Souhlas manžela v akvizičním procesu

Obecně dle ustanovení § 709 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále také jen „NOZ“) platí, že stane-li se jeden z manželů společníkem společnosti v době trvání manželství, předmětný podíl tvoří součást SJM. Samozřejmě i z tohoto pravidla zákon stanovuje výjimky, jako je například nabytí podílu v rámci dědictví, nebo nabytí podílu z prostředků tvořících výlučné vlastnictví daného manžela. Pro doplnění nutno uvést, že i v případě, kdy podíl na společnosti tvoří součást SJM, nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti, tzn. práva a povinnosti společníka a jejich výkon (od práva na účast a hlasování na valné hromadě, po právo na informace, atd.) náležejí výhradně manželovi, který je faktickým společníkem společnosti. Tato práva a povinnosti jsou pomyslným způsobem oddělena od majetkové hodnoty podílu, která je pro manžele v takovém případě společná.

Pokud tak společník dospěje k závěru, že jeho podíl je společným jměním manželů, bude také potřeba na něj aplikovat pravidla o nakládání s majetkem v SJM, což znamená, že nakládání s ním náleží stejnou měrou oběma manželům, nejedná-li se o běžnou správu majetku. Takové zcizení obchodního podílu, tj. jeho faktický převod na třetí osobu, však jistě nelze za obvyklou správu považovat a proto je při jakékoliv dispozici s podílem v SJM vyžadován souhlas i druhého manžela, který není společníkem společnosti.

Absence souhlasu manžela s převodem podílu může být pro akvizici fatální, neboť zakládá relativní neplatnost takového právního jednání. Dle ustanovení § 714 odst. 2 NOZ platí, že Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání. Je tak vyžadováno aktivní jednání opomenutého manžela k tomu, aby se převodu bránil, neboť pokud/dokud se neplatnosti nedovolá, považuje se převod za právní úkon platný.

Souhlas druhého manžela, který není společníkem společnosti, je významný nejen pro oba tyto manžele, ale zejména také pro osobu nabyvatele obchodního podílu, která hodlá za jeho získání uhradit sjednanou kupní cenu, a to mnohdy v nemalých částkách. Ať už je či není tato osoba nabyvatele v dobré víře a nabývá podíl od prokazatelného vlastníka, manžel prodávajícího společníka mu může chtě nechtě značným způsobem zkomplikovat život, pokud vstoupí do již uzavřené a vypořádané transakce a zapříčiní se o její zneplatnění. Souhlas druhého manžela s převodem podílu by tak měl být vždy součástí transakční dokumentace, pokud podíl je (či hrozí, že by mohl být) součástí společného jmění manželů převádějícího společníka.

Bohužel v praxi je často osoba nabyvatele podílu postavena do značně komplikované pozice, neboť v tomto ohledu tak trochu musí spoléhat na informace dodané od prodávajícího. Paradoxně situace, kdy je podíl součástí SJM, může být pro nabyvatele tou nejvítanější, neboť při doložení adekvátního písemného souhlasu druhého z manželů má nabyvatel jistotu, že proces proběhl ve vztahu k SJM zcela korektně a není možné jej následně z těchto důvodů jakkoliv napadat. Naopak tvrzení prodávajícího společníka, že při existenci manželství, není podíl v SJM, je nutné vždy velmi důkladně prověřit (okamžikem nabytí podílu, případnou textací smlouvy o manželském majetkovém režimu, atd.). Nejméně vítanou informací při transakčním vyjednávání pak fakticky může být prohlášení, že převádějící společník je svobodný. Tuto skutečnost je totiž prakticky velmi těžké si někde ověřit, popřípadě nemusí znamenat to, že by snad převáděný podíl neměl být součástí SJM se společníkovým manželem, jejichž rozvod ještě nenabyl právní moci, nebo pouze při/po rozvodu nedošlo k řádnému vypořádání společného jmění. I přes to, že takové prohlášení převodce bývá zpravidla zajištěno podstatnou smluvní pokutou, nevyloučí riziko spojené s možným napadením transakce pro neplatnost a na to navazujícími obrovskými potížemi nabyvatele.

S ohledem na skutečnost, že i nabyvatel podílu může být osobou, která má se svým manželem společné jmění a prostředky použité na nabytí takového podílu jedním z manželů v naprosté většině případů nepochází z výlučného majetku pouze jednoho a současně přesahují míru přiměřených majetkových poměrů manželů, měl by mít i tento nabyvatel zajištěný souhlas druhého z manželů k nabytí předmětného podílu.

Ve všech uvedených případech je však nutné při každé akvizici věnovat posouzení této otázky potřebnou pozornost a nezanedbat ji. Nedostatečné vyřešení nebo dokonce opomenutí této problematiky může přinést obrovské množství komplikací, které jistě neuvítá ani jedna ze smluvních stran akvizičního procesu.