Náhrada škody za časů koronaviru: kdy vám škodu nahradí stát?

Do kdy je možné o náhradu škody žádat?

Nárok na náhradu škody s uvedením důvodů uplatňuje právnická nebo fyzická osoba písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděla, nejdéle 5 let od vzniku škody, jinak právo zaniká (§ 36 odst. 5 krizového zákona).

Šest měsíců je poměrně krátká doba, a proto nelze než podnikatelům doporučit, aby se o náhradu škody začali zajímat co nejdříve. Z dikce zákona „jinak právo zaniká“ lze konstatovat, že se jedná o prekluzivní lhůtu, tj. jejím marným uplynutím dochází ze zákona k zániku nároku. Na dodržení této lhůty pohlížejí soudy poměrně striktně, což se již ukázalo např. u rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3798/2007:

„Počátek běhu šestiměsíční prekluzivní doby k uplatnění nároku na náhradu škody způsobené v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními (§ 36 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení) u příslušného orgánu krizového řízení se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích a důvodně uplatnit u soudu. Na počátek běhu této doby nemá vliv průběh ani výsledek jednání či soudního sporu, který poškozený vede s pojišťovnou o výplatu pojistného plnění.“

V citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu je dále uvedeno, že počátek běhu 6 měsíční lhůty nezávisí na tom, zda a kdy si poškozený opatří dostatek důkazů nebo kdy se vytvoří pro poškozeného příznivější procesní situace k tomu, aby skutkové okolnosti, o nichž již má vědomost, mohl v soudním řízení prokázat. Pro běh lhůty není ani rozhodné povědomí o konečné výši škody, kterou budete u státního orgánu uplatňovat.

Za jakých podmínek mám na náhradu škody nárok?

Odpovědnost státu je v tomto případě objektivní, to znamená bez zřetele na jeho zavinění. Situace nevyžaduje, aby škoda byla způsobena nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem.

Předpokladů pro vznik nároku na náhradu škody je však několik:

provedení krizového opatření,
vznik škody,
příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vznikem škody.

Náhrada škody nebude poskytnuta osobám, které samy zavinily vznik škodné události. Stát se tedy může odpovědnosti zprostit, prokáže-li, že si poškozený způsobil škodu sám. Lze očekávat, že se bude zkoumat také prevenční povinnost poškozeného, tedy zda poškozený učinil vše pro to, aby ke škodám nedošlo, resp. jaká opatření učinil poškozený, aby škodě předcházel.

V jaké výši mohu náhradu škody žádat?

Pokud by se poškozený rozhodl žádat o náhradu škody, bude muset prokázat její výši. Doporučujeme všem podnikatelům již nyní dokumentovat veškerý průběh ekonomických ztrát. Zároveň čiňte taková opatření, aby se ztrátám předcházelo, a i tato opatření náležitě zdokumentujte. Můžete tak činit např. pomocí písemných záznamů, účetních dokladů, emailové komunikace, fotek a videozáznamů.

Škoda se dle právní teorie dělí na skutečnou škodu a ušlý zisk. Skutečná škoda je taková újma, která skutečně vznikla v důsledku zničení věci apod. Ušlý zisk je pak to, co by poškozený teoreticky získal za normálního chodu věcí.

Pro lepší představu uvádíme příklad restaurací v Uničově (jedna z obcí, která byla v důsledku karantény úplně uzavřena). Někteří majitelé se ke svým restauracím nemohli vůbec dostat, protože bydleli mimo obec Uničov. V důsledku toho přišli o potraviny, které zůstaly v restauraci a zkazily se. Skutečnou škodu pak představují tyto zkažené potraviny, které majitelé dříve nakoupili, a o které přišli z důvodu opatření karantény obce Uničov. Důkazem o skutečné škodě by pak mohly být účtenky o nákupu těchto potravin. Ušlým ziskem je pak možný zisk, který by majitelé mohli získat, pokud by restauraci jinak běžně provozovali a prodávali zákazníkům obědy. Důkazem o ušlém zisku by pak mohl být průměrný denní zisk, který restaurace získává za běžného provozu.

O tom, zda se bude v rámci škod způsobených „koronavirem“ odškodňovat pouze skutečná škoda nebo i ušlý zisk, se momentálně mezi odbornou veřejností vedou debaty. [1] Dovozujeme, že by měl být odškodňován i ušlý zisk. Může však docházet k odmítání takového nároku s ohledem na všeobecný problém ušlý zisk a jeho příčinnou souvislost dokázat.

Kompenzace poškozenému by měla být vyplacena v penězích (§ 36 odst. 4 krizového zákona).

U koho mohu o náhradu škody žádat?

Z dikce zákona plyne, že žádost o náhradu škody je nutné podat u orgánu krizového řízení, který vydal konkrétní ochranné opatření, v jehož důsledku ke škodě došlo. Opatření v těchto dnech vydávají vláda, ministerstva a orgány obcí a krajů.

Mezi odbornou veřejností panuje názor, že by měl stát pro účely náhrady škod, které byly způsobeny v důsledku opatření souvisejících s nákazou koronavirem, ustanovit speciální orgán, který se bude náhradou škod za dopady koronaviru zabývat.[2]

Pokud by žádosti o náhradu škody nebylo (třeba i jen částečně) ze strany příslušného orgánu vyhověno, je na poškozeném, aby svůj nárok uplatnil u soudu.

V souvislosti se soudními spory uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí, že „Za škodu vzniklou fyzickým a právnickým osobám v příčinné souvislosti s krizovým opatřením odpovídá stát, nikoliv orgán krizového řízení. Ve sporu o náhradu této škody vystupuje za stát v občanském soudním řízení Ministerstvo vnitra.“ (rozsudek Nevyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1649/2007)

V případě soudního sporu bude tedy třeba žalovat stát, který bude v soudním řízení zastupovat Ministerstvo vnitra.