Prodej padělků a odpovědnost provozovatele reálného tržiště za jejich prodej nájemci
Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) se rozsudkem ze 7. 7. 2016 (C-494/15) postavil za majitele práv duševního vlastnictví, když konstatoval, že tito mohou postupovat nejen proti samotným porušovatelům, ale i proti prostředníkům, tedy těm, kdo porušovatelům poskytují prodejní místa, např. i proti provozovatelům reálných tržišť (nikoli pouze on-line tržišť).
Právě k výkladu pojmu „prostředník“ ve smyslu třetí věty článku 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. 4. 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví směřovala jedna z předběžných otázek Nejvyššího soudu ČR, která vzešla ze sporu mezi společnostmi Tommy Hilfiger Licensing LLC a další na jedné straně a společností DELTA CENTER a.s. na druhé straně, která si pronajala areál tržnice.
SDEU potvrdil, že provozovatelé reálného tržiště mohou být nuceni k tomu, aby ukončili prodej padělků a zamezili dalšímu porušování práva ze strany prodejců na tržišti, a to za stejných podmínek jaké platí pro provozovatele on-line tržišť (např. eBay), jak již bylo dříve judikováno v rozsudku SDEU ve věci L’Oréal. Z rozhodnutí SDEU vyplývá, že provozovatele reálného tržiště, který pronajímá prostory jednotlivým majitelům stánků, a tím tak nabízí možnost třetím stranám prodávat padělky na tomto tržišti, lze považovat za prostředníka ve smyslu směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví. S odkazem na rozhodnutí v případech L’Oréal a Scarlet Extended totiž nehraje roli, zda má prostředník se skutky porušovatele cokoliv dočinění, ale je nutné prokázat, že poskytovatel poskytuje službu, která může být zneužita k porušování práv duševního vlastnictví. S odkazem na druhou předběžnou otázku Nejvyššího soudu ČR je irelevantní to, zda se jedná o fyzické nebo on-line tržiště, protože rozsah směrnice není omezen na e-commerce. Provozovatel tržiště tak může být nucen učinit přítrž porušování práv jednotlivými obchodníky a bude muset učinit kroky směrem k tomu, aby zabránil novému porušení.
Je zřejmé, že vlastníci duševního vlastnictví toto rozhodnutí vítají, neboť jim poskytuje další zbraň v boji proti prodeji padělků. Je totiž ekonomičtější požadovat po prostředníkovi, kterým je např. typicky provozovatel tržiště, aby podnikl kroky proti trhovcům, kteří zasahují do práv duševního vlastnictví, než by bylo podnikat kroky vůči jednotlivým prodejcům.
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.



