Články

Stále častěji se v médiích objevují zprávy o kybernetických útocích, množství dat, která unikla, a také o pokutách udělených podnikatelům v souvislosti s incidentem. I přesto, že odpovědné společnosti implementují řadu bezpečnostních opatření a snaží se zajistit určitou míru ochrany svých informačních infrastruktur, těmto útokům není nikdy možné bezezbytku předejít.

Možnými způsoby řešení situace, kdy pečující rodič nepředává druhému rodiči dítě ke styku, jsem se zabývala ve svém článku Výkon rozhodnutí soudu o úpravě styku s nezletilými dětmi [1], kde jsem popsala právní úpravu, včetně možnosti ukládání pokut. V tomto článku si spíše kladu otázku, zda je vůbec možno provést výkon rozhodnutí o styku s dítětem v případě, kdy dítě styk odmítá, a zda je na místě použít i donucovací podoby, ke kterým patří především ukládání pokut.

V tomto článku popíšeme možnosti pronajímatele vypovědět nájem na dobu neurčitou, které poskytuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „OZ“), a to zejména s ohledem na důvody výpovědi a možnost jejich úpravy v nájemní smlouvě. Budeme se zabývat obecnou úpravou nájmu dle ustanovení § 2201 až 2234 OZ, vynecháme specifika nájmu bytu a prostoru sloužícího k podnikání.

Konec září patří opět informačním technologiím! Konkrétně 26. - 27. září, kdy se v Brně pod organizační taktovkou Ústavu práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity koná již 11. ročník konference České právo a informační technologie.

V souvislosti s připravovanou novelou zákona o soudech a soudcích opětovně vyvstala otázka ústavních souvislostí opakovaného výkonu funkce předsedy a místopředsedy soudu. Jedná se o variaci na téma deset let starého nálezu Ústavního soudu, který doposud vyvolává emoce.

Soudní exekutoři byli v České republice zavedeni jako nová právnická profese teprve v roce 2001. Stalo se tak v době, kdy v naší zemi doznívaly dopady hluboké ekonomické krize z druhé poloviny devadesátých let.

Česká republika zažila v roce 1989 převrat, při němž za sebou zanechala svou totalitní minulost a přešla k novému systému uspořádání státu, a to demokratickému. Tento přechod je mimo jiné charakterizován snahou o zakotvení a garantování lidských práv, což je typickým znakem demokratické společnosti.

Zatímco marihuana a konopí pochází z různých druhů konopných rostlin, Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) povoluje pouze extrakci konopného oleje (CBD oil), protože v porovnání s marihuanou má nižší obsah THC.

Velká Británie je tradičně nejvýznamnějším evropským inovátorem a producentem v oblasti léčivých přípravků. Brexit stále nemá jasné obrysy. V současném stavu musí být celé farmaceutické odvětví připraveno na nejhorší. Co to znamená?

Zjistil jsem, že práce na Ústavním soudu má určitá úskalí. Pozoruji na sobě, že jak slábnou mé vědomosti a povědomí o pozitivním právu, tím podstatně sílí mé právní názory na to, jak by pozitivní právo mělo vypadat. Můj dnešní příspěvek bude toto úskalí dobře ilustrovat.

Klient se na nás obrátil v momentě, kdy mu nebylo uděleno dodatečné stavební povolení ke stavbě konstrukce, která měla sloužit k zajištění stability sochařského díla. Problémem ovšem nebyla konstrukce samotná, nýbrž dané umělecké dílo, které neodpovídalo subjektivnímu vkusu úředníků.

V nedávném rozhodnutí potvrdil Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) právní názor obecných soudů, že věřitel obchodní korporace postrádá aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení obchodní korporace s likvidací, neboť na takovém určení nemá právní, ale pouze majetkový zájem.

Vnitrostátní soudy jakožto státní orgány, jejichž prostřednictvím stát zajišťuje ochranu práv, se nezřídka dostávají do situací, kdy je jejich úkolem posoudit spor vedený proti jinému státu. Takovou situaci je nutno řešit ve světle zásady svrchované rovnosti států [1], jež je základní zásadou mezinárodního práva veřejného a s ní souvisejícím principem par in parem non habet imperium, tedy rovný rovnému nemůže vládnout.

Tento článek zodpovídá otázku, je-li možné pronajímat prostor sloužící k podnikání za tímto účelem, ačkoliv tento prostor v době započetí nájmu není způsobilý ke smluvenému účelu. Jinými slovy se bude jednat o ty případy, kdy vlastník nemovitosti či prostor bude mít v úmyslu dané prostory pronajímat za podnikatelským účelem, avšak tyto nebudou k tomuto účelu způsobilé.

Hlavní sezóna čerpání dovolených je v plném proudu. Dle zákoníku práce určuje čerpání dovolené zaměstnavatel. V dnešní době však zaměstnanci běžně předkládají návrhy termínů dovolených zaměstnavatelům dle svých preferencí. Kdy jim musí zaměstnavatel vyhovět? Může zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou zrušit nebo ho z ní odvolat?

JUDr. Tereza Kunertová, LL.M., Ph.D. patří k předním expertkám na evropské právo, kterému v současnosti vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Právu Evropské unie se věnuje rovněž ve své vědecké a publikační činnosti, jakož i ve své advokátní praxi, kdy se v rámci vnitřního trhu EU zabývá tématem volného pohybu pracovníků a rovněž poradenstvím v oblasti regulace finančních služeb.

V pondělí 1. července letošního roku vláda schválila návrh ministryně spravedlnosti Marie Benešové na komplexní novelizaci občanského exekučního řádu, jejímž cílem má být řešení problematiky vícečetných exekucí.

Dne 24. 6. 2019 vláda schválila věcný záměr nového stavebního zákona,[1] který byl začátkem února předložen do připomínkového řízení. Rekodifikace stavebního práva je součástí plánu legislativních prací vlády pro rok 2019, hlavním deklarovaným účelem rekodifikace je celkové zjednodušení a urychlení výstavby.

Na koncept vzniku Úřadu evropského veřejného žalobce lze nahlížet jako na jeden z dalších instrumentů posílení III. pilíře[1] politiky Evropské unie. Efektivnější spolupráce s pevnějšími vazbami v oblasti justiční spolupráce je v dnešní době velmi žádoucí z důvodu vzniku stále sofistikovanějších metod zejména v oblasti majetkové, resp. hospodářské trestné činnosti, která souvisí s finančními zájmy Evropské unie.

Letos je to 10 let od přijetí antidiskriminačního zákona. Veřejný ochránce práv nesmí zasahovat do rozhodovací činnosti soudů. Přesto se dnes zaměřím na rozhodnutí vydaná v antidiskriminačních věcech, jsou důležitá, protože dotvářejí právo.

Není pochyb o tom, že zákon poskytuje jasně vymezená práva pro vlastníka ochranné známky, účelem jejíhož pořízení je zajistit ochranu nehmotných statků patřících do skupiny práv na ochranu duševního vlastnictví. Takto zapsané označení slouží nejen k identifikaci podnikatelů mezi sebou, ale také k rozlišování jejich výrobků a služeb mezi samotnými zákazníky. Oproti tomuto vyvstává otázka, jaká práva a povinnosti vyplývají uživatelům, kteří své označení používají v obchodním styku bez jejich evidence. Následující text pojednává také o tom, zda je možné nezapsané označení kategorizovat jako věc v právním smyslu a jaké jsou možnosti jeho převodu.

V posledních týdnech se v médiích diskutuje o rozsudku Soudního dvora EU č. C-55/18 [1], který se týká evidence pracovní doby. Čeští zaměstnavatelé jsou již několik let povinni vést evidenci pracovní doby zaměstnanců. Přináší tento rozsudek pro zaměstnavatele další povinnosti?

České soudy se pravidelně potýkají s otázkou, kdy, v jaké výši a na základě jakých faktorů je třeba poškozenému přiznat tzv. přiměřené zadostiučinění. Přiměřené zadostiučinění coby forma náhrady škody má primárně roli kompenzační.

Ochrana zaměstnanců a současně volný pohyb služeb? Zůstává otázkou, zda je to vůbec možné. Směrnice o vysílání pracovníků 96/71/ES upravuje, do jaké míry se na vyslané pracovníky uplatní „jádro kogentních ustanovení“ hostitelského členského státu, nezávisle na tom, jaké právo je na pracovní vztah aplikovatelné podle nařízení Řím I.

Rád bych začal příběhem, kterým bych chtěl ilustrovat téma své dnešní přednášky. Můj příspěvek bude samozřejmě ovlivněn tím, že jsem zákonodárce. Sám se dlouhodobě věnuji autorskému právu a právu na informace. V Poslanecké sněmovně jsem předsedou ústavněprávního výboru a také předsedou podvýboru pro elektronickou Sbírku zákonů a digitalizaci justice.