Občanské právo

Cílem tohoto příspěvku je objasnění významu clinical guidelines v oblasti právní odpovědnosti pro určení náležité odborné úrovně poskytování zdravotních služeb. Úvodem příspěvku je pojednáno o významných subjektech, jež clinical guidelines vydávají, stejně tak jako o jejich druzích, a to nejen v České republice, ale i v Německu a Velké Británii. Následuje pasáž osvětlující úskalí určování náležité odborné úrovně poskytování zdravotních služeb podle clinical guidelines. Závěrem je naopak pojednáno o jejich přínosech.

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v posledních měsících opakovaně informuje veřejnost o svém záměru zpřístupnit asistovanou reprodukci (ART) osobám bez partnera. Zdůvodňuje to lidskými právy a demografickou situací. Článek je analýzou vyslovených důvodů a možných konsekvencí.

Účinnost tzv. GDPR, tedy unijního nařízení o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, se nezadržitelně blíží. Správcům osobních údajů stanoví celou řadu povinností. Některým z nich například ukládá povinnost provést posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, které se také označuje zkratkou DPIA, vycházející z anglického Data Protection Impact Assessment.

Od 1. 1. 2018 nabyly účinnosti poslední změny obsažené v zákoně č. 460/2016 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), mezi kterými je změna právní úpravy předkupního práva. Přijetím této novely došlo po čtyřech letech účinnosti nového občanského zákoníku k znovuzavedení institutu zákonného předkupního práva spoluvlastníků v podobě, ve které platil ve starém občanském zákoníku, tedy v zákoně č. 40/1964 Sb., avšak s některými odlišnostmi, které jsou popsány v tomto článku.

Teorie ztráty šancí (příležitosti) byla diskutována v mnoha zemích v situacích nejasné příčinné souvislosti, kdy stávající systém v oblasti prokazování kauzálního nexu, založený na principu „vše nebo nic“ nevede k uspokojivým výsledkům. Samotná teorie ztráty šancí však přináší řadu dalších problémů v oblastech kvalifikace a kvantifikace újmy i v oblasti protiprávnosti. Tyto problémy jsou pak v článku podrobněji analyzovány a je poukázáno na jejich úskalí v souvislosti s úpravou odpovědnosti za újmu v OZ.

Příspěvek se zabývá institutem tzv. dříve vyslovených přání, přičemž zahrnuje jak některé právní, tak i některé etické problémy. Zejména se soustředí na otázky, které ještě v české odborné literatuře nebyly řešeny.

1. ledna 2018 nabyla účinnosti část první čl. I body 13 až 22 zákona č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Účinností této novely byl do českého právního řádu znovuzaveden institut předkupního práva spoluvlastníků k nemovité věci, který z právního řádu vypadl zrušením zákona č. 40/1964 Sb., tzv. starého občanského zákoníku, který byl nahrazen s účinností od 1. ledna 2014 zákonem č. 89/2012 Sb., který v původním znění předkupní právo spoluvlastníků k nemovité věci až na jisté výjimky (v případech, kdy spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od začátku ovlivnit) nezakotvoval.

V následujícím příspěvku naleznete shrnutí nejdůležitějších legislativních změn, které vstupují v letošním roce v účinnost, společně s přehledem důležitých termínů pro nejdůležitější podání.

1. ledna 2018 nabyla účinnosti část třetí zákona č. 368/2016 Sb., kterou se mění zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále „ZVR“). Touto novelou se zřizuje Evidence údajů o skutečném majiteli; právnické osoby zapsané do veřejného rejstříku jsou podle ZVR ve znění účinném od 1. ledna 2018 povinny uvést do neveřejné části veřejného rejstříku aktuální údaje o skutečných majitelích podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále „AMLZ“).

Příspěvek představuje podrobný právní rozbor postavení psychoterapie a psychoterapeutů z hlediska platného českého práva. Pozornost je věnována různým druhům psychologických a podobných služeb na trhu. Obsažen je i přehled psychologických povolání v právním smyslu.

Ve druhé části článku se autorka zabývá další problematickou situací související s dříve vysloveným přáním, a to možným střetem mezi vůlí pacienta a jeho blízkých.

Tento článek pojednává o problematice uzavírání užívacích právních titulů (typicky pachtovních nebo nájemních smluv) k nemovitostem v podílovém spoluvlastnictví více spoluvlastníků a o jejich případných nedostatcích vedoucích v krajních případech až k absolutní neplatnosti.

Od 1. ledna 2018 mají právnické osoby a svěřenské fondy povinnost zapsat své skutečné majitele do neveřejné evidence vedené u rejstříkových soudů.

Příspěvek se zabývá jednotlivými aspekty institutu dříve vysloveného přání, jehož existenci předpokládá Úmluva o lidských právech a biomedicíně, a rovněž jeho implementací v rámci české právní úpravy. Příspěvek se podrobněji zaměří na možnou kolizi dříve vysloveného přání a svobody náboženského vyznání a pokusí se navrhnout řešení těchto situací de lege ferenda.

Problémy spojené s nízkou porodností jsou již dlouhou dobu celospolečenským tématem, které v kontextu vývoje moderních biomedicínských technologií úzce souvisí s metodami asistované reprodukce, zejména umělého oplodnění, které je v rámci diskurzu považováno za jedinou spolehlivou léčbu neplodnosti. Nehovoří se však příliš o tom, že s jeho realizací je spojeno mnoho etických a právních otázek, které souvisejí s nerespektováním integrity a důstojnosti lidského embrya.

V návaznosti na novou úpravu náhrady nemajetkové újmy v novém občanském zákoníku vypracoval Nejvyšší soud ve spolupráci s dalšími odborníky Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. S ohledem na zvláštní povahu této Metodiky a otázku její závaznosti se očekávalo, jak se k jejímu použití postaví soudy při své rozhodovací praxi. V současnosti již existují rozhodnutí, která se Metodikou zabývají a řeší rovněž některé další sporné otázky s ní související.

Ze všech stran jsou na pronajímatele bytu kladeny zvýšené nároky a nájemce je považován za slabší stranu, která je hodna zvýšené ochrany. Jakou ochranu má ale pronajímatel vůči nájemci? V tomto článku se chci zaměřit zejména na § 208 trestního zákoníku – tedy na trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru – a to s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3080/16.

Nově zavedený institut - odklad zrušení spoluvlastnictví - je upraven v ustanoveních §§ 1154-1157 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.). Zmíněný právní institut představuje prolomení zásady zrušitelnosti spoluvlastnictví dohodou spoluvlastníků, rozhodnutím soudu nebo pořízením pro případ smrti, nicméně je třeba uvést, že prostřednictvím tohoto institutu nelze možnost zrušení spoluvlastnictví trvale vyloučit.

Dne 1. 1. 2018 vešly v účinnost poslední části novely zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („Občanský zákoník“) a zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících („Zákon o veřejných rejstřících“), která zavádí zejména evidenci svěřenských fondů („Evidence“). Vzhledem k tomu, že uvedená novela přináší značné změny režimu fungování svěřenských fondů, doporučujeme se s ní blíže seznámit.

Vybrat ten pravý vánoční dárek je kumšt a asi každému se někdy stalo, že se s výběrem dárku svým blízkým netrefil, případně se sešly pod vánočním stromečkem dva totožné dárky. Jak lze nevhodný dárek vrátit či vyměnit a zachránit tak vánoční pohodu a radost?

Pořádání oslav Vánoc a konce roku je již zažitou tradicí mnoha českých společností - zaměstnavatelů. Tyto vánoční večírky jsou mezi zaměstnanci bezpochyby oblíbené. Ovšem někdy může vánoční večírek skončit i zraněním účastníků nebo poškozením cizí věci. Kdo v takovém případě ponese odpovědnost - zaměstnanec, nebo zaměstnavatel?

Téma mého příspěvku je spjato s rekodifikací soukromého práva a není tak „žhavě aktuální“, ale spíše stále ještě aktuální. Protože obdobné téma bylo na konferenci Právo ve veřejné správě pojednáno již v předchozích ročnících, ráda bych se zaměřila na to, co je letos nové (tedy na novelu občanského zákoníku) a dále na to, kde jsou problémy dle mého soudu nejzávažnější a nejmarkantnější.

Před necelými třemi lety si mnohý ze spoluvlastníků věcí oddychl, když od 1. 1. 2015[1] bylo zrušeno zákonné předkupní právo ostatních spoluvlastníků k jeho spoluvlastnickému podílu. Díky tomu totiž dostal výlučně pod svou kontrolu, komu a za jakých podmínek svůj spoluvlastnický podíl převede. Zároveň tím však ostatní spoluvlastníci ztratili možnost ovlivnit okruh osob, které spolu s nimi budou danou věc vlastnit.

Tento článek se bude zabývat otázkou, zda a za jakých podmínek lze na jednání vlastníka ochranné známky při jejím užívání nahlížet jako na jednání v rozporu s právem nekalé soutěže a zda lze vlastníku ochranné známky zakázat její užívání, aniž by byla ochranná známka zrušena Úřadem průmyslového vlastnictví, to vše s ohledem na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 31 Cdo 3375/2015 ze dne 8. 3. 2017, jímž došlo ke sjednocení judikatury v této oblasti.

Téma mého příspěvku je spjato s rekodifikací soukromého práva a není tak „žhavě aktuální“, ale spíše stále ještě aktuální. Protože obdobné téma bylo na konferenci Právo ve veřejné správě pojednáno již v předchozích ročnících, ráda bych se zaměřila na to, co je letos nové (tedy na novelu občanského zákoníku) a dále na to, kde jsou problémy dle mého soudu nejzávažnější a nejmarkantnější.