Procesní právo

Rozhodčí řízení neboli arbitráž představuje jeden ze způsobů mimosoudního řešení sporů. Je obvyklý zejména v obchodních sporech, nicméně býval často využíván i ve sporech mezi podnikateli a spotřebiteli. Článek charakterizuje rozhodčí řízení a představuje rozhodčí nález coby exekuční titul. V posledních letech do probíhajících rozhodčích i exekučních řízení významně zasáhla judikatura soudů, která rázem označila tisíce rozhodčích doložek za neplatné, což v praxi vyvolalo řadu otázek. Na některé z těchto otázek se dosud nedaří najít uspokojivou odpověď.

Od 1. července 2017 nabyla účinnosti novela zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (dále jen „Insolvenční zákon“), která přinesla řadu zásadních změn v oblasti insolvence. Jedná se o relativně důležitou novelu, která mění mnoho klíčových ustanovení Insolvenčního zákona. Přes všechny provedené změny však zůstává stále otázkou, zda Insolvenční zákon bude svou prapůvodní funkci, kterou je ochrana věřitelů, plnit lépe, než doposud, anebo se bude spíše ubírat cestou zvyšování ochrany dlužníků, kteří si zcela nekriticky půjčují a následně se dostávají do problémů. Pojďme se podívat na některé novinky, které novela do zákona přinesla.

Práce pojednává o další činnosti soudního exekutora, a to zpeněžení majetku soudním exekutorem v rámci dědického řízení. V první části práce pojednává o průběhu zpeněžování majetku v rámci likvidace dědictví, a to na základě pověření notářem jako soudním komisařem, a dále nastiňuje možnosti legislativních změn, na základě kterých by tato činnost byla soudními exekutory prováděna automaticky. V druhé části se autorka zabývá střetem dědického a exekučního řízení, a v této souvislosti, jako možné zakotvení provádění dražeb soudními exekutory pro případ, kdy dojde k úmrtí účastníka na straně povinného a v dědickém řízení je pak rozhodnuto o likvidaci dědictví. V závěru práce shrnuje nejvýznamnější výhody, které by přineslo provádění dražeb soudními exekutory v rámci likvidace dědictví.

Dne 30. září 2017 nabyla účinnosti dlouho projednávaná novela procesních předpisů – především pak zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), a zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZŘS“). Přesto, že OSŘ byl za dobu své účinnosti novelizován už více než 150krát, předmětnou novelou provedenou zákonem č. 296/2017 Sb. znovu došlo k četným dílčím úpravám – jak u OSŘ, tak i u ZŘS. Přesto, že nejde o žádné systémové změny, které by měnily samotný charakter těchto zákonů, stojí určitě za zmínku.

Novela insolvenčního zákona opětovně změnila pravidla pro hlasování věřitelů ve vlastní věci a ve věci koncernových a blízkých osob. Česká úprava se tak ve svém důsledku znovu odchyluje od evropského trendu, kterým je maximální podpora sanačního řešení úpadku.

Na základě zákona č. 291/2017 Sb., účinného od 1. 12. 2017, dochází ke změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Přelom letošního září a října přinesl účinnost několika pronikavých změn, které významným způsobem ovlivní činnost justičních orgánů, přičemž mám za to, že změna bude mít značný dopad také na účastníky řízení. Ač změn byla provedena celá řada, ve svém příspěvku se zaměřím na velmi významnou systémovou změnu stran placení soudních poplatků.

V českém právním řádu je mediace poměrně novým institutem, který do něj byl zařazen zákonem č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě (týká se trestněprávní agendy) a zákonem č. 202/2012 Sb., o mediaci (věnuje se mediaci v ostatních oblastech práva). Mediace je jedním ze způsobů mimosoudního řešení sporů, jehož podstata spočívá v tom, že strany sporu se snaží vyřešit vzájemný konflikt za účasti třetí osoby – mediátora.

Patrně každý z nás ve svém životě někdy setkal s rozhodčí doložkou. Buď přímo řešil otázku, v jakém znění doložku uzavřít nebo zda vůbec, případně uzavřel doložku obsaženou v obchodních podmínkách druhé smluvní strany, aniž by si to plně uvědomoval. Rozhodčí řízení může nepochybně, zejména v dnešní době přehlcených soudů, představovat legitimní a rychlé řešení sporů vyvstalých mezi stranami.

V únoru tohoto roku byl podpisem prezidenta republiky završen legislativní proces první ze dvou novel insolvenčního zákona, jež byla publikována ve Sbírce zákonů 3. března 2017 jako zákon č. 64/2017 Sb. Revizi insolvenčního zákona pak doplňuje druhá novela, která je v současné době projednávána Poslaneckou sněmovnou v prvním čtení jako sněmovní tisk č. 1030. Jednou z hlavních oblastí, na kterou se obě novely zaměřily, je řešení úpadku oddlužením. V tomto příspěvku se pokusíme odpovědět na otázky, jaké změny lze v této oblasti očekávat od již schválené novely účinné od 1. července 2017 a jak může ovlivnit insolvenční řízení případné schválení druhé připravované novely.

Tato práce se zabývá problematikou relativně neúčinného právního jednání se zaměřením na dopad do exekučního řízení. Práce vychází z platné zákonné úpravy a v závěru obsahuje i úvahy de lege ferenda. Jejím cílem je zhodnotit možnost použití dosavadní judikatury týkající se relativní neúčinnosti právních jednání i po přijetí nového občanského zákoníku. Zmíněn je i institut oznámení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání, který byl do exekučního řádu přijat na základě zákona č. 303/2013 Sb. Dále je nastíněn postup věřitelů při zahájení exekuce na ušlý majetek, který byl převeden úspěšně odporovaným právním jednáním dlužníka na nabyvatele, a výklad pojmu prospěchu z relativně neúčinného právního jednání.

Druhá polovina příspěvku se v podrobnostech věnuje možnostem obrany manžela povinného při exekuci společného jmění manželů, a to vylučovací žalobě a návrhu na zastavení exekuce.

Evropská komise podala v závěru roku 2016 návrh nové směrnice COM 2016 723 o rámcích pro preventivní restrukturalizaci, druhé šanci a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení. Předkladatel v předmluvě zdůvodňuje potřebnost vydání směrnice nadměrnou zadlužeností osob, neboť podle dostupných údajů je v Evropské unii trvale v prodlení s platbami 11,4 % občanů, nicméně směrnice se paradoxně na řešení dluhové situace fyzických osob-nepodnikatelů nevztahuje. Co konkrétně návrh směrnice tedy přináší?

Novela exekučního řádu účinná od 1. 7. 2015 opět provedla řadu změn ohledně exekučního postihu společného jmění manželů a majetku manžela povinného, a to zejména za účelem sjednocení hmotného a procesního práva, které se touto problematikou zabývá. Jelikož autorka za dobu své praxe zaznamenává snahu zákonodárce nespočetnými novelami exekučního řádu upravit možnost postihu společného jmění manželů, případně i výlučného majetku nedlužného manžela, vnímá tak postih společného jmění manželů jako Achillovu patu exekučního řízení a pokládá za nutnost tímto článkem zhodnotit především exekuční postih společného jmění manželů a výlučného majetku manžela povinného, samotné postavení manžela povinného v exekučním řízení a s tím spojenou možnost obrany s ohledem na aktuální právní úpravu, jak ji přinesla novela exekučního řádu a občanského řádu zákonem č. 139/2015 Sb., při komparaci s právními úpravami minulými a judikaturou.

"Potřebujeme se nadechnout. Stát nás drtí nárůstem povinností, nedorovnal a snížil odměny, upírá nám možnosti přivýdělku, přitom naše úřady zatěžuje rostoucími náklady na provoz a vedení úřadů," podotýká soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, vedoucí Exekutorského úřadu Přerov. O nedostatcích systému exekucí v Česku, dopadech snížení exekutorského tarifu či obsazování uvolněných úřadů si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Dnes budeme hovořit o tématu, které je jak před odbornou, ale i laickou veřejností poněkud upozaděné, a to hlavně díky exekuční činnosti exekutorů, o které se nejvíce hovoří. Zaměřím se proto na další činnosti soudních exekutorů podle § 74 a násl. exekučního řádu.

Rozsáhlé změny v insolvenci spotřebitelů se dotknou i řízení o oddlužení. Toto řízení přitom tvoří významnou část všech insolvenčních řízení: 75,60 % všech žádostí v roce 2016 (celkem 29 500) se týkalo oddlužení (v letech 2011-2016 to bylo 63,67 %).

Můj dnešní příspěvek bude zaměřen na nový trend v oblasti insolvenčního práva, týká se podniků, které se dostaly do úpadkové situace, do insolvence. V dnešní době sílí názor, že tyto subjekty by neměly být trestány za neúspěch v podnikání a měly by v podnikání dostávat druhou šanci. Tato myšlenka se nyní prolíná do řady norem, které se v letošním roce aktivují, a to do evropského nařízení o insolvenčním řízení a české novely insolvenčního zákona.

Novela insolvenčního zákona (IZ), (zákon č. 64/2017), opět označovaná jako „velká“ novela, vstupuje v účinnost 1. července 2017. Změny vyjasňují mezinárodní a místní příslušnost insolvenčních soudů, upravena je domněnka o platební schopnosti, nová pravidla platí pro podávání neopodstatněných, šikanózních insolvenčních návrhů a pro řízení o oddlužení.

Druhá část příspěvku se věnuje změnám v možnostech obrany manžela povinného v případě neoprávněného postihu jeho práva či věci, ke kterým došlo v souvislosti s novelizací občanského soudního řádu po 1. 7. 2015.

„Mám obavy, aby novela nevedla k další rezignaci věřitelů na prosazování jejich nároků v rámci insolvenčních řízení,“ říká k novele insolvenčního zákona Mgr. Pavel Pravda, zakládající partner pražské pobočky advokátní kanceláře bnt attorneys-at-law s.r.o. K jeho hlavním odborným specializacím patří obchodní právo včetně M&A, právo nemovitostí, energetické právo a veřejné zakázky. V rámci své praxe se podílel na řadě významných projektů, zejména v oblasti energetiky, zdravotnictví a nemovitostí. Aktivně se věnuje rovněž publikační a přednáškové činnosti.

I v letošním roce se účastníci odborného kongresu Právní prostor mohou těšit na vystoupení místopředsedy Nejvyššího soudu JUDr. Romana Fialy, tentokrát s příspěvkem s názvem: "I v procesním právu je cesta do pekla dlážděna dobrými úmysly". Ačkoli pan místopředseda zůstal ve svých odpovědích tajemný a to hlavní představí až na kongresu, přece jen se můžete v následujícím rozhovoru dozvědět, jak hodnotí současný stav českého procesního práva.

Pojem „péče řádného hospodáře“ je patrně jednou z prvních asociací, která se většině členů odborné veřejností vybaví v souvislosti s vymezením práv a povinností členů statutárních orgánů. Takovému myšlenkovému pochodu se nelze ani v nejmenším divit; je to právě tento institut, který představuje standard péče, jež je statutární orgán povinen zachovávat. Ani tomuto institutu, resp. jeho souvislosti s ostatními instituty, se nevyhnuly změny spojené s rekodifikací soukromého práva. Jedna z těchto změn bude i tématem následujícího článku.

Autorka se zaměřuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, který konstatoval, že § 5 písm. a) a b) insolvenčního zákona a § 46 odst. 7 exekučního řádu jsou konkurenčními ustanoveními, přičemž zasáhl do ústavně zaručených práv soudního exekutora, a to do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Porušení tohoto práva spatřuje autorka v tom, že soudní exekutor je stavěn do pozice běžného věřitele, aniž by byla vzata v úvahu specifičnost jeho postavení a činnosti či povaha nákladů.

Cílem je porovnat rozdílné vnímání postavení soudních exekutorů a soudců v nálezech Ústavního soudu. Toto srovnání má smysl s ohledem na skutečnost, že na soudního exekutora je delegována státní moc příslušející jinak soudům. Pokud totiž existují ústavní limity mající za cíl chránit např. nezávislost moci soudní, měla by být tatáž kritéria pro posuzování ústavních limitů použita i vůči soudním exekutorům, když § 2 exekučního řádu stanoví, že exekutor vykonává exekuční činnost nezávisle.