JUDr. Jana Tomešová

Újma na přirozeném právu člověka může vzniknout mnoha způsoby. Mezi nejčastější bude zřejmě spadat ublížení na zdraví, ale patří sem rovněž zásahy do důstojnosti člověka, porušení jeho soukromí či neoprávněné nakládání s jeho projevy osobní povahy. Pokud dojde k újmě na přirozeném právu člověka, je poškozený oprávněn se domáhat náhrady nemajetkové újmy. V rámci náhrady nemajetkové újmy se poškozenému nahrazují rovněž duševní útrapy, které mu byly zásahem způsobeny.

Spory mezi rodiči ohledně dětí často bohužel nekončí rozhodnutím soudu a jeden z rodičů se domáhá výkonu rozhodnutí soudní cestou. V úvahu přichází více řešení dané situace a soud by měl pečlivě zvažovat, které je pro daný případ nejvhodnější. V každém případě by soud měl sledovat zájem nezletilého dítěte a výkon rozhodnutí o úpravě styku s nezletilým dítětem provádět vždy co nejšetrněji s ohledem na osobnost nezletilého a veškeré okolnosti daného případu.

Právo souhlasit či nesouhlasit s léčbou, případně způsobem léčby, je snadno vykonatelné v případě, kdy je člověk schopen se k této otázce vyjádřit. Přání se ovšem těžko prosazuje v situaci, kdy dojde ke ztrátě schopnosti člověka tento souhlas či nesouhlas vyslovit. Institut dříve vysloveného přání poskytuje možnost se k léčbě vyjádřit pro případ, že takováto situace nastane. Dříve vyslovené přání bude nepochybně sloužit zejména pro vyjádření nesouhlasu s poskytnutím léčby, tedy k jejímu odmítnutí pro budoucí případy.

Ochrana spotřebitele v oblasti finančních produktů byla nově posílena změnou zákona o finančním arbitrovi, kdy došlo k významnému rozšíření jeho působnosti a posílení jeho procesních pravomocí při řešení sporů s finančními institucemi. V současné podobě představuje řízení u finančního arbitra zajímavou mimosoudní alternativu pro spotřebitele, který má zájem se domáhat ochrany svých zájmů v oblasti finančních služeb.

Smrt jednoho z partnerů je jedním z okamžiků, kdy se rozdíly v právním postavením sezdaného a nesezdaného páru projeví velmi výrazně. Zatímco manžel má i bez závěti zemřelého ve většině případů zajištěn podíl na jeho majetku, postavení partnera je v případě absence závěti značně oslabené.

Toto pojednání se věnuje otázkám týkajícím se majetku, které vyvstanou při zániku svazku, a přímo navazuje na článek Srovnání právní úpravy manželství a nesezdaného soužití – II. díl, majetkové vztahy za trvání svazku, neboť spolu úzce souvisí.

Postavení manželů a partnerů při společném bydlení je velmi rozdílné, a to ať již užívají nemovitost na základě nájemní smlouvy nebo nemovitost ve vlastnictví jednoho či obou z nich. Tento článek má za cíl popsat právní úpravu u jednotlivých typů bydlení a upozornit na rozdíly mezi právní úpravou týkající se manželů a partnerů.

Toto pojednání navazuje na článek Srovnání právní úpravy manželství a nesezdaného soužití – I. díl, rodičovství, a tentokrát se zabývá srovnáním právní úpravy postavení manželů a partnerů ohledně majetkových vztahů za trvání jejich svazku. Páry, ať již jsou sezdány či nikoli, jsou subjekty majetkových práv. Vzhledem ke skutečnosti, že se jejich majetková práva týkají dvou osob, je vždy situace poněkud komplikovanější než u jednotlivce.

Existují názory, že manželství je zastaralá instituce, která není v dnešní době potřebná. Stále více a více párů dává před manželstvím přednost partnerskému soužití bez oddacího listu. Náš právní řád neobsahuje legální termín pro takovéto soužití, ani jeho definici.