Občanské právo

Harmonizace prostřednictvím evropských předpisů, říkají (euro)skeptici, vede vždy ke složitějším zákonům a přísnější regulaci brzdící podnikatelské subjekty v rozletu. Není to pravda a nová česká úprava týkající se organizace spotřebitelských soutěží – u nás tolik populárního marketingového nástroje – je toho průzračným příkladem. Účinnosti nabyla 1. 1. 2017.

Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) se rozsudkem ze 7. 7. 2016 (C-494/15) postavil za majitele práv duševního vlastnictví, když konstatoval, že tito mohou postupovat nejen proti samotným porušovatelům, ale i proti prostředníkům, tedy těm, kdo porušovatelům poskytují prodejní místa, např. i proti provozovatelům reálných tržišť (nikoli pouze on-line tržišť).

Druhá část příspěvku profesora Marka se věnuje smlouvě o dílo a otázkám s ní spojenými, především pak náležitostem této smlouvy, otázkám určení vlastnického práva, úplatě a ceně díla či vadám díla.

Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh novely autorského zákona, která provádí do našeho právního řádu směrnici Evropského parlamentu o kolektivní správě autorského práva. Zmíněná směrnice zavádí přísnější a transparentnější pravidla pro kolektivní správu autorských práv a společný standard pro kolektivní správu napříč členskými státy Evropské unie.

Smlouvou o kontrolní činnosti se kontrolor zavazuje zjistit nestranně stav určité věci nebo ověřit výsledek určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení a objednatel se zavazuje zaplatit mu odměnu. K ujednání, jímž se kontrolorovi ukládá povinnost, jež by mohla ovlivnit nestrannost kontroly nebo správnost kontrolního osvědčení, se nepřihlíží. Příspěvek se dále zabývá nejdůležitějšími ustanoveními nové podoby smlouvy o dílo.

Soudní dvůr Evropské unie (“SDEU”) nedávno přišel s relativně průlomovým, avšak do jisté míry i trochu překvapivým rozhodnutím. Rozhodnutí se týká uveřejňování hypertextových odkazů na internetu, odkazujících na obsah chráněný autorským právem, avšak zveřejněný bez souhlasu autora – tedy neoprávněně. Přesto, že problematika uveřejňování hypertextových odkazů na webových stránkách nebo sociálních sítích se velmi často dotýká mnohých z nás, lze přepokládat, že jen velmi málo lidí by napadlo, že při této na první pohled banální činnosti bude třeba dodržovat určitá pravidla tak, aby nedocházelo k porušování autorských práv. Pojďme se podívat, jak se s touto problematikou SDEU vypořádal.

Novela občanského zákoníku navrací spoluvlastníkům nemovitostí zákonné předkupní právo.

Vybraný judikát Nejvyššího soudu se věnuje stanovení konkrétního typu odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb za způsobenou újmu na zdraví, a to podle dříve platného občanského zákoníku z roku 1964. Určení konkrétního typu odpovědnosti je přitom pro zdravotnické zařízení klíčové pro posouzení případného nároku pacienta na náhradu újmy na zdraví a může vést ke zcela odlišnému výsledku ve věci.

Pracovní skupina Evropské komise – Working Party 29 („WP29“) vydala v pátek 16. prosince 2016 první z řady slíbených dokumentů, které mají poskytnout výklad k obecnému nařízení o ochraně osobních údajů („GDPR“).

Odstoupit od smlouvy o dílo není tak snadné jako vrátit v obchodě nevhodně koupený dárek. Vyplatí se pozorně zkontrolovat dílo při přebírání a znát své možnosti pro případ, že se na něm vyskytnou vady.

Jedním z nových institutů, které do českého práva přinesla rekodifikace soukromého práva, je správa cizího majetku (§ 1400 až § 1474 obč. zák.).

Nedávno mě popadla touha podpořit národní hospodářství, udržet zaměstnanost a přiložit pod kotel národních tradic, a rozhodl jsem se koupit si pivo.

V nedávné době bylo zveřejněno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které má zásadní dopad na vztahy mezi směnečnými rukojmími (avalisty), kteří se zaručili za téhož dlužníka (avaláta). Rozhodnutí bylo vydáno 31. května 2016 pod sp. zn. 29 Cdo 2653/2015. Ačkoli se jedná o poměrně významnou změnu ve směnečném právu za poslední dobu, obešla se bez větší pozornosti.

Nenápadné ustanovení insolvenčního zákona může značně zkomplikovat život řadě dlužníků. Pokud totiž po prohlášení konkursu na majetek osoby, která je jejich věřitelem, plní tomuto věřiteli a plnění se nedostane do majetkové podstaty, nezprošťují se tímto plněním svého závazku. Jinými slovy, dluh není splněn, není-li o plnění obohacena majetková podstata. Může se tak stát, že po nich bude insolvenční správce dluh úspěšně (znovu) vymáhat.

V dnešní době považujeme internet za naprostou přirozenost, přes to všechno je však stále fenoménem, kterému sociální sítě, jako jsou Facebook, Twitter a jiné, dávají další rozměr. Právě prostřednictvím sociálních sítí lidé sdílejí často ty nejintimnější informace o sobě. Mnohdy si ale neuvědomují následky, které takové zveřejnění může způsobit.

V další části přehledu aktuální judikatury v oblasti zvyšování výživného se zaměříme na příjmy rodičů a jejich partnerů, jejich výpočet a také na otázku, co je vlastně osobní péčí o nezletilé dítě.

V rámci advokátní praxe se často setkáváme s představou klientů, že soudem přiznané výživné již není možno měnit. Zvýšení či změnu výživného na nezletilé dítě je však možné požadovat vždy, pokud dojde od poslední úpravy ke změně poměrů buď na straně nezletilého dítěte, na straně povinného rodiče nebo na obou stranách. Tyto případné změny bude vždy soud při rozhodování, zda stanovené výživné zvýšit či snížit, zkoumat.

Druhá část příspěvku dr. Ondrejové se zabývá dalšími spornými otázkami závazkového práva podle nového občanského zákoníku, konkrétně se jedná o problematiku adhezních smluv, obchodních podmínek, promlčecí lhůty a lichvy.

Máme-li se dnes zaměřit na problémové otázky závazkového práva, je třeba předně říci, že občanský zákoník je sice účinný již téměř tři roky, avšak problémů neubývá, ba naopak. Čím více odborných děl vzniká, tím více přibývá problematických oblastí, a to v přímé úměře s množícími se názory dalších a dalších autorů.

Občanský soudní řád ve své třetí části, v hlavě druhé upravuje problematiku dokazování v civilním řízení, když dle ustanovení § 120 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Po navržení důkazů je na zvážení soudu, které z navrhovaných důkazů provede. Občanský soudní řád dále demonstrativně jmenuje některé druhy důkazů tak, že za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslechy svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků.

Smyslem příspěvku je srovnání možnosti a vhodnosti úpravy závazkových vztahů při přenechání nemovitostí určených k rekreaci, míněno chalup a chat k dočasnému užívání jinému. V těchto případech lze uvažovat úpravu smluvního vztahu skrze tři podoby úpravy nájemní smlouvy, a to dle obecných ustanovení o nájmu dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) nebo speciálních ustanovení o nájmu bytu a domu dle § 2235 a násl. občanského zákoníku či speciálních ustanovení o ubytovací smlouvě dle § 2326 a násl. občanského zákoníku.

Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabude účinnosti dne 1. 12. 2016, přinese do oblasti spotřebitelských úvěrů velmi výrazné změny. Novinky se dotknou především nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a to zavedením zcela zásadních povinností, které budou poskytovatelé nově muset respektovat. Právě těmto změnám a novým povinnostem pro nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů (v článku dále také jako „nebankovní poskytovatel úvěru“ nebo „poskytovatel úvěru“) je věnován tento článek.

V poslední době se lze více než v minulosti setkat s tím, že zaměstnanci mají v práci neomezený přístup k internetu. Tato pro nás zcela přirozená věc však skrývá určitá rizika, která si většina zaměstnavatelů nemusí ani uvědomovat. Na následujících řádcích představujeme příklady takového rizika a také návod, jak se případným nepříjemným situacím vyhnout.

V životě nejsou zcela výjimečné situace, kdy na nějakou dobu potřebujeme někde odložit své věci, a to tak, aby byly v bezpečí a připravené pro další užití. Zcela běžná situace je například návštěva divadla, kde si potřebujeme odložit kabát, nebo odložení kufru v úschovně na nádraží v cizím městě, kde máme při cestách nějaké vyřizování. Nad povahou takovýchto právních jednání se nejspíš nikdo nepozastavuje.

První část příspěvku se věnovala smlouvě o realitním zprostředkování obecně. Ve druhé části budou blíže rozebrány obsahové a formální náležitosti tohoto smluvního typu.