Užívání hypertextových odkazů k neoprávněně zveřejněným dílům
Soudní dvůr Evropské unie (“SDEU”) nedávno přišel s relativně průlomovým, avšak do jisté míry i trochu překvapivým rozhodnutím. Rozhodnutí se týká uveřejňování hypertextových odkazů na internetu, odkazujících na obsah chráněný autorským právem, avšak zveřejněný bez souhlasu autora – tedy neoprávněně. Přesto, že problematika uveřejňování hypertextových odkazů na webových stránkách nebo sociálních sítích se velmi často dotýká mnohých z nás, lze přepokládat, že jen velmi málo lidí by napadlo, že při této na první pohled banální činnosti bude třeba dodržovat určitá pravidla tak, aby nedocházelo k porušování autorských práv. Pojďme se podívat, jak se s touto problematikou SDEU vypořádal.
V předmětném rozhodnutí soudu ve věci GS Media BV proti Sanoma Media Netherlands BV (C‑160/15) (“Rozhodnutí”) se SDEU zabýval případem společnosti GS Media, která na svých webových stránkách zveřejnila hypertextové odkazy na australské webové stránky obsahující neoprávněně zveřejněné fotografie nizozemské modelky Britt Dekker, které byly pořízeny pro časopis Playboy a publikovány na těchto stránkách bez souhlasu vlastníka autorských práv. Na základě této skutečnosti byla společnost GS Media vlastníkem příslušných autorských práv k fotografiím, společností Sanoma Media, která je v Nizozemsku vydavatelem časopisu Playboy, upozorněna na to, že zpřístupněné hypertextové odkazy umožňují přístup k nelegálně zveřejněným fotografiím a měly by být z webových stránek společnosti GS Media staženy.
Na základě okolností daného případu SDEU dospěl k závěru, že ne každé uveřejnění hypertextových odkazů odkazujících na neoprávněně zveřejněná autorská díla se považuje za “sdělování veřejnosti” ve smyslu článku 3 odst. 1 směrnice 2001/29 ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (“Autorskoprávní směrnice”). To by podle SDEU mělo za následek silné omezení svobody projevu a informací a nerespektovalo by přiměřenou rovnováhu, kterou se Autorskoprávní směrnice snaží nastolit mezi touto svobodou a obecným zájmem na jedné straně a zájmem nositelů autorského práva na účinnou ochranu jejich duševního vlastnictví na druhé straně.
Ve svém Rozhodnutí byl SDEU veden převážně záměrem nepoškodit správné fungování internetu a s ohledem na tuto skutečnost se pokusil rozlišit dva možné scénáře, kterými se daný problém týkající se užívání hypertextových odkazů pokusil vyřešit. SDEU tak rozlišil užívání hypertextových odkazů v závislosti na tom, zda bylo učiněno za účelem dosažení zisku, či nikoliv.
V prvním z uvedených případů dochází ke zveřejňování hypertextových odkazů (odkazujících na obsah publikovaný na internetu v rozporu se zákonem bez předchozího souhlasu držitele autorských práv) osobou, která tak nečiní za účelem dosažení zisku. Například tedy fyzickou osobou, zveřejňující hypertextový odkaz na svém webu z ryze osobních důvodů. Za těchto okolností uveřejňování hypertextových odkazů nepředstavuje ani “sdělování veřejnosti” ve smyslu článku 3 odst. 1 Autorskoprávní směrnice, ani porušování autorského práva, není-li z okolností zřejmé, že daná osoba věděla nebo musela vědět o tom, že zveřejněný hypertextový odkaz zpřístupňuje nelegálně publikovaná díla – jako třeba v případě, kdy na to byla výslovně upozorněna samotným autorem.
Proto pokud dotyčný nebyl či nemohl být dostatečně informován o porušování autorských práv internetovým obsahem, na který jím uveřejněné hypertextové odkazy navigují, a cílem jejich zveřejnění by současně nebylo dosažení zisku, nelze od takového člověka rozumně požadovat, aby si byl vědom veškerých možných důsledků, které jeho internetové aktivity mohou mít vůči třetím osobám. Nelze tak ani dovozovat odpovědnost této osoby za podobné jednání.
Velmi odlišný přístup však SDEU přijal ve svém Rozhodnutí v případě, kdy osoba hypertextové odkazy na internetu zveřejňuje za účelem dosažení zisku. Za těchto okolností by osoba uveřejňující hypertextové odkazy naopak měla vyvinout dostatečné úsilí pro to, aby zjistila a dozvěděla se o veškerých možných následcích, které by její internetové aktivity mohly mít na ostatní. Musí proto vědět, nebo alespoň být schopna dostatečně předpokládat, že by jejím jednáním mohlo dojít k případnému porušení autorských práv. Z toho důvodu se podle Rozhodnutí SDEU v takovém případě uplatní vyvratitelná domněnka vědomosti o neposkytnutí souhlasu se zveřejněním děl na internetu ze strany vlastníka autorských práv (je-li zveřejněním hypertextových odkazů sledován zisk). Pokud tato domněnka nebude dostatečné vyvrácena, bude se podle Rozhodnutí jednat o “sdělování veřejnosti” a tím pádem i o porušování autorského práva k dílům, které je nezákonné a dotyčný tak za něho může být patřičně sankcionován.
Rozhodnutí ESD nepochybně podstatně vyjasnilo některé podmínky zveřejňování hypertextových odkazů na internetu. Na druhou stranu se tím zvýšily všeobecné požadavky na umísťování hypertextových odkazů na internet, a bude tak do budoucna nutné na tyto věci vynaložit více opatrnosti, zejména pokud jde o případy uveřejňování hypertextových odkazů za účelem dosažení zisku. To by totiž mohlo být soudy vykládáno poměrně široce a snadno tak docházet k porušování autorských práv, jakož i k ukládání neočekávaných sankcí.
Další články
Koncentrace řízení a možnosti jejího prolomení
Koncentrace řízení představuje stěžejní institut sporného civilního procesu, jehož význam má spočívat především v zajištění rychlosti a hospodárnosti soudního řízení, v praxi často vyvolává otázky týkající se jejího rozsahu, podmínek nastoupení a možností jejího prolomení.
Privatizace Mostecké uhelné optikou práva: hranice aplikace obchodního zákoníku
Privatizace Mostecké uhelné společnosti patří k nejdiskutovanějším transformačním procesům 90. let. Ve veřejném i odborném prostoru se opakovaně objevují snahy hodnotit jednotlivé kroky tohoto procesu prizmatem obecného obchodního práva, případně dokonce optikou pozdější právní úpravy. Takový přístup však naráží na zásadní limit: přehlíží právní režim, v němž privatizace probíhala, a tím i povahu samotného procesu.
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.




