JUDr. Jana Tomešová

Od 1. 1. 2026 občanský zákoník výslovně stanoví, že výchova dítěte nesmí zahrnovat tělesné tresty, působení duševního strádání ani jiné ponižující zacházení. Novela rodinného práva tak jasně zdůrazňuje ochranu důstojnosti dítěte a vysílá společnosti důležitý hodnotový signál. Co přesně se mění a jaký je smysl této úpravy?

Dne 1. 1. 2026 nabyla účinnosti novela rodinného práva, která přináší významné změny v rozhodování o péči o dítě. Pojďme se podívat na hmotněprávní aspekty nové úpravy, zejména na opuštění dosavadních forem péče a novou koncepci rozdělení péče mezi rodiče a shrnout základní principy novely.

Dne 1. 1. 2026 má nabýt účinnosti významná novela rodinného práva, zákon č. 268/2025 Sb., kterým se mění občanský zákoník a další související zákony (dále jen „Zákon“). V tomto článku popisuji změny, které nastanou v úpravě rozvodu manželství, a to jak v rovině hmotněprávní, tak v rovině procesní.

Dne 1. 1. 2026 má nabýt účinnosti významná novela rodinného práva, zákon č. 268/2025 Sb., kterým se mění občanský zákoník a další související zákony (dále jen „Zákon“). Zákon bývá v médiích označován zkratkou „rozvodová novela“, což je zkratka velmi zavádějící a pomíjí řadu klíčových aspektů novely.

Nové úpravě týkající se domácího násilí obsažené v zákoně č. 78/2025 Sb. jsem se věnovala v minulém článku. Jedním z nových prvků této úpravy je zohlednění domácího násilí při vypořádání společného jmění manželů. V tomto článku nabízím své úvahy jak k tomuto principu samotnému, tak k jeho konkrétnímu provedení.

Domácí násilí se bohužel vyskytuje častěji, než si mnoho lidí uvědomuje, a nezřídka je přítomno i v rodinách a vztazích, které navenek působí harmonickým dojmem. Nyní dochází ke změně, která by mohla obětem pomoci.

Přestože existuje obecné povědomí o povinnosti oznámit či překazit trestný čin, setkávám se v praxi s některými rozšířenými omyly u profesí, které se z povahy své práce s trestnou činností setkávají. Tyto zkušenosti mne přivedly k sepsání tohoto článku, který shrnuje klíčové zásady a upozorňuje na některé možné chyby v posouzení. Navíc má za cíl upozornit na změny, které nastaly v rámci úpravy trestního zákoníku ohledně sexuálního násilí.

Ve svém článku Neshoda rodičů ve věci vzdělání nezletilého dítěte II. část: Odklad povinné školní docházky jsem se podrobně zabývala otázkou sporu rodičů o odkladu povinné školní docházky dítěte. Zde jsem shrnula postup, zejména nutnost vést jak řízení o odkladu dle školského zákona, tak řízení ve věci rodičovské odpovědnosti dle občanského zákoníku.

Ve veřejném prostoru rezonuje téma psychologie a psychoterapie v mnoha podobách. Nejčastějším a nejpalčivějším tématem je otázka duševního zdraví a nedostatek odborníků v této oblasti. V souvislosti s tím například v poslední době zazněl ve veřejném prostoru návrh na úpravu, resp. snížení kvalifikačních požadavků u školních psychologů, proti kterému se postavilo několik profesních organizací.

Tímto navazuji v rámci série na své předchozí články, Dítě jako svědek domácího násilí – část 1. a Dítě jako svědek domácího násilí – část 2., Role OSPOD při ochraně dětí. Tento článek ve věnuje posouzení této problematiky z hlediska trestního práva, přičemž cílem je zodpovědět otázku, zda tyto ve těchto případech jedná o trestný čin vůči dítěti.

Tento text přímo navazuje na článek Dítě jako svědek domácího násilí – část 1. a pokračuje v posouzení domácího násilí a jeho následků v rodinách, kde násilí probíhá mezi dospělými osobami a není přímo zaměřeno vůči dětem. Konkrétně se v následujícím textu věnuji úvaze nad vhodnými nástroji dle zákona o sociálněprávní ochraně dětí a rolí OSPOD v těchto případech.

Tento článek a jeho pokračování mají za cíl zamyslet se nad posouzením domácího násilí a jeho následky v rodinách, kde násilí probíhá mezi dospělými osobami a není přímo zaměřeno vůči dětem. Bohužel v těchto případech bývají následky u dětí nezřídka bagatelizovány s odůvodněním, že přímého násilí se agresor dopouštěl „jen“ na partnerovi. S tímto postupem se neztotožňuji. Mám za to, že je potřeba se důsledně zabývat dopady tohoto jednání na děti a možností řešit tyto situace za pomocí odpovídajících opatření.

Jak postupovat v situaci, kdy jeden z rodičů nerespektuje zásadu shody obou rodičů a protiprávně změní bydliště dítěte bez souhlasu druhého rodiče či potřebného rozhodnutí soudu?

Jakou váhu má postoj 14letého nezletilého pro rozhodování soudu?

Podmínka změny bydliště dítěte je právně jednoduchou otázkou – vždy je nutný souhlas obou rodičů.

Přestože je v zákoně zakotvena možnost zrušení nebo zúžení společného jmění manželů rozhodnutím soudu, bývá toto řešení považováno za zbytečně komplikované a obvyklým postupem je snaha dosáhnout co nejdříve rozvodu, a tedy zániku společného jmění manželů touto cestou.

Vždy je třeba zohledňovat především zájmy dítěte, a to nejen zájem na ochraně jeho fyzického zdraví, ale také zájem na jeho zdraví psychickém.

Tímto tématem jsem se před časem zabývala, a to v článku Společná péče o nezletilé dítě, kde jsem se zabývala zejména pojmem a podmínkami, za kterých je možno dítě do společné péče obou rodičů svěřit.

V rámci veřejnosti je obecně rozšířené povědomí o oznamovací povinnosti dle trestního zákoníku. Oznamovací povinnost podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí je již méně známá, ačkoliv se týká značného množství subjektů a může mít zásadní význam pro správný postup při ochraně ohrožených dětí.

Jaké jsou možnosti domáhat se náhrady nemajetkové újmy v případech nebezpečného pronásledování?

Jak je to s předáváním dětí mezi rodiči po jejich rozvodu či rozchodu v době koronavirové, především s ohledem na platná omezení pohybu?

Jaké jednání může při podezření ze stalkingu vyvolat důvodné obavy na straně oběti? České soudy nebezpečné pronásledování řešily již v několika rozhodnutích.

Stalker nebezpečně pronásledující svou oběť. Co vše si lze pod stalkingem představit?

V posledních letech se Nejvyšší soud zabýval v některých rozhodnutích ochranou rodinné domácnosti a postavil najisto některé právní otázky, jež v této souvislosti vyvstávaly.

V tuto chvíli krize vzniklá pandemií koronaviru ovlivňuje život celé společnosti. V souvislosti s usnesením vlády o krizovém opatření a nařízených karanténách se objevují i otázky spojené s péčí o děti, zejména zda platí rozsudky týkající se dětí a zda má docházet k předávání dětí. V tomto článku se tomuto tématu věnuji a pokusím se některé tyto otázky zodpovědět.