Jsem volič! Co dáte?

Oba muži čelí obvinění ze spáchání trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda, v případě odsouzení jim za to hrozí trest odnětí svobody v rozmezí od šesti měsíců až do tří let. Policisté aktuálně šetří údajné ovlivňování výsledků voleb v osmi dalších městech a obcích kraje. Litoměřický soud už za kupčení s hlasy potrestal padesátiletého muže trestem odnětí svobody na devět měsíců s podmínečným odkladem na 18 měsíců.

Tolik zestručněná zpráva z médií.

A znění příslušné pasáže trestního zákoníku?

§ 351

Maření přípravy a průběhu voleb nebo referenda

Kdo jinému násilím nebo pohrůžkou násilí nebo lstí brání ve výkonu volebního práva nebo hlasovacího práva v referendu anebo jiného takovým způsobem k výkonu volebního práva nebo hlasovacího práva v referendu nutí,

kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s výkonem volebního práva nebo hlasovacího práva v referendu poskytne, nabídne nebo slíbí finanční, majetkový nebo jiný obdobný prospěch, aby volil nebo hlasoval v rozporu s nezávislým vyjádřením své vůle,

kdo padělá údaje v dokladu o počtu členů politické strany nebo na petici pro volební účely nebo v jiném dokumentu souvisejícím s volbami nebo referendem anebo vědomě použije takového dokumentu jako pravého,

kdo vědomě nesprávně sečte hlasy či poruší tajnost hlasování, nebo

kdo jinak hrubým způsobem maří přípravy nebo průběh voleb do zákonodárného sboru nebo zastupitelstva územního samosprávného celku anebo přípravy nebo průběh referenda, až do vyhlášení jejich výsledků,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

I bez znalosti podrobností odhaduji, že obviněným je kladeno za vinu naplnění druhé aliney tohoto zákonného ustanovení. Ta byla do trestního zákoníku doplněna zákonem č. 330/2011 Sb. na základě, jak se dočteme v jednom z aktuálních komentářů k trestnímu zákoníku,[1] obecně známých případů volebních machinací vyskytujících se zejména ve volbách do orgánů územní samosprávy.

Jde vlastně o speciální případ korupce – podplácení voliče.

Což o to, mnohé debaty se o této, jistě nijak objevné a novátorské snaze ovlivnit výsledek voleb ve prospěch některého ze soupeřících politických subjektů, občas vedly. A nejednou padaly protiargumenty k proklamované snaze tyto případy trestně postihovat, některé vážně, jiné humorněji míněné.

Leckoho ale hned napadne, proč bychom měli stíhat v podstatě osamocené jednotlivce kupující si přízeň voličů (většinou voličů mírně řečeno rozumu mdlejšího - infantilních – prodejných) za pár korun či stokorun, a bez trestu nechat čelné představitele politických stran, kteří na náměstích, v prostředcích hromadné dopravy, kulturních sálech i jinde nabízejí shromážděným občanům guláše, nejrůznější moky, koblihy, propisky, trička a podobně? A to je ještě to nejmenší. Nejsou slíbením úplatku i předvolební sliby na plakátech typu: „ Zvýšíme porodné“ a „Snížíme daně“?

Přiznám se, že nemám tušení, jestli byl za tzv. kupčení s hlasy někdo odsouzen ještě před novelizací č.330/2011 Sb. Každopádně jsem na základě informací citovaných v úvodu tohoto článku hledal důvodovou zprávu ke zmíněné novelizaci veden zvědavostí, jaká argumentace byla použita k nové alinee 2 a zda a jak se vypořádala s naznačenými pochybnostmi. Nedozvěděl jsem se nic, důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona (později schváleného pod č. 330/2011 Sb.) se o jakékoli změně § 351 tr. zákoníku vůbec nezmiňuje. Jak a proč se zde ocitla, tedy netuším.

Z již zmíněného komentáře k trestnímu zákoníku se můžeme dozvědět, že nové znění trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda podle § 351 alinea 2 zahrnuje znaky, které zajišťují, že pod tento trestný čin nebudou zahrnována jednání, která spočívají v jednání, ke kterým obvykle dochází na volebních mítincích stran a jiných shromážděních v souvislosti s volbami či referendem, kdy jsou voličům rozdávány drobné dárky apod. (srov. znaky „finanční, majetkový nebo jiný obdobný prospěch“ a „aby volil nebo hlasoval v rozporu s nezávislým vyjádřením své vůle“). Taková jednání totiž nelze považovat za tzv. kupčení s hlasy, resp. volební korupci, ale spíše za součást volební kampaně.

Potud tedy máme jasno, ostatně, komentář odpovídá jazykovému výkladu uvedeného ustanovení.

Mnohem zajímavější ve shora popsaných případech bývá, zda policie a následně státní zástupce dokáží prokázat subjektivní stránku pachatele ve vztahu ke znaku skutkové podstaty „jinému nabídne nebo slíbí prospěch, aby volil nebo hlasoval v rozporu s nezávislým vyjádřením své vůle“. Většina z nás si nejspíš klasické kupčení s hlasy představuje jako jistou formu nátlaku pachatele na voliče s cílem přimět jej, zde s pomocí nabídnutého „úplatku“, aby volil buď tu kterou kandidátku, stranu či hnutí. Nebo dokonce, aby svůj hlasovací lístek ještě navíc příslušným způsobem upravil, dal své preferenční hlasy těm, pro které „uplácející“ pracuje.

Co tedy musí obžaloba z hlediska subjektivní stránky prokázat?

1. Buď, že „uplácený“ by bez pobídky vůbec nevolil.
2. Nebo kdyby volil, tak jinou kandidátku.
3. Případně, i kdyby volil tuto kandidátku, tak s jinými preferencemi.

A to není pro obžalobu jednoduchý úkol. Vždyť představa, že si vzal „poškozený“ peníze, a přitom volil v souladu se svou vůlí, není vůbec vyloučená. A pak by se o trestný čin samozřejmě nejednalo.

Zkrátka, ukazuje se, že tato skutková podstata musí být zužujícím způsobem napsaná, aby nepostihovala řádnou politickou kampaň, ale pak je samozřejmě poněkud bezzubá vůči těm, na které míří.

Ostatně, kdyby volební účast v celostátních volbách nebyla u nás v posledních letech tak ostudná, tak by pár desítek či stovek koupených hlasů nemělo pro jejich výsledek žádný význam a možná bychom ani neměli takto novelizovaný trestní zákoník.

---

[1] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012.