Judikatura

Nedbalostní trestný čin nelze spáchat v pokračování, neboť chybí základní zákonný znak, totiž jednotný záměr ve smyslu § 116 TrZ. Komentář k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne dne 18. dubna 2013, sp. zn. 44 To 141/2013

Plénum Ústavního soudu dne 7. 10. 2014 vydalo nález sp. zn. Pl. ÚS 39/13, jímž ústavní soudci přisvědčili názoru, že je porušením rovnosti účastníků, pokud nezastoupení účastníci soudního řízení musejí v případě svého úspěchu všechny své hotové výdaje vykazovat, zatímco advokáti mohou bez dalšího uplatnit v případě vítězství svých klientů paušální částku náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč.

Lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, pak ji může určit soud podle své úvahy postupem podle ustanovení § 136 o. s. ř. Uvedený postup se uplatní například tehdy, je-li najisto postavena odpovědnost žalovaného za vznik předmětné škody při přepravě a nepřiznání náhrady škody s poukazem na to, že nelze zjistit skutečnou škodu, by odporovalo logice věci. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27.8.2014, čj. 12 Cmo 67/2014

Je v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí, dojde-li k uložení diametrálně odlišného trestu trestním příkazem a následně rozsudkem soudu prvního stupně, aniž by dokazování přineslo nové argumenty rozhodné pro úvahu o druhu a výši trestu. Komentář k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.4.2013, sp.zn. 44 To 141/2013

Rozsudkem sp. zn. 4 Ads 109/2013 se Nejvyšší správní soud zastal ženy, která byla vyřazena z evidence Úřadu práce z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. Toho se měla dotyčná dopustit tím, že přibližně 10 min před dohodnutou schůzkou volal na úřad její známý, že nemůže nastartovat auto a chce "přeobjednat" na další den...

Z dikce § 129 odst. 2 o. s. ř., podle něhož může předseda senátu uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil, není možné dovozovat, že se citované ustanovení vztahuje jen na třetí osoby – příslušná procesní povinnost platí i pro účastníka řízení. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26.8.2014, čj. 1 Cmo 9/2014-108

Opakovaná nekázeň obžalovaného v silničním provozu předcházející trestnému činu v dopravě je pádným důvodem k uložení trestu zákazu činnosti. Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.11.2013, sp.zn. 6 To 368/2013

Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 6 As 144/2013 řešil otázku, zda televize spáchala delikt, pokud na základě policejní informace, že je pohřešovaný "vážně nemocen nespecifikovanou přenosnou chorobou", která "se přenáší pohlavním stykem, potřísněním jeho krví, ale i škrábnutím", zveřejnila informaci, že dotyčný je nakažen virem HIV.

Každý z dvojice ozbrojených útočníků odpovídá společně a nerozdílně za škodu, jestliže při společně vedeném útoku, kterým vyvrcholilo jejich předchozí agresivní chování vůči více osobám, usmrtili nožem jednu z napadených osob, a to i tehdy, pokud v trestním řízení nebylo prokázáno, který z útočníků vedl smrtící úder. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2014, sp.zn. 25 Cdo 269/2014

Opakované nerespektování závazných pokynů odvolacího soudu ze strany soudu prvního stupně je důvodem k nařízení, aby věc projednal a rozhodl jiný samosoudce. Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.11.2013, sp.zn. 6 To 374/2013

Také kopie účastníkem předložených listin je soud povinen hodnotit podle zásady volného hodnocení důkazů. Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.10.2014, sp. zn. 93 Co 464/2013

Ne každá dispozice s věcí proti příkazu svěřitele může být bez dalšího považována za její přisvojení ve smyslu § 206 trestního zákoníku. Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 6 To 372/2013

K naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 206 trestního zákoníku není zapotřebí, aby pachatel jednal v úmyslu obstarat sobě nebo jinému z věci trvalý prospěch, tedy obohatit sebe nebo jiného. Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2013, sp.zn. 6 To 372/2013

Dne 21. 8. 2014 Nejvyšší správní soud ve věci sp. zn. 9 Afs 150/2013 řešil otázku, zda je pro zákon o loteriích relevantní, že o výhře či prohře rozhoduje vedle náhody také ve značné míře schopnost jednotlivých hráčů.

Ústavní soud se nálezem, sp. zn. I. ÚS 173/13, pokusil najít spravedlivou rovnováhu mezi ochranou osob jednajících v duševní poruše a osob, které v dobré víře vstupují do právních vztahů s těmito osobami, aniž by o duševní poruše věděly. Reagoval mj. na změnu právního postavení duševně postižených, jejichž ochranu již není možné řešit zbavováním ani omezováním svéprávnosti.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 1341/2012 významným způsobem osvětluje úlohu českých soudů v oblasti veřejné podpory.

Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 31/13 zrušil výjimku pro starobní důchodce, jimž se dle zrušeného ustanovení neměla při zdaňování příjmů počítat sleva na poplatníka, pokud k 1. lednu pobírali starobní důchod.

Dne 1. 7. 2014 se Ústavní soud zabýval ve věci sp. zn. I. ÚS 581/14 možností restituce veřejného prostranství. V restitučním řízení byl vydán pozemek, který leží mezi velkým parkovištěm a místní komunikací, je osázen veřejnou zelení a tvoří přirozenou hranici mezi touto komunikací a parkovištěm.

V případě zpětvzetí žaloby soud vždy zkoumá ve vztahu k náhradě nákladů řízení, zda byla žaloba podána důvodně, a dále zda žalovaný z procesního hlediska zavinil, že byla žaloba vzata zpět nebo zda byla vzata zpět bezdůvodně. „Důvodnost“ podání žaloby je třeba chápat v širším kontextu – nejen ve vztahu k pouhému okamžiku zahájení řízení a zaplacení dlužné částky žalovaným.

Pokud zaměstnankyně výslovně projevila vůli tím, že odmítla podepsat dohodu o skončení pracovního poměru z důvodu svého nesouhlasu s (ne)uvedeným důvodem skončení, nelze dovodit konkludentní uzavření dohody tím, že zaměstnankyně odevzdala pracovní pomůcky, opustila služební byt a neprotestovala proti obsahu potvrzení o zaměstnání.

Posouzení této otázky bude vždy věcí individuálních případů (zřejmě s přihlédnutím k povaze zamýšlených staveb a z ní plynoucích nežádoucích dopadů), a to jak na úrovni rozhodovací praxe stavebních úřadů, tak na úrovni rozhodování o přezkoumávání těchto rozhodnutí v rámci správního soudnictví. Komentář k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2014, čj. 9 As 101/2014-98

Je povinností soudu rozhodujícím o dalším ponechání obviněného ve vazbě, aby se zabýval také otázkou, zda vyšetřování probíhá plynule a zda ve věci nenastaly neodůvodněné průtahy.

Lze námitku účastníka o nedostatku pravomoci soudu z důvodu existence rozhodčí doložky považovat za včasnou, není-li obsažena v podaném odporu proti platebnímu rozkazu?

Tak jako zneužívání (či dokonce „jen“ nadužívání) instrumentů trestního práva vede ve svých důsledcích k destruktivnímu vlivu kriminalizace, nelze přijmout myšlenku, že „subsidiarita“ je míněna jako praktické vyloučení použití těchto nástrojů. Komentář k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, čj. 7 Tdo 780/2014-24

Soud zamítne návrh na vstup nového subjektu do řízení tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy, například za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou.