Články s tagem: zdravotnické právo

Při praktickém zkoumání norem zdravotnického práva může být matoucí překryv ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Občanský zákoník ve svém 9. díle v části věnované závazkům ze smluv upravuje samostatný smluvní podtyp, který je pro vztah lékaře a pacienta základní, a tím je smlouva o péči o zdraví. Jedná se v zákoně o díl relativně krátký (§ 2636–2651 občanského zákoníku), který se věnuje zejména vymezení smluvních stran, obsahu smlouvy a dále atypickým aspektům smlouvy o péči o zdraví (např. podstatným náležitostem poučení nebo nakládání se záznamy o péči).

Spory mezi pacientem a poskytovatelem zdravotních služeb patří k jedné z nejnáročnějších oblastí civilního soudnictví, a to především z důvodu jejich vysoké odborné složitosti, časté informační asymetrie mezi stranami a časté důkazní nouze na straně pacienta. Tyto okolnosti se zvláště výrazně promítají do prokazování příčinné souvislosti mezi tvrzeným pochybením při poskytování zdravotních služeb a vzniklou újmou na zdraví, která představuje klíčový předpoklad dovození povinnosti k náhradě újmy.

S příchodem roku 2026 posílilo postavení pacientů a jejich práva. Od počátku ledna mají lékaři přísný zákaz vybírat poplatky za registraci pacienta a nesmí požadovat žádné další příplatky za poskytnutí péče hrazené ze zdravotního pojištění.

Ve zdravotnictví dnes hraje software stále důležitější roli. Překvapením pro mnohé bývá, že za určitých okolností může být klasifikován jako zdravotnický prostředek.

Začátkem roku 2025 došlo k oficiálnímu přijetí Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní data (European Health Data Space, EHDS), jehož původní znění Evropská komise představila v květnu 2022.[1] EHDS představuje jednu z nejambicióznějších iniciativ Evropské unie v oblasti digitalizace zdravotnictví. Jaké nové výzvy představuje EHDS pro jednotlivé aktéry působící ve zdravotnictví a kdy se na nová pravidla začít připravovat?

Článek analyzuje Etický kodex české lékařské komory ve filosofickém a historickém kontextu a snaží se rehabilitovat smysl Kodexu pro současnou teorii lékařství i klinickou praxi. Tradiční deontologické čtení kodexu je vykázáno jako problematické a představuje se perspektiva čtení Kodexu pomocí pojmových nástrojů etiky ctností a etiky péče.

Tento článek se věnuje právní úpravě smlouvy o péči o zdraví. Pozornost je zaměřena na problematiku kontraktačního procesu a jeho zvláštností. Je totiž zjevné, že v oblasti smlouvy o péči o zdraví, a zejména v oblasti poskytování zdravotních služeb, vznikají problémy, které bychom u jiných smluvních typů hledali pouze obtížně. Podrobně je zde analyzován zejména vznik smlouvy, její trvání a následné ukončení v různých kontextech. Zvláštní část je věnována rovněž problematice úplatnosti smlouvy a sjednání odměny v různých případech.

Mnohé z nás dnes již nepřekvapí upozornění, že komunikace je monitorována. Je to většina komunikací v bankách nebo pojišťovnách, uskutečněná zejména telefonicky. Stále se však setkáváme s otázkou na nahrávání zdravotníka v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Otázka tedy zní: Může pacient použít nahrávku komunikace s personálem nemocnice, který o nahrávání nevěděl?

Článek se v této první části zabývá právními, etickými a historickými aspekty eutanazie a asistovaného sebeusmrcení a dalšími rozhodovacími procesy na konci života.

Článek se za pomoci analýzy a komparace dotčené právní úpravy zabývá problematikou komercializace procesu dárcovství pohlavních buněk v České republice a okolních státech. Ukazuje, že absence jednoznačných pravidel na evropské úrovni vede k tomu, že národní zákonodárci mohou všeobecně formulované požadavky na zachování altruismu a solidarity dárcovství konkretizovat.

Ochranné léčení v ústavní formě jako ochranné opatření trestního práva má za účel jednak chránit společnost a zároveň léčebně působit na člověka, kterému bylo opatření uloženo, aby se snížila jeho nebezpečnost na úroveň, která umožní jeho návrat na svobodu. V současné době je toto ochranné opatření upraveno v zákoně o specifických zdravotních službách, který formuluje povinnost pacienta v ochranném léčení podrobit se individuálnímu léčebnému postupu stanovenému pro ochranné léčení. Tato povinnost pak dle části poskytovatelů zdravotních služeb, jakožto dle úmyslu zákonodárce zahrnuje rovně povinnost pacienta podrobit se léčbě proti jeho souhlasu.

Neurověda se v posledních letech stále více prosazuje i do práva a to do takové míry, že se v zahraničí objevil název pro nový obor označovaný jako neuroprávo (neurolaw). Tato oblast práva využívá interdisciplinární přístup k různým odvětvím práva, přičemž se zaměřuje na lidské jednání ve světle nových poznatků v oblasti neurověd. V českém prostředí je ovšem neuroprávo opomíjeno a to přesto, že diskuze, které v této oblasti probíhají, se zdají pro některé oblasti práva přímo kruciální.

Internetové lékárny nabírají každoročně na oblíbenosti pacientů. Současná společnost přesouvá na internet obstarávání jednotlivých věcí stále víc a víc. Ne jinak je tomu i v případě objednání a následného výdeje léčivých přípravků. Změna se tak dotkla i provozovatelů lékáren, u kterých je situace částečně odlišná, a z důvodu veřejnoprávních předpisů a s nimi souvisejících práv a povinností spojených s prodejem léčivých přípravků přes internet. Samotnou kapitolu představuje sociální a odborná stránka věci, společně s nepředvídatelným vývojem do budoucna.

Přinese novela zákona o léčivech slibované řešení palčivé situace na českém trhu s léky? A jak čelí výpadkům léčiv v ostatních členských státech EU? Pojďme se v tomto článku společně ohlédnout za nejnovějším vývojem.

Bojuje za to, aby rodiče mohli být v nemocnicích jako doprovod hospitalizovaného dítěte. Zastává se pacientů, jimž pojišťovny nechtějí uhradit mimořádnou léčbu. Zaměřuje se na práva pacientů v závěru jejich života... Právo a zdravotnictví se protínají v mnoha rovinách a ve všech najdete advokátku Barboru Steinlauf. Brzy představí nový projekt, který má pomoci s právní osvětou v oblasti paliativní péče. Inspiraci nyní sbírá na stáži v USA.

V poslední době roste společenské povědomí o problematických reexportech a nelegálních vývozech léčivých přípravků určených pro tuzemský trh do zahraničí. Hnacím motorem reexportu je zejména vidina zvýšení zisku, neboť některé léčivé přípravky, jež jsou dostupné i u nás, se prodávají v zahraničí dráž. Jak se s tím (ne)poprala nová právní úprava? Zvolil zákonodárce správnou cestu nebo, jak se dnes říká – hasí požár benzínem?

V poslední době roste množství léčivých přípravků a dalších předmětů, které pacienti přináší zpět do lékáren. Důvodem je zejména datum expirace léčivých přípravků, změna léčby, poškození či nesprávné uschování nebo prosté nespotřebování. Tento trend je vhodné vítat, neboť nesprávně likvidovaná léčiva nepřiměřeně zatěžují životní prostředí.

V prosinci 2022 a lednu 2023 vstoupila v účinnost nová legislativa v oblasti zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro (dále společně jako „zdravotnické prostředky“):

Příspěvek se zaměřuje na aktuální soudní praxi odčiňování nemajetkové újmy, a to předně z oblasti zdravotnického práva. Cílem je nastínit recentní soudní praxi Nejvyššího a Ústavního soudu k této problematice, zhodnotit ji a případně i kriticky komentovat.

Biomedicínský výzkum je dynamicky se vyvíjející oblastí vědy, které je v posledních desetiletích věnována obrovská pozornost. Tato vědní disciplína je věnovaná systematickému studiu procesů života, prevenci a léčbě nemocí a genetickým, sociálním a environmentálním faktorům souvisejících s nemocemi a zdravím.[1]

Ministerstvo zdravotnictví vydalo vyhlášku stanovující pravidla správné pěstitelské praxe, která upravuje podmínky pro pěstování a zpracování konopí pro léčebné použití.

Jedním z aktuálně diskutovaných témat v oblasti potravinářského práva, kterým se v nedávné době zabývala Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále jen „SZPI“), je problematika léčebných, zdravotních a výživových tvrzení při označování potravin v souvislosti s hubnoucími programy a redukčními dietami, jež mohou inklinovat ke klamání spotřebitele.

Ústavní soud vyjasnil otázku důkazního břemene v medicínskoprávních sporech. Pojďme se na ni podívat ve světle konkrétního případu.

Tento text je zamyšlením nad otázkou, zda je možné neposkytovat zdravotní péči pacientům, kteří nepodstoupili očkování proti covid-19.

Tento text je zamyšlením nad otázkou, zda je možné neposkytovat zdravotní péči pacientům, kteří nepodstoupili očkování proti covid-19.