagem: společné jmění manželů

V advokátní praxi se lze čím dál častěji setkat s (budoucími) manželi, v jejichž vztahu je přítomen mezinárodní prvek.

Nové úpravě týkající se domácího násilí obsažené v zákoně č. 78/2025 Sb. jsem se věnovala v minulém článku. Jedním z nových prvků této úpravy je zohlednění domácího násilí při vypořádání společného jmění manželů. V tomto článku nabízím své úvahy jak k tomuto principu samotnému, tak k jeho konkrétnímu provedení.

Domácí násilí se bohužel vyskytuje častěji, než si mnoho lidí uvědomuje, a nezřídka je přítomno i v rodinách a vztazích, které navenek působí harmonickým dojmem. Nyní dochází ke změně, která by mohla obětem pomoci.

Rozhodnutí velkého senátu stojí vždy za pozornost.

Je to tak třikrát do roka, co se na advokátní kancelář obrací novomanželé s dotazem na ochranu svých budoucích investic. Většinou přichází s tím, že mají již vše ošetřené, nově budovanou nemovitost budou mít ve výlučném vlastnictví, protože mají podepsanou smlouvu o smlouvě budoucí „jen na sebe“. Právníci developera údajně připraví kupní smlouvu „jen na ně“, takže tímto je to vyřešeno. A zhruba stejný počet klientů se obrátí na kancelář v době rozvodu s tím, že jim budoucí exmanžel/ka tvrdí, že jejich výlučný byt/dům „koupený“ před manželstvím (rozuměj podepsaná smlouva o smlouvě budoucí) je ve společném jmění manželů.

Jaká je německá právní úprava pro vypořádání manželských majetkových poměrů?

Prodej majetku, který spadá do společného jmění manželů (SJM), je významnou otázkou. Pokud jeden z manželů prodá takový majetek bez vědomí či souhlasu druhého, vyvolává to nejen důsledky v rámci rodinných vztahů, ale především právní problémy, které mohou mít dalekosáhlé následky.

Rozvod je často doprovázen složitými otázkami týkajícími se dělení společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Jedním z klíčových faktorů, které mohou hrát roli v tomto procesu, je nevlídné chování manželů, zejména nevěra. Zatímco nevěra je často považována za jeden z hlavních důvodů rozvratu manželství, české soudy poslední dobou poměrně často řeší otázku, zda a jak by měla ovlivnit majetkové vypořádání mezi bývalými manžely.

Možná jste nedávno zaznamenali článek na internetu o tom, jak Nejvyšší soud rozhodl o vypořádání společného jmění bývalého prvoligového fotbalového brankáře. Jde o zajímavý případ narážející na pojmy jako disparita podílů na společném jmění manželů, princip zásluhovosti, dělení sociálních rolí.

Nejvyšší soud[1] se zabýval případem rozdělení majetku bývalého profesionálního sportovce při rozvodovém řízení za situace, kdy on nadstandardně vydělával, zatímco žena mu poskytovala doma zázemí.

V prvním díle naší série článků o německém rodinném právu se zaměříme na rozvod manželství. Rozvádějící se česko-německé páry se často ocitnou před německým soudem, kde platí poměrně odlišná procesní pravidla.

Podle § 765 odst. 2) z.č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku nedohodnou-li se rozvedení manželé na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.

Zamysleli jste se nad tím, co se stane s vaším majetkem, podnikáním, bankovními účty, sbírkou veteránů, kryptoměnovou peněženkou či profily na sociálních sítích po vaší smrti? Na základě dotazů našich klientů přinášíme odpovědi na některé z otázek, se kterými se v praxi setkáváme nejčastěji.

Jak mohu nejlépe zabezpečit svou ženu nebo svého muže pro případ, že zemřu?

K otázce vnosu do společného jmění manželů z výhradního majetku jednoho z manželů získaného neplatným právním jednáním ve smyslu § 714 OZ.

V nynější době je rozvodovost na poměrně vysoké úrovni, s čímž neoddělitelně souvisí taktéž problematika vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Tento proces může být mnohdy složitý a málokdy končí prvoinstančním rozhodnutím, když nezřídka dochází k podání odvolání a věc musí být řešena na úrovni odvolacích soudů.

Manželské majetkové právo je upraveno v ustanoveních § 708-753 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), kdy ustanovení § 708 obč. zák. explicitně stanovuje, že to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů.

Manželské majetkové právo je upraveno v ustanoveních § 708-753 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), kdy ustanovení § 708 obč. zák. explicitně stanovuje, že to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů.

Pokud jeden z manželů podniká prostřednictvím kapitálové společnosti, musí při prodeji svého podílu vždy správně vyhodnotit, jaké postavení má k jeho podílu druhý z manželů. V praxi to znamená zejména posoudit, zda jeho podíl spadá do společného jmění manželů nebo ne.

Přestože je v zákoně zakotvena možnost zrušení nebo zúžení společného jmění manželů rozhodnutím soudu, bývá toto řešení považováno za zbytečně komplikované a obvyklým postupem je snaha dosáhnout co nejdříve rozvodu, a tedy zániku společného jmění manželů touto cestou.

Právní institut spoluvlastnictví je v odborných kruzích zejména ze strany advokátů aktivně praktikujících právo mnohdy hodnocen tímto latinským souslovím: „Communio est mater rixarum“.

Právní institut spoluvlastnictví je v odborných kruzích zejména ze strany advokátů aktivně praktikujících právo mnohdy hodnocen tímto latinským souslovím: „Communio est mater rixarum“.

Právní institut spoluvlastnictví je v odborných kruzích zejména ze strany advokátů aktivně praktikujících právo mnohdy hodnocen tímto latinským souslovím: „Communio est mater rixarum“.

Ráda bych navázala na svou minulou glosu, v níž jsem se se čtenáři chtěla podělit o poznatky týkající se „novot“ v procesním postupu v řízení o vypořádání společného jmění manželů (SJM) zaniklého v době od 1. 1. 2014. Tentokrát se chci věnovat nákladům, respektive „nákladnosti“ tohoto typu řízení.

Tento článek se zabývá otázkou, zda se do způsobu vypořádání společného jmění manželů promítne skutečnost, že jeden z manželů za trvání manželství (a existence společného jmění) plnil vyživovací povinnost ke svému dítěti, které však není společným dítětem manželů.