Možnosti zvýšení výživného ve světle aktuální judikatury - I. část

Tento článek má za cíl poukázat na některé skutečnosti a soudní rozhodnutí, které mohou mít vliv na stanovení výše výživného, k nimž je ze strany soudů při stanovení výše výživného přihlíženo.

Zákonné zakotvení vyživovací povinnosti nalezneme v § 910 až 923 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Do návrhu na zvýšení výživného, který je nutno podat, aby o daném mohlo být soudem rozhodováno, je vždy nutné popsat veškeré změny, které na straně dětí od poslední úpravy výživného nastaly. Je nutné ovšem zdůraznit, že každý případ musí být soudem posuzován individuálně, s přihlédnutím ke všem jeho okolnostem.

Povinná školní docházka

V případě, kdy nezletilý nastupuje do mateřské školky, příp. do 1. třídy základní školy se jedná o důvod, pro který lze žádat zvýšení výživného. Kvalifikovanou změnu poměrů odůvodňující zvýšení výživného soudy spatřují zpravidla již v nástupu do mateřské školy, byť i v tomto případě toto nemusí být pravidlem. Za kvalifikovanou změnu poměrů odůvodňující zvýšení výživného však soudy téměř vždy považují nástup povinné školní docházky a nástup do prvního ročníku střední školy. Mezi další důvody, pro něž lze podat návrh na zvýšení výživného, pak patří rovněž změna mimoškolních zájmových aktivit nezletilého, jako jsou kroužky a ostatní mimoškolní činnosti (sportovní aktivity apod.), kdy na těchto výdajích mají povinnost podílet se oba rodiče.

Studium pro studium

Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, pokud oprávněný není schopen sám se živit. Zákon takto vymezuje základní předpoklad pro vznik a trvání vyživovací povinnosti, která není jakkoliv omezena věkem dítěte. V praxi je nejčastěji tato otázka řešena v souvislosti s tzv. „studiem pro studium“ a s ukončením přípravy na další povolání na střední škole, případně studia na vysoké škole. Je však vždy důležité, aby se obecné soudy pečlivě zabývaly konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností studia, které by mělo vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro životní potřeby prací. Nemělo by určitě jít o studium samoúčelné, kdy dle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1247/13 „v případě, že studium nezletilého nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte.“ Ústavní soud v tomto rozhodnutí uvádí, že nehodlá nikterak znevažovat či dokonce zpochybňovat i vzdělávání vykonávané pouze z důvodu zájmu, a nikoliv jako potenciální přípravu k budoucímu povolání, ovšem na takové studium se již nevztahuje zákonná a soudně vymahatelná vyživovací povinnost rodičů.

Odpověď na to, kdy jde o samoúčelné studium, lze dovodit i z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, dle něhož „u nezletilého dítěte vykonávajícího povinnou školní docházku, případně připravujícího se na další povolání na střední škole, bude přiznání výživného odpovídajícího odůvodněným potřebám dítěte pravidlem. U zletilých dětí však musí být vyživovací povinnost odůvodněna konkrétními okolnostmi daného případu.“

Zdravotní stav nezletilého dítěte

Také zdravotní stav dítěte může hrát velkou roli při stanovení výše výživného, neboť oproti zdravému dítěti rodič dítěte, které trpí například chronickou nemocí, případně nějakou mírou postižení, bude muset takovému dítěti věnovat bezesporu mnohem více péče či se více podílet na hrazení potřeb tohoto dítěte.

Majetkové poměry povinného rodiče

Dalším atributem hrajícím roli při rozhodování o zvýšení výživného jsou majetkové poměry a příjmy povinného. Soud by při rozhodování o výživném měl vždy zohlednit nejen fakticky dosahované příjmy povinného, ale celkovou jeho finanční i majetkovou situaci, tj. majetek v jeho vlastnictví a jeho životní úroveň.

Dle ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také vždy zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. V tomto ustanovení je zakotvena tzv. potencionalita příjmů, díky které je možno vycházet nejen z faktických, ale i případně z možných příjmů povinného. Dle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. III. ÚS 1303/11 má potencionalita postihovat zejména situace, kdy je povinný bez prostředků, vyhýbá se práci, a proto nemůže a vlastně ani nechce plnit vyživovací povinnost. Dále je pak nutno poukázat i na nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1181/07, dle kterého „zbavil-li se rodič svým úmyslným jednáním, pro které byla na něj uvalena vazba a pro něž byl následně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, objektivní možnosti plnit svoji vyživovací povinnost vůči svému nezletilému dítěti, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži tohoto dítěte, jež dle čl. 32 odst. 4 listiny má právo na rodičovskou výchovu a péči“.