Procesní právo

Jedno ustanovení o jediné větě v posledních letech „hýbe“ českou justicí a jeho výklad je předmětem řady soudních rozhodnutí. Jde o § 30 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), které zní takto: „Nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.“

Počet exekuovaných osob v posledních letech sice klesá, ale rapidně stoupá počet osob s multiexekucemi. Patová situace je dlouhodobě neudržitelná, po efektivních možnostech řešení začarovaného kruhu volají nejen sami dlužníci, ale také exekutoři. O názory na nedostatečné legislativní nástroje, exekutorskou krizi a zneužívání insolvenčního řízení se s námi podělila Mgr. Pavla Fučíková, prezidentka Exekutorské komory ČR.

Díky práci a péči přípravného týmu pod vedením PhDr. Lenky Holé, Ph.D., akreditované mediátorky a lektorky Asociace mediátorů ČR, a záštitě děkanky Právnické fakulty Olomoucké univerzity prof. JUDr. Milany Hrušákové, Csc., se již potřetí konala na půdě Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve dnech 21. a 22. listopadu mezinárodní vědecká konference MEDIACE 2015. Reflexe a výzvy.

Uveřejnění se dočkalo nové evropské nařízení o insolvenčním řízení, které bude účinné od poloviny roku 2017. Otázku, které soudy které členské země EU jsou příslušné k zahájení insolvenčního řízení, dosud řešilo evropské nařízení z roku 2000 – EU/1346/2000.

Další díl seriálu Úvod do mediace se zaměří na výhody a nevýhody mediace coby nástroje pro řešení obchodních sporů. Je všeobecně uznávaným faktem, že obchodní styk (a dvojnásob ten mezinárodní) je především o akceptování rizika, nikoliv o jeho eliminaci. Na druhou stranu je však úkolem efektivního managementu jakákoliv nebezpečí vyplývající z nejrůznějších obchodních transakcí a dalších vztahů minimalizovat. Nemálo mu v tom může asistovat právě mediace.

Tento článek pojednává o další novele zákonů upravujících činnost soudních exekutorů. Původní sněmovní tisk č. 181 byl ve Sbírce zákonů zveřejněn jako zákon č. 164/2015 Sb. dne 1. července 2015 a přináší řadu změn, z nichž většina nabyla účinnosti dne 1. září 2015.

Tak jako během 18. a 19. století došlo k průmyslové revoluci, od devatenáctého století můžeme sledovat revoluci komunikační. Od opatrných začátků s prvním telefonem Alexandera Grahama Bella jsme se posunuli až do 21. století.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo novelu občanského soudního řádu, která by znamenala malou revoluci v oblasti soudního rozhodování o bagatelních pohledávkách. Navrhuje totiž, aby bylo možno platební rozkaz na plnění nepřevyšující 10.000,- Kč považovat za doručený i tehdy, pokud si jej žalovaný fakticky nevyzvedne.

Ústavní soud, ač strážce ústavnosti, často ve své rozhodovací praxi „zafušuje do řemesla“ obecným soudům v čistě procesních otázkách, i když opakovaně připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů.

Za dva roky fungování mediace v České republice se z tohoto alternativního způsobu řešení sporů stal fenomén, který v odborné právnické veřejnosti nechává klidným jen málokoho. Právní prostor připravil ve spolupráci s předním českým mediátorem JUDr. Martinem Svatošem, Ph.D. seriál Úvod do mediace. Dnes vám přinášíme jeho druhý díl.

Exekutorům je v § 46 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, stanovena povinnost postupovat v exekuci rychle a účelně, přičemž při tom mají dbát ochrany práv účastníků řízení i třetích osob dotčených jejich postupem. V tomto článku se budeme zabývat povinností součinnosti třetích osob při vedení exekučního řízení a uvedeme ji do vztahu k novele exekučního řádu, jež byla přijata jako zákon č. 139/2015, a je účinná od 1. července 2015.

Za dva roky fungování mediace v České republice se z tohoto alternativního způsobu řešení sporů stal fenomén, který v odborné právnické veřejnosti nechává klidným jen málokoho. Pro velké množství sporných stran se jedná o spásnou metodu přinášející rychlé a efektivní řešení, pro jiné představuje pouze ztrátu času. Jaká je pravda? Aby pro vás poodhalil tajemství jejího fungování, připravil Právní prostor ve spolupráci s předním českým mediátorem JUDr. Martinem Svatošem, Ph.D. seriál Úvod do mediace.

Jeden ze základních prvků, na nichž je postavena exekuce prováděná soudními exekutory, představuje institut generálního inhibitoria vymezeného v § 44a odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „EŘ“ či „exekuční řád“). Jeho smyslem a účelem je zamezit zmenšování rozsahu majetku povinného, jakmile se dozví o exekuci vedené proti jeho osobě, tedy po doručení vyrozumění o zahájení exekuce.

Nemožné podoby práva ve smyslu rozvodu manželství a odklonů mohou znamenat též možnosti jiného než soudního řešení ukončení manželství za života obou manželů. Pokud jde o novou právní hmotněprávní úpravu rozvodu, znali jsme ustanovení § 24 zákona o rodině, který nyní upravuje § 755 nového občanského zákoníku.

S účinností od 1. ledna 2013 byl zákonem č. 396/2012 Sb. rozšířen § 312 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jako “OSŘ”) o ustanovení umožňujícím nahrazení vůle povinného v souvislosti s postižením jiné pohledávky. Nejedná se v tomto případě o další způsob provedení exekuce, spíše o snahu umožnit efektivnější provedení exekuce postižením pohledávky povinného, jejíž splatnost je svázána s budoucími právními skutečnostmi či právním jednáním.

To, že z občanského soudního řádu „zmizel“ § 76b, je dnes již dobře známou skutečností. Méně vžité je však povědomí o tom, do jaké podoby se úprava předběžného opatření proti domácímu násilí přeměnila. Na první pohled nevýznamné novoty však podstatným způsobem ovlivnily průběh řízení a vůbec jeho charakter. V následujících řádcích se pokusím popsat průběh řízení o předběžném opatření a zejména zdůraznit odlišnosti zavedené zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

To, že z občanského soudního řádu „zmizel“ § 76b, je dnes již dobře známou skutečností. Méně vžité je však povědomí o tom, do jaké podoby se úprava předběžného opatření proti domácímu násilí přeměnila. Na první pohled nevýznamné novoty však podstatným způsobem ovlivnily průběh řízení a vůbec jeho charakter. V následujících řádcích se pokusím popsat průběh řízení o předběžném opatření a zejména zdůraznit odlišnosti zavedené zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

Rekodifikace civilního procesu, tak jako každý jiný zákon, musí najít svou dobu. Správný patos a étos chvíle, kdy vzniknou. Začínám mít pocit, že se s touto chvílí dnes už míjíme. Rád bych proto v tuto chvíli spíše zareagoval na některé vlídné i nevlídné připomínky na „účet“ Nejvyššího soudu, a případně se zmínil o tématu, o kterém se mezi džentlmeny nemluví, ale nemělo by se o něm mlčet.

Plénum Ústavního soudu bude v blízké době rozhodovat o návrhu I. senátu na zrušení ustanovení § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 (v rozsahu týkajícím se § 114b odst. 5) občanského soudního řádu. Tato ustanovení stanoví fikci uznání nároku při nevyhovění tzv. kvalifikované výzvě dle § 114b odst. 5 OSŘ.

Dle § 1194 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,[1] je společenství vlastníků právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku;[2] při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Podle § 1195 může společenství vlastníků nabývat majetek a nakládat s ním pouze pro účely správy domu a pozemku.

Vzhledem k tomu, že se ve svých příspěvcích věnuji pravidelně civilnímu procesnímu právu, nemohu čtenáře neupozornit na „žhavé“ novinky v této oblasti. Občanský soudní řád (ale i jiné normy – zejména zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) byl totiž s účinností od 1. 5. 2015 novelizován zákonem č. 87/2015 Sb., kterým se mění některé předpisy v souvislosti s účinností rekodifikace soukromého práva.

Ústavní soud vydal dne 9. 4. 2015 pod sp. zn. III. ÚS 2482/14 zajímavý nález v kauze, která se několik let řeší u soudu, u něhož působím. Nejen proto mě však rozhodnutí zaujalo.

Občanský soudní řád (zákon. č. 99/1963 Sb.), ač nabyl účinnosti již „v pravěku“ (1. 4. 1964), je v řadě ohledů (ustanovení) předpisem nadčasovým. Aby ne pokud se podílely na jeho vzniku takové soudcovském osobnosti, jakou byl například JUDr. Josef Rubeš, hlavní autor nepřekonatelného „červeného komentáře“ k o. s. ř.

V loňském roce bylo zahájeno 828.000 exekucí na peněžitá i nepeněžitá plnění. Tento údaj je takřka totožný s rokem 2012. Oproti roku 2013, kdy soudy nařídily 714.000 exekucí, jde o bezmála 16tiprocentní nárůst.

Předseda Komise pro rekodifikaci civilního procesu a místopředseda Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Roman Fiala odpovídal na otázky týkající se plánované rekodifikace civilního procesního práva. Toto téma bude i předmětem jeho příspěvku na odborném kongresu Právní prostor 2015, který se koná již za tři týdny.