Občanské právo

Tématem tohoto článku je obecný rozbor situace, kdy s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu není v silách žalobce přesně vyčíslit náhradu škody (skutečné škody či ušlého zisku) vzniklé v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného a s tím související povinnost soudů stanovit v takovém případě výši škody úvahou, jakož i nemožnost zatížit žalobce nesplnitelným důkazním břemenem, to vše s využitím závěrů vyplývajících z judikatury Ústavního soudu.

Článek se zabývá problematikou určení místa bydliště dítěte v aktuální právní úpravě. Upozorňuje na pojetí práva určit místo bydliště podle dřívější právní úpravy a především zdůrazňuje možné problémy a otázky, které se v souvislosti s novou právní úpravou mohou vyskytnout.

Současná výjimečná situace v České republice a ve zbytku světa zásadním způsobem ovlivňuje většinu aspektů našeho života. Následující text se pokouší umožnit náhled na možné důsledky pandemie koronaviru pro smluvní závazkové vztahy.

S ohledem na současnou koronavirovou krizi prošla legislativním procesem poněkud stranou pozornosti obsáhlá novelizace občanského zákoníku. Tato novelizace s navrženou účinností od 1. 7. 2020 přináší obsáhlou změnu právní úpravy bytového spoluvlastnictví, vytvořenou na základě poznatků z aplikační praxe.

Dne 12. března 2020 vláda ČR vyhlásila nouzový stav a postupně přijímá krizová opatření v reakci na šíření koronaviru SARS-CoV-2. Jak nemoc samotná, tak krizová opatření mění zásadním způsobem předpoklady, na kterých byly pro rok 2020 postaveny veřejné rozpočty, finanční plány firem i běžné fungování naší společnosti.

Potřebujete uzavřít smlouvu na dálku nebo komunikovat s úřady bez fyzické přítomnosti? Pokud epidemie přesouvá i vaše činnosti do digitálního prostředí, v tomto materiálu naleznete přehled odpovědí na otázky plynoucí z nastalé životní situace.

V souvislosti s pandemií virového onemocnění Covid-19, které je způsobeno novým druhem koronaviru označovaným jako SARS-CoV-2 (dále jen „Koronavirus“), přijímají jednotlivé státy světového společenství s cílem zamezit v co nejvyšší možné míře jeho šíření v rámci populace řadu mimořádných veřejnoprávních opatření.

Války, přírodní katastrofy, nemoci, hospodářské krize… v uplynulých stoletích běžné riziko, které často provázelo lidský život i podnikání. Právo odráží a reaguje na to, co se ve společnosti děje.

Již nyní je zřejmé, že pandemie koronaviru (COVID-19) bude mít obrovský dopad na světovou ekonomiku. Dobrou zprávou pro české podnikatele je, že český právní řád upravuje právo uplatnit nárok na náhradu škody vzniklou v souvislosti s nouzovým stavem vůči státu. Následující text pojednává o praktických aspektech a nástrahách uplatnění tohoto nároku.

Pandemie viru COVID-19 a s ní související opatření těžce zasáhla nejenom českou ekonomiku jako celek, ale i jednotlivé podnikatele. Pro mnohé z nich se stalo dohodnuté plnění ze smluv nemožným. Jaký je pro ně nejúčinnější způsob obrany před odpovědností za škodu?

V tuto chvíli krize vzniklá pandemií koronaviru ovlivňuje život celé společnosti. V souvislosti s usnesením vlády o krizovém opatření a nařízených karanténách se objevují i otázky spojené s péčí o děti, zejména zda platí rozsudky týkající se dětí a zda má docházet k předávání dětí. V tomto článku se tomuto tématu věnuji a pokusím se některé tyto otázky zodpovědět.

Celou společností v posledních dnech rezonuje epidemie koronaviru, přičemž téma nezůstává bez povšimnutí a komentáře právní vědy. Řada příspěvků se věnuje dopadu na smluvní vztahy, další řádky popisují vliv aktuální situace do sféry pracovního práva, nechybí informace o souvislostech s právem trestním. Tento příspěvek, aniž by snad chtěl vzbudit skeptickou náladu, pojednává o tzv. privilegovaných závětech neboli zákonem připuštěných úlevách pořízení pro případ smrti formou testamentu.

Cílem tohoto článku je nabídnout podnikatelům a firmám stručný přehled právních institutů, které mohou v souvislosti s úskalími vzniklými v souvislosti s pandemií koronaviru COVID-19 při svém podnikání využít, a tím zajistit co nejefektivnější boj s virem po „podnikatelsku“. Přečtěte si více o tom, jak bránit podnikání v oblastech závazkových vztahů, náhrady škod kvůli omezení ze strany státu a pracovně-právní problematiky.

Platí i v době epidemie onemocnění Covid – 19 rozsudky a dohody o styku rodičů s dětmi? Mám dítě v péči, ale teď nechodí do školy. Můžu pro něho zajistit hlídání jinou osobou? Mám dítě ve střídavé péči a o víkendu bych je měla předat otci, který byl lyžovat v Itálii. Co mám dělat? Odpovědi na tyto i mnohé další otázky najdete v následujícím příspěvku.

Poslední měsíce je po celém světě, Českou republiku nevyjímaje, hlavním tématem šíření virového onemocnění SARS-CoV-2 („Koronavirus“). Epidemie nepůsobí jen komplikace zdravotní, ale má významné dopady do našeho podnikání. Továrnám v postižených oblastech chybí pracovní síly, jsou vyhlašována restriktivní opatření k zabránění šíření epidemie, dochází ke zpomalování trhu atd.

Jako každý rok, i letos si 15. března po celém světě připomínáme Mezinárodní den spotřebitelských práv. Významný den vyhlásila poprvé před 37 lety Celosvětová spotřebitelská organizace (Consumers International). Ta byla založena v šedesátých letech a v tuto chvíli sdružuje organizace v 250 zemích světa.

Epidemie onemocnění COVID-19 a opatření, která za účelem zamezení šíření tzv. koronaviru přijímají české úřady, komplikují či přímo znemožňují pořádání větších akcí.

Před uzavřením samotné nájemní smlouvy dochází mezi pronajímatelem a nájemcem často k dohodě o základních podmínkách nájmu v podobě tzv. „head of terms“.[1] Strany si jimi potvrzují zájem nájemní smlouvu v budoucnu uzavřít a předběžnou dohodou o hlavních bodech spolupráce konstruují základní schéma budoucího nájmu prostoru sloužícího podnikání. Co by proto v head of terms týkajících se komerčního nájmu nemělo chybět a k čemu smluvním stranám jejich uzavření vůbec slouží?

Koronavirus (COVID-19) je v dnešních dnech vůbec nejdiskutovanějším tématem. Není pochyb o tom, že epidemie koronaviru může významně zasáhnout do řady právních vztahů v oblasti pracovního a závazkového práva.

Institut nájmu patří v praxi k velmi hojně se vyskytujícím závazkům. V souvislosti s rekodifikací civilního práva hmotného došlo v roce 2014 ke zrušení zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor, přičemž zákonodárce přemístil úpravu do občanského zákoníku, jenž tento druh nájmu nazývá nájmem prostor sloužících podnikání. A právě této modalitě nájmu je zasvěcen dnešní rozhovor.

Promlčení určitého práva představuje právní následek vyvolaný marným uplynutím promlčecí lhůty, během níž bylo možné předmětné právo vymáhat před příslušnými orgány – především pak před soudem – a která uplynula, aniž by bylo subjektivní právo realizováno. Promlčením subjektivní právo jako takové nezaniká, zaniká však jeho vymahatelnost donucovací mocí státu – zejména soudní cestou.

Dne 17. 2. 2020 byl ve Sbírce zákonů pod č. 39/2020 Sb. publikován zákon o realitním zprostředkování (dále jen „realitní zákon“). Realitní zákon má především poskytnout ochranu klientům realitních kanceláři tím, že určuje podmínky pro poskytování realitního zprostředkování, zvyšuje dozor nad řádným vykonáváním této profese a sbližuje podmínky pro poskytování realitního zprostředkování v ČR s ostatními státy EU.

Přemýšlíte o otevření pobočky na Slovensku? Nebo tam snad hodláte pronajímat kanceláře? A už máte prostory zkolaudovány? Pokud ne, měli byste zpozornět. Zatímco v České republice lze uzavřít nájemní smlouvu i na nezkolaudované či dokonce dosud neexistující prostory, na Slovensku je situace komplikovanější. Jak zjistíte v tomto článku, právní úprava našich sousedů dopadající na uzavírání nájemních smluv se od té naší značné liší. Nebylo tomu tak ale vždy.

Dne 17. 2. 2020 byl pod č. 39/2020 publikován ve Sbírce zákonů zákon o realitním zprostředkování a o změně souvisejících zákonů (dále jen „Zákon o realitním zprostředkování“), který nabyde účinnosti dne 3. 3. 2020.

Do legislativního procesu vstupuje nový zákon o evidenci skutečných majitelů. Zákon zavádí zásadní omezení skutečného majitele, který není zapsaný v evidenci, a zavádí pokuty pro společnosti, které se o zápis svých skutečných majitelů nepostarají.