JUDr. Libor Vávra

Společenskou škodlivost skutku snižuje a pachateli polehčuje nekvalifikovanost přípravy a provedení spíše situačních než pečlivě promyšlených loupežných akcí v provozovnách typu, které jsou celkem notoricky vybavené bezpečnostními kamerami. Komentář k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015, sp.zn. 5 To 93/2015

V trestním řízení není až tak neobvyklé, že se obhajoba snaží vytěžit maximum z každého procesně sporného postupu orgánů činných v trestním řízení. A to proto, že často dochází k tomu, že je u vyšších soudů s těmito formálně-procesními výhradami úspěšná, jako by vůbec nešlo o podstatu věci. A tak se řešilo, zda přítomnost veřejnosti v jednací síni má vliv na správnost soudního rozhodnutí!

Pro účastenství na těžším následku je rozhodující představa obžalovaného o tom, jak bude jednat spoluobžalovaný útočník, jemuž pomáhá, a k jakým následkům může počínání tohoto útočníka vést, což platí i tehdy, pokud vlastní pachatel zaútočí vůči poškozenému jinak, ovšem pro poškozeného stejně nebezpečným způsobem. Komentář k Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2015, sp. zn. 1 Tmo 22/2014

Mezi škodou vzniklou z hlavního majetkového trestného činu a jednáním obžalovaného jako podílníka není příčinný vztah, a proto obžalovaný za tuto škodu neodpovídá. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2015, sp. zn. 12 To 137/2014

Jde o podílnictví z nedbalosti, kdy obžalovaný přislíbil pomoc při ztenčení majetku před rozvodovým řízením, vnímal je jako neetické, možná i související s trestnou činností, nebo tuto zastírající, a nepřiměřeně spoléhal na kusé informace, jichž se mu dostalo, a byť měl řadu možností, jak si skutečný stav věci alespoň částečně ověřit, neučinil tak a nepřiměřeně doufal, že jde o jednání legální. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2015, sp.zn. 12 To 137/2014

Ještě než začnu vůbec psát, chci především zdůraznit, že případná podobnost s žijícími obviněnými, jejich obhájci a více či méně vyhrocenými kauzami je čistě náhodná. Neodráží snahu někomu radit nebo jiného kritizovat, jde jako vždy o mou osobní úvahu nad právním problémem, který mne zaujal, přičemž se rozhodně necítím být povolán jej vyřešit. Sám jsem se s ním ve vlastní praxi setkal mnohokrát a názory se, jak je mezi právníky obvyklé, různí převelice.

Nejsou dány podmínky nutné obrany jako okolnosti vylučující protiprávnost, pokud je obžalovaný atakován poškozeným pouze pro výtržnické jednání své a svých přátel, kteří pak spolu s obžalovaným poškozeného fyzicky napadli. Komentář k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2014, sp. zn. 67 Tmo 32/2014

Hned na úvod musím zdůraznit, že v trestním řízení je případů, kde spis ve stadiu soudního řízení opakovaně putuje mezi soudem prvního stupně a soudem odvolacím, občas dokonce s krátkou odbočkou na soud Nejvyšší či Ústavní (tzv. ping-pong), mnohem méně, než se obecně veřejnost domnívá. A stále jich ubývá, mimo jiné i v důsledku změn v trestním řádu, posilujících princip apelační na úkor toho kasačního.

Nejen v souvislosti s návštěvou vietnamského prezidenta v ČR u příležitosti roku vietnamské kultury se stále častěji dostávají na přetřes ilegální sofistikované pěstírny marihuany, tzv. indoor pěstírny. Jde o trend posledních několika let, který pochopitelně, jako většina nezákonných trendů, vyvolal diskusi a polemiku i v trestně právní rovině.

Je v rozporu s principy právního státu, aby trestním postihem jednoho účastníka soukromoprávního vztahu byla nahrazována nezbytná míra opatrnosti druhého účastníka při ochraně vlastních práv a majetkových zájmů. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 4 To 78/2013

Výše a druh trestního opatření je přiměřené, pokud bere na zřetel i skutečnost, že souzené trestné činnosti se obžalovaný dopustil ve věku, kdy na něj lze nahlížet stále jako na osobu nezralou, jejíž mravní a rozumový vývoj nebyl ještě zdaleka ukončen a pro kterou je charakteristické, že předem nedomýšlí důsledky svého selhání, jímž zpravidla spáchání trestné činnosti je. Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2014, sp. zn. 67 Tmo 30/2014

„…a z těchto důvodů žádám, aby můj klient byl soudem v plném rozsahu zproštěn obžaloby dle § 226 písmeno a) trestního řádu“, hřímá často obhájce ve věcech trestních v rámci svého závěrečného návrhu před poradou senátu. A věřte, že při vyslovení písmene „a“ často zesílí hlas nebo významně pohlédne na svého klienta.

Trestní právo je postaveno na principu třístupňového řízení. To je evidentní, všichni to známe, konec konců, je to tradiční model, používá ho i civilní právo. Máme tedy soud prvního stupně - soud nalézací, soud druhého stupně - soud odvolací a soud kasační - Nejvyšší soud České republiky. Asi každého napadá, když se zase znovu a znovu vrací otázka existence vrchních soudů, proč máme čtyřčlánkovou soudní soustavu, když potřebujeme třístupňovou, ta nám stačí, potřebujeme tři stupně pro výkon spravedlnosti, tak jak jsem naznačil na začátku.

Jak se dívat na vyšší náklady ustanoveného obhájce, vzniklé posoupením zakázky státu na výkon obhajoby? Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. 1 Tmo 8/2014

Opět se vrátím k tématu, které mě, čím déle se trestnímu právu věnuji, zajímá stále více a více. Jde o trestání, přesněji řečeno otázku, jaké společnost prostřednictvím svých zástupců, zákonodárců volí metody nápravy pachatelů trestných činů.

Základní účel a cíl odvolacího řízení spočívá v odstranění všech případných procesních, skutkových i právních vad, jichž se ve svém rozsudku dopustil nalézací soud. Smyslem je dojít k bezvadnému konečnému rozhodnutí. Všichni víme, že názory obou soudních instancí se mohou lišit z mnoha úhlů pohledu, právní názor soudu odvolacího však musí být soudem prvního stupně respektován.

Opis usnesení, jímž bylo podle § 151 odst. 2, 3 tr. řádu rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů ustanovenému obhájci, se obžalovanému, který byl obžaloby zproštěn, vůbec nedoručuje, neboť toto usnesení se jej přímo nedotýká. Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2014, sp. zn. 67 Tmo 27/2014

Pachatel, který si na základě předchozí dohody přisvojuje cizí věci společně s osobou, již byly takové věci svěřeny, není spolupachatelem dle § 23 TrZ, ale účastníkem na přisvojení svěřené věci ve smyslu § 24 odst. 1 TrZ. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2014, sp. zn. 6 To 33/2014

Požadavek nezaměnitelnosti skutku v žádném případě neznamená, že musejí být přesně objasněny všechny okolnosti vážící se k danému jednání, postačuje zpravidla jejich co nejúplnější popis z pohledu zjištěných a prokázaných skutečností rozhodných pro posouzení trestnosti jednání. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2014, sp. zn. 11 To 106/2014

Býti „úřední osobou“ (dříve se používal pojem veřejný činitel) ve smyslu trestního zákoníku přináší určité výhody, například, každý útok proti takové osobě je trestán výrazně přísněji. Na straně druhé ovšem, pokud úřední osoba například překročí své pravomoci, bude postižena podle trestního práva i za takové jednání, které by u jiných zaměstnanců bylo předmětem maximálně pracovně-právních sankcí.

Jsou-li okolnosti spáchání trestné činnosti znakem kvalifikovaných skutkových podstat, například útok proti osobě mladší patnácti, resp. osmnácti let, útok na osobu svěřenou do jeho péče a zavrženíhodná pohnutka, pak je nelze považovat zároveň jako okolnosti přitěžující. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2014, sp. zn. 2 To 112/2014

Jak známo, ve středověku byla lichva křesťany považována za jeden z nejtěžších hříchů, jako taková jim byla zapovězena a naopak představovala jednu z mála činností, kterou mohli vykonávat židé. Mnohý z nás má jistě již z dětské literatury v paměti obrázek škaredého, shrbeného lichváře, který měl nejen svou vizáží daleko k poctivému obchodníkovi.

Počty řidičů ujíždějících před policií stále stoupají, hlásila Česká televize ve svém zpravodajství na konci letošního ledna. A hned zařadila reportáž o výcviku policistů k zastavování vozidel pomocí ostnatých řetězů, při jejichž přejetí se zničí pneumatiky a vůz se stane těžko ovladatelným.

Další dvě obvinění padla v Ústeckém kraji za kupčení s hlasy během říjnových komunálních voleb. Policisté trestně stíhají 24letého a 28letého muže, kteří měli v Bílině na Teplicku několika osobám nabídnout peníze za volbu konkrétní politické strany.

Byť soudní praxe používá v právních větách i odkaz na podzákonné normy, třeba v podobě citací vládních nařízení, neznamená to, že pokud takový odkaz chybí, jde o pochybení, které by sebou neslo nutnost v odvolacím řízení celý rozsudek ve výrocích o vině zrušit a znovu a v podstatě formálně rozhodnout o stejné vině i trestech... Komentář k rozsudku Vrchníh osoudu v Praze ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. 12 To 64/2014