Může manžel prodat společné auto bez souhlasu druhého manžela?

Úprava jednání manželů v běžných a neběžných záležitostech se řídí ustanovením § 714 odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“). Podle tohoto ustanovení platí, že manželé jednají společně nebo jeden z nich jedná s výslovným souhlasem druhého, pokud jde o záležitosti týkající se společného jmění, které nelze považovat za běžné. Tento princip rovnosti zajišťuje, že žádné důležité rozhodnutí týkající se společného majetku nemůže být učiněno bez vědomí a souhlasu obou manželů.

Zákon pojem “běžné záležitosti” nevymezuje, což platilo i podle předchozí právní úpravy v občanském zákoníku z roku 1964. Praxe však vyvinula rámcová pravidla, která zdůrazňují nutnost posuzovat individuální okolnosti každého případu.[1] Mezi běžné záležitosti lze například zařadit drobné úpravy v domácnosti či každodenní nákupy. Naopak prodej významného majetku, jako je například automobil, rozhodně nelze považovat za běžnou záležitost. Jedná se o záležitost, která má zásadní dopad na společné jmění a vyžaduje proto výslovný souhlas obou manželů.

Pokud jeden z manželů odmítá dát souhlas k takovému jednání v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, může se druhý manžel podle § 714 odst. 1 OZ obrátit na soud a požádat, aby souhlas nahradilo soudní rozhodnutí.

Manžel prodal auto spadající do SJM bez mého souhlasu

V případě, že jeden z manželů prodá majetek náležející do společného jmění bez souhlasu druhého, existují dva způsoby, jak lze tuto situaci řešit. Prvním z nich je dovolání se relativní neplatnosti podle § 714 odst. 2 OZ. Dle tohoto ustanovení „jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.“ Následkem jednání manžela bez souhlasu druhého je navrácení věci nebo její hodnoty do režimu SJM.

Druhou možností je poskytnout dodatečný souhlas s prodejem nebo nečinit žádné kroky. V takovém případě se hodnota získaná z prodeje stane předmětem vypořádání společného jmění manželů. Při případném vypořádání SJM se pak vypořádá hodnota získaná z prodeje, nikoliv původní hodnota věci. Tento princip vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, například z rozsudku, sp. zn. 22 Cdo 3457/2018, ze dne 30. 10. 2018, který stanoví, že předmětem vypořádání je částka získaná za prodej věci, nikoliv obvyklá cena této věci ke dni zániku společného jmění. Podobně rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 1765/2018, ze dne 7. 8. 2018 zdůrazňuje, že pokud manžel nevyužije svého práva dovolat se relativní neplatnosti, zůstává právní jednání platné. Důsledkem je, že majetek je zákonným způsobem vyveden z režimu SJM, a předmětem vypořádání se stává pouze hodnota získaná z takového jednání.

Souhlas manžela s právním jednáním může být udělen písemně, ústně nebo konkludentně, například mlčky, pokud druhý manžel svým chováním naznačuje, že s jednáním souhlasí. Jakmile je souhlas jednou udělen, nelze jej zpětně odvolat.

Závěrem lze říci, že v případě, kdy jeden z manželů prodá majetek náležející do společného jmění bez souhlasu druhého, má dotčený manžel možnost dovolání se relativní neplatnosti takového jednání podle § 714 odst. 2 OZ, čímž by mohlo dojít k navrácení majetku nebo jeho hodnoty do SJM. Alternativně může poskytnout dodatečný souhlas či nečinit žádné kroky, přičemž získaná hodnota z prodeje bude následně zohledněna při vypořádání společného jmění. Volba mezi těmito možnostmi závisí na konkrétních okolnostech případu, na vztazích mezi manžely a na ochotě druhého manžela jednat v zájmu spravedlivého vypořádání. Obě varianty mají oporu v platném právu a rozhodovací praxi soudů.