Změna v pravidlech pro hlasování věřitelů v insolvenčním řízení
Novela insolvenčního zákona opětovně změnila pravidla pro hlasování věřitelů ve vlastní věci a ve věci koncernových a blízkých osob. Česká úprava se tak ve svém důsledku znovu odchyluje od evropského trendu, kterým je maximální podpora sanačního řešení úpadku.
V polovině tohoto roku nabyla účinnosti rozsáhlá novela insolvenčního zákona, která mimo jiné přinesla další změnu pravidel hlasování věřitelů v insolvenčním řízení, a to zejména v otázce hlasování ve vlastní věci a hlasování ve věcech osob blízkých a koncernových.
V této oblasti již došlo podruhé k zásadnímu obratu. V původním znění insolvenčního zákona bylo stanoveno, že s výjimkou volby věřitelského výboru nesmí žádný z věřitelů hlasovat ve vlastní věci nebo ve věci osoby věřiteli blízké anebo osoby, která tvoří s věřitelem koncern. Původně byl tedy stanoven obecný zákaz hlasování věřitelů ve vlastní věci.
Poté přišel první obrat tohoto konceptu s tzv. revizní novelou v roce 2014, kdy stále platil obecný zákaz věřitelů hlasovat ve vlastní věci, ale nově bylo stanoveno, že věřitel může hlasovat ve věci osoby, která s ním tvoří koncern nebo ve věci osoby blízké. Tato změna umožnila koncernovým osobám přispět k reorganizaci dlužníka. Zároveň sledovala evropský trend směřující k maximální podpoře sanačního řešení úpadku. V praxi byla tato možnost koncernovými věřiteli často využívána a přispěla k záchraně řady podnikatelů.
Po třech letech však opět přišel obrat a znovu byl zakotven zákaz hlasování ve věcech týkajících se členů koncernu a blízkých osob dlužníka. Výjimku tvoří pouze hlasování o věřitelském reorganizačním plánu, který se ovšem v praxi vyskytuje velmi zřídka.
S výše uvedeným souvisí i další změna, kterou přinesla novela za účelem zvýšení transparentnosti věřitelů. Vymezení věřitelé mají nově povinnost spolu s přihláškou pohledávky nebo při postoupení pohledávky doložit skutečného majitele ve smyslu zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.
Zákonodárce odůvodnil tuto změnu tím, že koncernoví věřitelé neprosazují na schůzích věřitelů své zájmy, ale zájem dlužníka na jeho záchraně za cenu co nejnižšího uspokojení věřitelů. A to navzdory tomu, že zachování existence dlužníka a možnost dalšího obchodování s ním může mít pro věřitele větší význam než výše uspokojení jejich pohledávek.
Zdroj: BNT journal
Kontakt na autora: karolina.novakova@bnt.eu
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.




