Značnou pozornost veřejnosti svého času vzbudila skutečnost, že „nový“ občanský zákoník nepřevzal původní úpravu zákonného předkupního práva spoluvlastníků, které tak k 1. lednu 2014 v zásadě (až na výjimky) zaniklo. Autoři občanského zákoníku odůvodnili zrušení zákonného předkupního práva zejména smluvní volností stran, kdy občanský zákoník ponechává případné zřízení předkupního práva na dohodě spoluvlastníků.
V důsledku přijetí tzv. technické novely občanského zákoníku (zákon č. 460/2016 Sb.) se však s účinností od 1. ledna 2018 zákonné předkupní právo spoluvlastníků vrací do českého právního řádu. Jeho podoba je přitom prakticky stejná jako za původní právní úpravy. Týká se však pouze nemovitostí, zatímco u movitých věcí přijatá novela naopak zákonné předkupní právo spoluvlastníků zcela ruší.
Od 1. ledna 2018 tak bude platit, že pokud spoluvlastník převádí spoluvlastnický podíl na nemovitosti, mají k němu ostatní spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (manžel, rodič, sourozenec, apod.), a to i v případě bezúplatného převodu jako je např. darování. Při porušení předkupního práva se může spoluvlastník, jehož předkupní právo bylo porušeno, domáhat na nabyvateli spoluvlastnického podílu, aby mu podíl nabídl ke koupi za stejných podmínek, za jakých jej nabyl od původního spoluvlastníka. Pokud tak nabyvatel neučiní, lze tuto povinnost vynucovat i soudní cestou.
Přijatá novela tak ve vztahu k nemovitostem představuje návrat zpět před účinnost současného občanského zákoníku. Je však otázkou, zda byl takto výrazný zásah do nedávno rekodifikovaného občanského práva nezbytný, když časté změny právní úpravy mají negativní vliv na právní jistotu osob.
Zdroj: BNT journal
Kontakt na autora: jakub.kasl@bnt.eu
Diskuze k článku ()